Ču Tchien-cchaj

Ču Tchien-cchaj se narodil 25. července 1944 v městě Si-an v provincii Šen-si, která se nachází v Číně.[1] Jeho matka pocházela z rodu Čchen Čchang Singů (Chen Chang Xing) a jejími synovci byli Čchen Siao-wang a Čchen Čeng Lej.[1] Když bylo Ču Tchien-cchaj šest let, vrátil se se svojí matkou k otci, který žil ve vesnici Čhen-ťia-kou.[1]

Výuka Tchaj-ťi čchüan byla součástí života Ču Tchien-cchaj už od raného mládí, ale skutečně organizovaná výuka pro něj začala až v roce 1958.[1][3] Tehdy se vrátil do vesnice Čhen-ťia-kou velmistr 18. generace - Čchen Čao Pchi (* 1893 – 1972[7]) - a ujal se úkolu vychovat novou skupinu mistrů Tchaj-ťi čchüan pro další (to jest již 19.) generaci.[1] Pod jeho vedením se výuky účastnili:[1]

• Ču Tchien-cchaj
• Čchen Siao-wang
• Čchen Čeng Lej (Chen Zheng Lei)
• Wang S'-en (Wang Xian)
• Čchang Kuan Cchaj (Chang Guan Cai)
• Čchen Sia Sung (Chen Xia Sung)
• Čchen Čchun Lej (Chen Chun Lei)
• Čchen Čching Čou (Chen Qing Zhou)
• a další[1]

O víkendech a denně hned po škole se žáci scházeli v mistrově domě, kde cvičili Tchaj-ťi čchüan či jinak trávili čas.[1] Kolem sedmé hodiny večerní zasedali všichni společně k večeři.[1] Ta sestávala z kukuřice nebo brambor (servírovaných ve velkém hrnci) a z čínského chleba man-tchou (mantou).[1] [p 3] Po jídle, které vždy proběhlo relativně rychle, se žáci opět vraceli do mistrova domu, kde mnohdy zůstávali i dlouho do noci.[1] Pokud tedy žáci nebyli ve škole nebo nespali doma či nejedli, cvičili Tchaj-ťi čchüan v mistrově domě.[1] Naučili se kompletní škálu sestav Tchaj-ťi čchüan beze zbraně i se zbraněmi, základní první sestavu „staré školy“ (lao-ťia ji-lu[11]), druhou sestavu „staré školy“ (lao-ťia er-lu;[11] známou též jako tzv. „dělové pěsti“), sestavy s jedním a se dvěma meči, s jedním a dvěma meči s širokou čepelí (se šavlí) i s kopím.[1] Mistr je navíc učil cvičení ve dvojicích, bojové aplikace Tchaj-ťi čchüan a teorii.[1] A tak jim mistr nakonec předal tradici Tchaj-ťi čchüan jako bojového umění, tak jak byla dříve předána i jemu, a tím uchoval umění Tchaj-ťi čchüan v Čhen-ťia-kou.[1]

Když byl Ču Tchien-cchaj ve věku 22 let, propukla v Číně v roce 1966 tzv. Velká proletářská kulturní revoluce.[12] Původně zamýšleným účelem měla být modernizace čínské společnosti, ale ve skutečnosti kulturní revoluce přivodila smrt stovkám tisíců lidí, kteří se stali oběťmi vraždění tzv. Rudých gard, rozvrat ekonomiky, všeobecný chaos a obrovské ztráty na kulturním dědictví Číny.[12] Všemi respektovaný a vážený mistr Čchen Čao Pchi byl pranýřován, vystaven ponížení a pokořování.[12] Chrám v Čhen-ťia-kou byl srovnán se zemí, umění Tchaj-ťi čchüan bylo ve své kolébce zavrženo a označeno za dekadentní relikt minulosti.[12]

