Čchen Čao-pchi

V mládí, jak mu velela rodinná tradice, studoval Čchen Čao-pchi bojové umění tchaj-ťi čchüan a to nejprve od svého otce Čchen Teng-kche (Chen Deng-ke) (17. generace). Po jeho smrti pokračoval ve studiu se svými příbuznými, kterými byli:[3]

• Čchen Jen-si (Chen Yan Xi) (* 1848 - 1929) (16. generace) (Čchen Jen-si byl otec mistra Čchen Fa-kche) a s
• Čchen Fa-kche (17. generace) (1887–1957).[2]

Později také studoval teorii tchaj-ťi čchüan pod vedením Čchen Sina (Chen Xin) a Čchen Pchin-sana (Chen Pin San)[3] (16. generace).[2] Za mlada cvičil tchaj-ťi čchüan intenzivně (až 30 sestav denně) a to bez ohledu na chladné nebo horké počasí, které jej od cvičení neodradilo.[2]

Když mu bylo 21 let (v roce 1914) opustil vesnici Čchen-ťia-kou a cestoval do provincie Kan-su (na severozápadě Číny) a do provincie Che-pej (na východě Číny) a vyučoval zde tchaj-ťi čchüan.[2] Po sedmi letech (v roce 1921) se vrátil zpět do vesnice Čchen-ťia-kou a zastával zde funkci trenéra pro Společnost bojových umění okresu Wen („Wen County Martial Arts Society“).[2]

V roce 1928 byl pozván do Pekingu aby učil tchaj-ťi čchüan Jüe Jou-šenem (Yue You-shen) – vedoucím lékárny „Tchung Žen Tchang“.[2] Čchen Čao-pchi učil na radnici a na univerzitách Čchao-jang a Jü-wen.[2] Celkem učil v sedmnácti různých organizacích, které jej zvaly, aby učil jejich členy.[2]

V roce 1930 jej pozval primátor města Nankingu [p 3] a tak Čchen Čao-pchi odešel do Nankingu.[2] Čchen Čao-pchi ale nechtěl opustit své pekingské studenty a tak jim navrhl, aby pozvali jeho strýce Čchen Fa-kchea (17. generace) (1887–1957) aby jej v Pekingu zastoupil. V Nankingu Čchen Čao-pchi (na pozici komunálního mistra tchaj-ťi) vyučoval na radnici, v „Čínské zámořské asociaci“ („Overseas Chinese Association“) a v „Národním sdružení pro energetiku a zásobování“ („National Power-Supply Industry Association“).[2] Současně pracoval jako čestný trenér „Ústředního institutu pro bojová umění“ („Central Martial Arts Institute“).[2]

• Čchen Čao Pchi – tři postoje
• 
   

I přes chaos druhé světové války vyučoval Čchen Čao-pchi po celé Číně. V roce 1942 odešel do města Si-an - hlavního města čínské provincie Šen-si - na pozvání předsedy Čang Chan-jinga (Zhang Han Ying). Ten předsedal „Agentuře hydroelektrárny Žluté řeky“ („Yellow River Hydro-Power Electric Agency“).[2] Po válce (v níž vyhrálo Japonsko) doprovázel Čchen Čao-pchi agenturu (jednatelství) do města Kchaj-feng [p 4] a tam se také v roce 1946 přestěhoval a učil tam.[2] Poté, co bylo město Kchaj-feng v roce 1948 osvobozeno, byl Čchen Čao-pchi stár již 55 let ale jeho snaha učit tchaj-ťi čchüan byla silnější než kdykoliv předtím.[2] Dařilo se mu spojit pravidelnou práci s výukou tchaj-ťi čchüan.[2]

V roce 1958 odešel Čchen Čao-pchi do důchodu a vrátil se domů do vesnice Čchen-ťia-kou aby tam učil.[2] V březnu 1958 se zúčastnil „setkání bojových umění“ („Martial Arts Meet“) v provincii Che-nan a umístil se v disciplíně tchaj-ťi čchüan na prvním místě.[2] V roce 1960 se zúčastnil „setkání národních bojových sportů“ („National Martial Arts Meet“), kde byl označen jako „Famous Taijiquan Expert“ (slavný odborník na tchaj-ťi čchüan, velmistr tchaj-ti).[2] V roce 1964 byl zvolen za člena „Národní asociace wu-šu“ („National Wushu Association“).[2]

V roce 1958, když odešel do důchodu, byl stár 65 let.[2] Byl hluboce odhodlán vrátit se do Čchen-ťia-kou, vést tam vesnický spartánský styl života, usadit se tam a předat umění tchaj-ťi čchüan další (tj. 19.) generaci.[2] Poté, co se vrátil do Čchen-ťia-kou, založil na vlastní náklady ve svém domě školu s výukou tchaj-ťi čchüan.[2] Současně také založil výcvikovou třídu v hlavním městě okresu Wen). Tady vyučoval členy vlády, zaměstnance hornické školy a „koučoval“ učitele a studenty. Ale tato renesance bojového umění netrvala dlouho.[2]

