Útvina

Rozhledna v Útvině

První písemná zmínka o Útvině pochází z roku 1214, kdy se uvádí na falzu listiny pro pány z Rýzmburka jako celnice na cestě z Prahy do Chebu. V roce 1354 připomínán filiální kostel fary v Přílezích pod správou milevských premonstrátů a jejich proboštství v Toužimi. Rozvětvení obchodní stezky z Prahy přes Kynžvart a přes Loket do Chebu v Útvině podnítilo rozvoj kolonizační osady na trhovou ves, která někdy před rokem 1466 získala městské právo, což vedlo i k přenesení fary z Přílez do Útviny ke kostelu svatého Víta. Za husitských válek se toužimského proboštství a tím i Útviny zmocnila kališnická šlechta (1436–1488 rytíři z Vřesovic).^[zdroj?!] Za poděbradských válek v roce 1469 bylo město vypleněno bečovskými katolickými pány z Plavna. Jan z Vřesovic poté získal od krále Jiřího z Poděbrad povolení, aby přenesl privilegia Útviny na Toužim včetně práva nové městečko opevnit.[3] Poté však byla Útvina obnovena a původní obec vedla do roku 1478 spory o městská práva (zejména o znak a trhy) s novou obcí v Toužimi. Útvina pak zůstala ve stínu nové obce a byla označována jen jako městys.

Útvina byla poddanským městem, toužimská vrchnost zde měla poplužní dvůr s panským domem. V roce 1553 měla Útvina kolem padesáti domů, obyvatelé byli převážně již německé národnosti. Do konce feudalismu sdílela osudy s toužimským panstvím. Od 17. století se zde začali usazovat Židé, vznikla židovská obec s vlastní synagogou a hřbitovem na Šibeničním vrchu. Židovská obec zanikla v 19. století.

Městečko roku vyhořelo 1784 a téměř celé pak v roce 1870. V roce 1939 zde žilo 600 obyvatel ve 156 domech. Po roce 1945 postihlo Útvinu vysídlení německého obyvatelstva. V minulosti se obyvatelé živili zejména zemědělstvím, ke kterému provozovali různá řemesla a obchod. V 18. století zde působil také cech zedníků a kameníků v čele se stavebním mistrem Johannem Schmiedem. V 19. století se řada obyvatel věnovala provozování hudby, zejména v okolních lázních.

Historické jádro Útviny utvářela křižovatka starých cest a bývalé tržiště (náměstí) má tvar trojúhelníku. Většina historické hrázděné a roubené zástavby zanikla při požáru v roce 1870 a při demolicích po roce 1945.

• V jádru gotický kostel kostel svatého Víta obnovený po požáru v roce 1469, barokně upravován v roce 1706 a obnoven po požáru 1870.
• Bývalá radnice čp. 80, v jádru barokní, vybudovaná po roce 1656
• Rozhledna Útvina

Zaniklé památky:

• Poplužní dvůr čp. 42 s panským domem se saským sedátkovým portálkem z roku 1560, zbořen 1975.
• Židovský hřbitov; náhrobky nacisté použili v roce 1944 do základů radarové stanice.
• Pomník padlým na návsi noví osídlenci odstranili.[4]

• Johann Schmied, barokní zednický mistr a architekt
• Otto Zerlik (1907–1989), německý folklorista a spisovatel

• Útvina
• Český Chloumek
• Chylice
• Přílezy
• Sedlo
• Svinov

• SCHIERL, Jiří. Útvina. Dějiny města a obce. Útvina: Obecní úřad v Útvině, 1997.
• GNIRS, Anton. Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad. Augsburg: [s.n.], 1932. (německy)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Útvina na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Útvina ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Útvina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Útvina v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)