Česká svatba

Z dálky zazní zvuky svatebního pochodu, vesničané vybíhají na náves, mládež běží vstříc svatebčanům. Přichází průvod, v jehož čele jsou hudebníci, za nimi ženich s tlampačem, družbové a družičky, ženichovi rodiče, sousedé, hosté, kantor s dětmi; všichni jsou svátečně vystrojeni. Přijdou k nevěstinu domu, jehož dveře jsou zavřené. Tlampač klepe, vyjdou nevěstini rodiče, vítají průvod a líbají se s rodiči ženicha. Tlampač vytahuje z kapsy svatební smlouvu, obě strany ji schvalují a podpisují. Chybí už jen nevěstin podpis – tlampač opět tluče na dveře, a když zaplatí ženám výkupné, jde pro nevěstu. Nejdříve však vyvádějí jedu ze starších žen, přestrojenou za hrbatou, žebravou babku. Ženich před ní se smíchem utíká. Tlampač jde nyní pro nevěstu sám a přivádí ji k podpisu smlouvy. Když se tak stane, bere nevěstu ženich za ruku a pokleká s ní na bílý šátek před rodiči, aby jim požehnali.

První družička přináší ženichovi vyšívaný šáteček od nevěsty a připne mu kytku na klobouk; poté učiní totéž i svému družbovi. Ženich objímá svou vyvolenou při zvucích písně „Tentokrát jsi, má panenko, má!“, ale ta mu žertovně odpíravým posuňkem naznačuje, „že je ještě maminčina“. – První družička rozdává všem hostům rozmarýnové proutky, ozdobené pentlemi. Jiné družičky roznášejí mezi hosty „metáčky“ – koláče a cukrovinky. Družičky tančí kolo, pak připínají svým družbům na klobouk rozmarýn a dostanou za to políbení.

Všichni se seřadí k průvodu do kostela. Vpředu jde hudba, za ní tlampač se svatebním praporcem. Průvod je samý výskot a smích, hosté rozhazují „metáčky“, děti se o ně perou, tu a tam se ozve výstřel – jen nevěsta pláče – o to víc se pak bude smát v manželství!

Svatební průvod vchází do kostela, před kostelem zůstávají žebráci a žebračky u chrámových dveří. Uvnitř kostela vykonává farář obřad; jakmile sváže snoubencům ruce štolou, všichni, kteří zůstali před kostelem, pokleknou. – Novomanželé vycházejí z chrámu; vínky z rozmarýnu jim má sejmout první družička, aby se brzy vdala, ale předběhne ji čtverák družba a zmocní se nevěstina věnečku.

Během cesty z kostela k hospodě hudebníci opět vyhrávají. Družička se chce zmocnit věnečku, ale družba jej vydá až za hubičku. Také ženich líbá nevěstu při zaznění druhé části písničky „Už jsem tvoje, můj nejmilejší, už nejsem maminčina“. Před hospodou vítá průvod hospodský; podává ženichovi korbel, ten připíjí nevěstě, zatočí se s ní v kruhu, který kolem nich ostatní utvořili. Korbel pak putuje od jednoho k druhému, až se všichni napijí. Prázdný jej pak ženich vrací hospodskému zároveň s odměnou. Tančí se starobylý svatební tanec „korbel“, mezitím z nevěstina domu přinášejí stoly, židle a lavice pro svatební „trachtu“.

Všichni uctivě vítají stařičkého pana faráře a zámeckého pana France. Tlampač volá k hostině a uvádí svatebčany a hosty na jejich místa. Hostinu začíná tlampač žertem – vyjde z kuchyně se starou, nepotřebnou mísou, naplněnou řezankou; zakopne o práh, upadne a přitom mísu samozřejmě rozbije na kousky, Vše se směje. Před prvním chodem se pan farář spolu s ostatními pomodlí. Chodů je sedm, každý přivítá hudba tušem. Naposled jsou přineseny svatební koláče.

Tlampač ustrojí ze šátku dětskou figurku, položí ji do neciček a ukazuje všem „kloučka“. Všichni si „dítě“ prohlížejí a pak do neciček dávají peníze „na kolébku“. Vybrané peníze vysype tlampač pak i s „dítětem“ nevěstě do klína. První družička přichází s velkou mísou, v níž je růžová voda. Každý si ve vodě omočí prsty a přitom do ní upustí nějakou minci. Vybrané peníze přinese nejmladší chlapec hudebníkům.

Nakonec přichází tlampač se „stromem“, suchým keřem s třemi větvemi, zaraženým do veliké buchty. „Strom“ je plný lahůdek – perníku, cukrovinek, suchých švestek atp. Nevěsta stromkem zatřese, na její talíř spadne kolébka nebo děťátko, což opět vzbudí všeobecné veselí. Ostatní pak stromek oberou a dělí se o pamlsky. Pan farář po přípitku novomanželům odchází, tlampač odvádí svatebčany do hospody.

Hospodský vítá svatebčany, všichni usedají. Pan Franc se dvoří první družičce, která si z něj tropí žerty. Nevěstina matka přináší velký koláč „plaček“, první družička si jej posadí na hlavu a zatančí s ním sólo. Tlampač pak koláč rozkrájí a rozdá hostím. Rozproudí se veselá zábava, chasa se pustí i s ženichem a nevěstou do tance. Hudebníci jim hrají „kukavou“, „cvrčka“, „kominíčka“, „dupáka“.

Ženy přinášejí nevěstě zlatý čepec, na tlampačovo znamení hraje hudba sousedskou, při níž se vykoná obřad čepení nevěsty. Nevěsta přitom naoko pláče a brání se, nechce se rozloučit se svobodným stavem. Pak přivedou dvě starší ženy nevěstu ženichovi, kterému zároveň předávají její věneček. Ženich zaň zaplatí a obejme nevěstu. Kolem šťastného párku víří kolo mládenců a družek. Poté se nevěsta loučí se svými rodiči a děkuje jim za vše, co pro ni učinili.

Hudba hraje „Už je to uděláno, už je to hotovo“, pak přejde do svatebního pochodu. Odcházejícímu ženichovi s nevěstou přehradí dráb cestu nataženým provazem, ale ženich ho drábovou šavlí přetne a s nevěstou uteče.

Chasa tančí, provádějí se různé bujné žerty a škádlení. Zamilovanému panu Francovi je nastrčena stará bába místo první družičky, uražený jemnostpán se rozzlobí a uteče. Taneční veselí svatbu uzavírá.

• REITTEREROVÁ, Vlasta; PETRÁNĚK, Pavel. Bendl Karel. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 48–50.

• Švanda dudák v databázi Archivu Národního divadla