V roce 1969 skončilo nejhorší období Kulturní revoluce, ale její vliv však i nadál trval prakticky až do Mao Ce-tungovy smrti v roce 1976. Přesto došlo již v roce 1972 k zásadnímu obratu v přístupu čínské vlády k bojovým uměním.[12] Výkony herce, mistra a popularizátora bojových umění Bruce Lee navodily silnou vlnu všeobecného zájmu o čínská bojová umění.[12] Bruce Lee přenesl téma hrdinského čínského kungfu boje na novou úroveň „skutečných“ soubojů.[12] Nastal „návrat ke kořenům“ - hledání starých čínských mistrů. Od roku 1972 se tak začala psát nová éra wu-šu v Číně, když čínská vláda (pod tlakem okolností) dala oficiální podnět k organizovanému cvičení wu-šu na všech úrovních.[12]

Mistr Čchen Čao Pchi dostal povolení k tréninku skupiny svých studentů z Čhen-ťia-kou pro nadcházející září roku 1972, kdy se za asistence mistra Ču Tchien-cchaj měla konat přehlídka wu-šu.[12] K přehlídce byla vybrána provincie Che-nan a městský okres Teng-feng – místo, kde se nachází klášter Šao-lin.[12] Mistrovi studenti byli na přehlídce wu-šu oceněni řádem zásluh za vynikající výkon.[12] Mistr Čchen Čao Pchi se tak na sklonku svého života dožil svého snu - předat štafetu bojového umění svým žákům. Zemřel v prosinci roku 1972.[12]

Po smrti mistra Čchen Čao Pchi se dalšího učení v Čhen-ťia-kou ujal mistr Čchen Čao Kchuej (* 1928 – 1981[7]) a vyučoval to, co se naučil od svého otce Čchen Fa-kche (17. generace) (* 1887 - 1957) v Čhen-ťia-kou.[12] V otevřené třídě Čchen Čao Kchuej každé ráno vyučoval své žáky a po večerech, vždy od šesti do sedmi, dával soukromé lekce speciální skupině chlapců, ve které byli:[12]

• Ču Tchien-cchaj[9](* 1944);[8]
• Čchen Siao-wang (* 1945);[8]
• Čchen Čeng Lej[8][9] (* 1949) a
• Wang Sien[9] (* 1944).[3][5][7][8]

Mistr Čchen Čao Kchuej převzal upravené pohyby od svého otce. (Jeho otec rozvinul změny v některých pohybech „staré školy“ (Lao-ťia[6]) - a také jiné pohyby přidal. Tyto inovace udělaly cvičení živější, působivější, a také zvýšily jeho účinnost.) Tak byly vytvořeny sestavy známé jako tzv. „nová škola“ (Sin-ťia[6]).[12] Jako doplnění této sestavy přidal Čchen Čao Kchuej také část bohatství z technik čchin-na (qin-na), jimiž byl pověstný, a také další dovednosti, včetně „tlačících rukou“.[12] [p 4]

Mistr Ču Tchien-cchaj studoval Tchaj-ťi čchüan jako ucelený systém boje a věnoval se mu s jediným cílem – získat bojové dovednosti.[12] To bylo plně v duchu dřívějšího (tradičního) pojetí, kdy bylo umění Tchaj-ťi čchüan pro vesničany nutností.[12] Bojové dovednosti potřebovali ke své vlastní obraně proti záškodníkům a banditům, ale také k boji, když se dali do služeb vojska.[12] Mezi tím se však Tchaj-ťi čchüan v okolním světě transformovalo do různých stylů a spíše než bojový aspekt akcentovalo cestu zdravotního cvičení.[12]

Když bylo Mistru Ču Tchien-cchaj 22 let započal svoji učitelskou dráhu.[2] Od roku 1966 pak třináct let působil jako učitel v místní škole v Čhen-ťia-kou a současně ve svém volném čase trénoval studenty Tchaj-ťi.[2] V roce 1978 byl jmenován prvním národním trenérem na „Chengdu Sport University“ (sportovní univerzita v městě Čcheng-tu) - hlavním městě provincie S’-čchuan).[2] Následující rok (1979) se stal členem sportovní komise hrabství Wen-sien (Wenxian).[2]