Když byl Čchen Čao-pchi ve věku 73 let, propukla v Číně v roce 1966 tzv. Velká proletářská kulturní revoluce.[9] Původně zamýšleným účelem měla být modernizace čínské společnosti, ale ve skutečnosti kulturní revoluce přivodila smrt stovkám tisíců lidí, kteří se stali oběťmi vraždění tzv. Rudých gard, rozvrat ekonomiky, všeobecný chaos a obrovské ztráty na kulturním dědictví Číny.[9] Všemi respektovaný a vážený mistr Čchen Čao-pchi byl pranýřován, vystaven ponížení a pokořování.[9] Chrám v Čchen-ťia-kou byl srovnán se zemí, umění tchaj-ťi čchüan bylo ve své kolébce zavrženo a označeno za dekadentní relikt minulosti.[9] Navzdory těmto překážkám se několik jeho věrných žáků (byl mezi nimi i Čchen Čeng-lej) scházelo po nocích aby studovali tajně tchaj-ťi čchüan.[2] Čchen Čao-pchi tak demonstrativně dokazoval, že se nebojí pronásledování a statečně pokračoval ve výuce.[2] Při této příležitosti složil následující verše:[2]

Téměř osmdesát let vyučuji Tchaj-ťi bez ohledu na to, zda cesta vpřed je dobrá nebo špatná. Navzdory kvílení větru i přes liják a mnoho potíží. Jsem rád, že vidím další generaci následovníků, kteří zaplňují moji domovskou vesnici.

—Čchen Čao Pchi, volný překlad veršů z čínštiny, [2]

V roce 1969 skončilo nejhorší období čínské Kulturní revoluce, ale její vliv však i nadál trval prakticky až do Mao Ce-tungovy smrti v roce 1976. Přesto došlo již v roce 1972 k zásadnímu obratu v přístupu čínské vlády k bojovým uměním.[9] Výkony herce, mistra a popularizátora bojových umění Bruce Lee navodily silnou vlnu všeobecného zájmu o čínská bojová umění.[9] Bruce Lee přenesl téma hrdinského čínského kungfu boje na novou úroveň „skutečných“ soubojů.[9] Nastal „návrat ke kořenům“ - hledání starých čínských mistrů. Od roku 1972 se tak začala psát nová éra wu-šu v Číně, když čínská vláda (pod tlakem okolností) dala oficiální podnět k organizovanému cvičení wu-šu na všech úrovních.[9]

Mistr Čchen Čao-pchi dostal povolení k tréninku skupiny svých studentů z Čchen-ťia-kou pro nadcházející září roku 1972, kdy se za asistence mistra Ču Tchien-cchaje měla konat přehlídka wu-šu.[9] K přehlídce byla vybrána provincie Che-nan a městský okres Teng-feng – místo, kde se nachází klášter Šao-lin.[9] Mistrovi studenti byli na přehlídce wu-šu oceněni řádem zásluh za vynikající výkon.[9] Mistr Čchen Čao-pchi se tak na sklonku svého života dožil svého snu - předat štafetu bojového umění svým žákům.[9]

V září roku 1972 Čchen Čao-pchi (ve věku 79 let) ukončil svoji účast na přehlídce wu-šu a zůstal v městě Čeng-čou asi tak dvacet dní.[2] Poté, co nadšenci tchaj-ťi čchüan slyšeli tuto zprávu, přicházeli jeden po druhém s žádostí, aby je naučil metodám tchaj-ťi čchüanu.[2] Mistr byl pln elánu a se zápalem učil svoje milované bojové umění.[2] Celý den bez přestání ukazoval tchaj-ťi čchüan pohyby až se jeho rodina obávala, že se tím příliš vyčerpá a že z toho zeslábne.[2] Rodina se jej snažila v té době mnohokrát od jeho výuky odradit, ale marně - jeho nadšení bylo větší než cokoliv jiného.[2] Mistr měl vždy odpověď:[2]

V uplynulých několika letech jsem trpěl osobními útoky a pronásledováním a vyučoval jsem tajně. Teď, když vláda učení povolila a je tolik horlivých zájemců o studium tchaj-ťi čchüan, jak bych mohl neučit a ignorovat takovouto příležitost?[2]

—Čchen Čao-pchi, volný překlad z čínštiny, [2]

Ale do vesnice Čchen-ťia-kou se Čchen Čao-pchi dlouho nevracel.[2] Byl přijat do krajské nemocnice s hepatitidou (zánětem jater) ale rychle se zotavil a byl propuštěn.[2] Když opouštěl nemocnici jeho ošetřující lékař jej varoval, že v takto vysokém věku musí věnovat více času odpočinku a že by zatím neměl učit.[2] Pokud by se u něj zánět jater opět objevil nebudou již lékaři pro něj moci nic udělat.[2] Ale Čchen Čao-pchi v učení nemohl přestat. Dne 27. prosince 1972 u něj hepatitida opět propukla a byl přijat znovu do krajské nemocnice.[2] Zemřel 30. prosince roku 1972[2] ve věku 79 let.[3]

• Tchaj-ťi čchüan
• Čchen (styl tchaj-ťi)
• Ču Tchien-cchaj, Čchen Siao-wang
• Čchen Čao-kchuej, Čchen Čeng-lej
• Martina Slabá

• CHEN KE SEN. My Father, Chen Zhao Pei by Chen Ke Sen [online]. 2015-03-25 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (anglicky)