Čchen Čao-kchuej

Čchen Čao-Kchuej (1928, Čhen-ťia-kou, Che-nan, Čína – 1981, Ťiao-cuo, provincie Che-nan, Čínská lidová republika)[1] byl čínský mistr bojového umění tchaj-ťi čchüan a příslušník 18. generace potomků rodiny Čchen z vesnice Čchen-ťia-kou.[1] Nejmladší syn mistra Čchen Fa-kche (17. generace) (1887–1957).[1] Jako jediný z jeho synů prošel výcvikem v bojovém umění tchaj-ťi čchüan stylu Čchen.

Čchen Čao-Kchuej
Narození1928[1]
Čchen-ťia-kou, provincie Che-nan, Čína
Úmrtí1981[1]
Ťiao-cuo, provincie Che-nan, Čínská lidová republika
PovoláníUčitel a trenér tchaj-ťi čchüan styl Čchen (nová škola)
TitulMistr 18. generace tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen[1]
Dětisyn: Čchen Jü (19. generace)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Nová škola

Čchen Čao-Kchuej se narodil v Čchen-ťia-kou, ale již ve věku svých čtyř let (1932)[2] následoval svého otce Čchen Fa-kchea do Pekingu[2] a v Pekingu trávil i většinu svého života. Bojové umění se učil od svého otce, který rozvinul změny v některých pohybech „staré školy“ (lao-ťia)[3] - a také jiné pohyby přidal. Tyto inovace udělaly cvičení živější, působivější, a také zvýšily jeho účinnost. Tak byly vytvořeny sestavy známé jako tzv. „nová škola“ (sin-ťia).[3][4]

Další techniky

Čchen Čao-Kchuej převzal upravené pohyby od svého otce a doplnil sestavu některými prvky z části bohatství technik čchin-na (technika „manipulace s klouby“; uchopovací a pákové techniky), jimiž byl pověstný, a také další dovednosti, včetně „tlačících rukou“.[4] Čchen Čao-Kchuej věnoval svůj život výuce bojového umění Chen Tchaj-ťi čchüan a přenesl tak odkaz 17. generace přes problematické období čínské kulturní revoluce (v šedesátých letech a v začátku sedmdesátých let dvacátého století) a posléze jej předal 19. generaci.[1]

A byl to právě Čchen Čao-Kchuej, kdo vrátil bojové umění (s důrazem na jeho bojový aspekt[1] a bojové aplikace[1]) zpět do vesnice Čchen-ťia-kou[1] [p 1]

Období Kulturní revoluce

Když byl Čchen Čao-Kchuej ve věku 38 let, propukla v Číně v roce 1966 tzv. Velká proletářská kulturní revoluce.[4] Původně zamýšleným účelem měla být modernizace čínské společnosti, ale ve skutečnosti kulturní revoluce přivodila smrt stovkám tisíců lidí, kteří se stali oběťmi vraždění tzv. Rudých gard, rozvrat ekonomiky, všeobecný chaos a obrovské ztráty na kulturním dědictví Číny.[4] Všemi respektovaný a vážený mistr Čchen Čao-pchi byl pranýřován, vystaven ponížení a pokořování.[4] Chrám v Čchen-ťia-kou byl srovnán se zemí, umění tchaj-ťi čchüan bylo ve své kolébce zavrženo a označeno za dekadentní relikt minulosti.[4] [p 2]

V roce 1969 skončilo nejhorší období čínské Kulturní revoluce, ale její vliv však i nadál trval prakticky až do Mao Ce-tungovy smrti v roce 1976. Přesto došlo již v roce 1972 k zásadnímu obratu v přístupu čínské vlády k bojovým uměním.[4] Výkony herce, mistra a popularizátora bojových umění Bruce Lee navodily silnou vlnu všeobecného zájmu o čínská bojová umění.[4] Bruce Lee přenesl téma hrdinského čínského kung-fu boje na novou úroveň „skutečných“ soubojů.[4] Nastal „návrat ke kořenům“ - hledání starých čínských mistrů. Od roku 1972 se tak začala psát nová éra wu-šu v Číně, když čínská vláda (pod tlakem okolností) dala oficiální podnět k organizovanému cvičení wu-šu na všech úrovních.[4] [p 3]

Čtyři Buddhovi bojovníci

Po smrti mistra Čchen Čao-pchiho (na konci prosince roku 1972) se dalšího učení v Čchen-ťia-kou ujal mistr Čchen Čao-kchuej.[1] V otevřené třídě každé ráno vyučoval své žáky a po večerech, vždy od šesti do sedmi, dával soukromé lekce speciální skupině chlapců, ve které byli:[4]

Čtyři tygři z Čchen-ťia-kou

Tato čtveřice jeho žáků (mistrů 19. generace tchaj-ťi čchüan stylu rodiny Čchen později získala věhlas a popularitu nejen v Číně, ale i za jejími hranicemi. Jsou nazýváni Čtyři Buddhovi bojovníci (s’ ta ťin) a jsou také někdy označovaní jako tzv. „čtyři tygři z Čchen-ťia-kou“.[9][10] To oni jsou „formálními hlavami“ klanu Čchen a jsou nezpochybnitelnými představiteli tohoto stylu bojového umění.[9] Bojovému umění Tchaj-ťi čchüan se věnovali od útlého dětství; všichni mají svoji školu, kterou vedou buď sami nebo jim pomáhá některý z jejich potomků; většina z nich jezdí po světě, kde šíří bojové umění tchaj-ťi čchüan.[9]