V 80. letech dvacátého století došlo k uvolnění politické situace v Číně. V souvislosti s tím nastala v Číně i obroda umění Tchaj-ťi.[2] Jako zástupce Číny byl Mistr Ču Tchien-cchaj vyslán na ostrov Singapur.[2] Tady působil po dobu sedmi měsíců, během nichž získal na 400 studentů a jeho umění Tchaj-ťi zde bylo vysoce oceňováno.[2]

Mezi léty 1984 až 1991 navštívil Mistr Ču Tchien-cchaj celkem osmkrát Japonsko.[2] V roce 1993 byl pozván do Koreje.[2] Prakticky od roku 1994 se pak začal vydávat z Asie do celého světa, pravidelně navštěvuje jak Spojené státy tak i Evropu. Několikrát zavítal též do České republiky, kde vedl semináře v Taiji Akademii v Praze na Vinohradech.[2]

Na pozvání „České společnosti Taiji“ (Prezidentkou této společnosti byla zakladatelka Wushu Institutu paní Čaj Chua (Zhai Hua)[7] a funkci sekretáře společnosti zastával pan Radek Kolář) v roce 1999 přijel Mistr Ču Tchien-cchaj do České republiky vůbec poprvé a pobyl zde tři měsíce.[2] Kurzy, které zde vedl, byly věnovány studiu Tchaj-ťi, vyučovala se sestava staré školy Lao-ťia ji-lu (74 forem) a cvičilo se tehdy převážně venku.[2] Během této návštěvy se Radek Kolář, budoucí zakladatel a hlavní trenér Taiji Akademie, stal osobním žákem Mistra Ču Tchien-cchaj.[2] [p 5]

V roce 2001 navštívil Mistr Ču Tchien-cchaj Berlín.[2] Téhož roku byla založena Radkem Kolářem i Taiji Akademie v Praze na Vinohradech, jejímž odborným garantem výuky se stal Mistr Ču Tchien-cchaj.[2] V průběhu následujících let navštívil Mistr Ču Tchien-cchaj Taiji Akademii celkem devětkrát (stav k červnu roku 2018). Pořádá zde pravidelné výukové semináře, kterých se účastnilo více než tisíc studentů (stav k červnu roku 2018).[2]

V roce 2010 otevřel Mistr Ču Tchien-cchaj v Čhen-ťia-kou (v jižní části vesnice v bývalém domě svého dědečka Čchen Kuang-lu (Chen Guanglu)) vlastní (internátní) školu.[2] Zde vyučuje Tchaj-ťi společně se svým nejmladším synem Ču Siang Chua (Zhu Xiang Hua).[2] Škola poskytuje (kromě celodenní výuky) také ubytování a stravu.[2]

Mistr Ču Tchien-cchaj zdědil umění Tchaj-ťi po svých předcích, kultivoval je soustavně více než 60 let a zasvětil mu prakticky celý svůj život.[2] V jeho pojetí je Tchaj-ťi čchüan komplexním uměním, jehož součástí jsou lékařství, mechanika, přírodní vědy, estetika i filozofie.[2] Mistr Ču Tchien-cchaj zastává názor, že Tchaj-ťi čchüan je systém, který učí pečovat o tělo, je formou sebeobrany, sebekultivace a zábavou pro ducha.[2] Není to jen umění boje, ale i kulturní umění pocházející z dávné tradice.[2]

V průběhu života obdržel Mistr Ču Tchien-cchaj celou řadu titulů. Od roku 1996 je jedním ze 13 velmistrů Tchaj-ťi čchüan na světě.[2] Je označován také za jednoho z tzv. „Čtyř Buddhových bojovníků“ [p 2] - nejvýznamnějších představitelů Čchen Tchaj-ťi čchüan 19. generace.[2]

• Tchaj-ťi-čchüan
• Čchen (styl tchaj-ťi)
• Čchen Čao Pchi, Čchen Čao Kchuej
• Čchen Siao-wang, Čchen Čeng Lej
• Radek Kolář
• Čaj Chua
• Martina Slabá