Návraty do Čchen-ťia-kou

Do vesnice Čchen-ťia-kou se Čchen Čao-Kchuej vracel několikrát.[11] Poprvé to bylo v roce 1965, ale tehdy tam ještě nevyučoval.[11] Na pozvání vesnické rady starších se tam vrátil v roce 1973[2], aby tam učil novou generaci žáků (to už bylo po smrti mistra Čchen Čao-pchi) a pak ještě v roce 1974[2] a naposledy pak vesnici Čchen-ťia-kou navštívil v roce 1976.[2][11]

Během sedmdesátých let dvacátého století Čchen Čao-Kchuej uskutečnil více než 17 cest do Šanghaje, Čeng-čou, Ťiao-cuo, Š’-ťia-čuangu a Čchen-ťia-kou.[1] Na většině těchto cest jej (až do smrti Čchen Čao-Kchuej v roce 1981[2]) doprovázel i jeho jediný syn Čchen Jü (19. generace) a intenzivně se od svého otce učil.[1][2]

Žáci

Kromě výše uvedených Čtyř Buddhovo bojovníků učil Čchen Čao-Kchuej i další studenty:[1]

  • Čchen Te-wan (Chen Dewan),[2]
  • Čchen Li-čou (Chen Lizhou),
  • Čang Mao-čen (Zhang Maozhen),[2]
  • Čang Čchi-lin (Zhang Qilin),[2]
  • Ma Chung (Ma Hong),
  • Čchen Su-jing (Chen Suying),[2]
  • Čchen Kuej-čen (Chen Guizhen),[2]
  • Čchen Čchu-naj (Chen Chunai),[2]
  • Čang Č’-ťün (Zhang Zhijun),[2]
  • Chaj Jü-čching (Hai Yuqing),[2]
  • Wan Wen-te (Wan Wende),[2]
  • Tu Wen-cchaj (Du Wencai),[2]
  • Čang Cchaj-ken (Zhang Caigen)[2]

a další.

Čchen Čao-Kchuej zemřel v roce 1981 ve věku 53 let ve městě Ťiao-cuo v provincii Che-nan.[1]

Odkazy

Poznámky
  1. Čchen-ťia-kou je vesnice považovaná za kolébku čchen tchaj-ťi čchuan, je sídlem rodiny Čchen, po staletí odtud pocházeli mistři bojového umění tchaj-ťi čchüan stylu Čchen (z něho se vyvinuly v průběhu doby další styly: Jang, Wu, Wuu, Sun).[5] Vesnice se nachází v Číně v provincii Che-nan. V současnosti je Čchen-ťia-kou místem tréninku pro žáky a poutním místem pro přívržence a stoupence tohoto bojového umění.[5]
  2. Ale mistr Čchen Čao-pchi skupinu sých věrných žáků tchaj-ťi čchüan vyučoval tajně po nocích[6] a demonstrativně tak dokazoval, že se nebojí pronásledování.[6]
  3. Mistr Čchen Čao-pchi dostal povolení k tréninku skupiny svých studentů z Čchen-ťia-kou pro nadcházející září roku 1972, kdy se za asistence mistra Ču Tchien-cchaje měla konat přehlídka wu-šu.[4] K přehlídce byla vybrána provincie Che-nan a městský okres Teng-feng – místo, kde se nachází klášter Šao-lin.[4] Mistrovi studenti byli na přehlídce wu-šu oceněni řádem zásluh za vynikající výkon.[4] Mistr Čchen Čao-pchi se tak na sklonku svého života dožil svého snu – předat štafetu bojového umění svým žákům.[4]

Reference
  1. 18-th Generation Chen Taijiquan, Chen Zhaokui [online]. Chen Zhaokui Taijiquan Association Notth America [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Chen Zhaokui - krátký životopis (Chen Zhaokui Kurzbiographie) [online]. Chen Stil Taijijuan, Netzwerk Deutschland (CTND) [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (německy)
  3. 13 forem Sin-ťia ji-lu Čchen Tchaj-ťi čchüan [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online.
  4. KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – kulturní revoluce (2. ze 3 částí) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-03 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online.
  5. Chen Taijiquan (Čchen tchaj-ťi čchűan) z Chenjiagou (Čchen ťiakou) [online]. Taiji Chen style (Nová Paka), 2013-11-02 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online.
  6. CHEN KE SEN. My Father, Chen Zhao Pei (by Chen Ke Sen) [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-26. (anglicky)
  7. Chen Zhao Pi (1893-1972) [online]. Taiji Wushu Club Grenoble (http://www.taijigrenoble.com/), 2008-01-01 [cit. 2018-06-09]. Dokument ve formátu *.pdf vhodný ke stažení (krom textu obsahuje i několik fotografií Chen Zhao Pi). Dostupné online. (francouzsky)
  8. Chen Zhaopei Biography [online]. About the Center for Taiji Studies [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
  9. KOUTECKÁ, Alena. 4 mistři rodiny Chen – 4 Buddhovi bojovníci [online]. 2017-01-30 [cit. 2018-06-04]. Časopis Vnitřní síla. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12.
  10. KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai (*1944, Sien, provincie Šan-si – Čína) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-03 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online.
  11. Master Chen Zhao Kui (tai chi chuan) [online]. Munndialarts, 2010-10-30 [cit. 2018-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (anglicky)

Literatura
  • 14 PUNKTE ZUM TAIJIQUAN VON CHEN ZHAOKUI (14 bodů k Taijiquan od CHEN ZHAOKUI) [online]. Chen Stil Taijijuan, Netzwerk Deutschland (CTND) [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. (německy)
  • Chen Zhao Kui (148 images) / 148 fotografií [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
  • Článek o otevření společnosti Chen Zhaokui [online]. www.21wulin.com [cit. 2018-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (čínsky)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.