Úrodnost

Úrodnost půdy zlepšují zejména tyto ukazatele:

• dostatečné množství živin, zejména dusíku, fosforu a draslíku;
• obsah stopových prvků, jako je bor, chlór, kobalt, měď, železo, mangan, hořčík, síra, molybden, zinek a další;
• dostatek humusu, který zlepšuje strukturu půdy a zadržování vláhu;
• pH v rozmezí 6,0 do 6,8;
• vhodná struktura půdy (provzdušnění, zadržování vody);
• edafon – bohatost a rozmanitost společenstva organismů v půdě (včetně půdních mikroorganismů, které např. podporují růst rostlin jako symbiotičtí vazači dusíku aj., rozkládají pesticidy v půdě – tzv. mikrobiální degradace – atd.)

Spolutvůrci úrodnosti půd jsou půdní organismy. Tvoří z půdy autotransformační systém schopný racionálně hospodařit s energií, a tím se vyrovnávat s negativními vlivy. Edafon je nezbytný při tvorbě půdních agregátů, rozhoduje o bilanci živin a je významným činitelem biologického samočištění půdy. Organismy se účastní na změnách prostorového uspořádání půd tvorbou chodeb (bioturbace), tmelením částic a promícháváním půd. Snižování biologické aktivity v půdě neuváženým technologickým zásahem (neúměrná chemizace, poškození půdní struktury aj.) vede ke snížení úrodnosti půdy.[1]

Edafon sice představuje jen dílek z půdní masy (zhruba tisícinu hmotnosti z celku), je ale naprosto nepostradatelný pro fungování celého půdního ekosystému a všech ekosystémů na půdu navazujících. Je to sice těžko uvěřitelné, ale o to pravdivější.[2]

Nepostradatelné funkce půdních organismů a jejich význam pro ekosystém:

• rozklad a koloběh organické hmoty
• regulace dostupnosti a příjmu živin a vody
• detoxikace půdy
• udržování struktury půdy a regulace půdních hydrologických procesů
• výměna plynů a ukládání uhlíku
• kontrola růstu rostlin
• kontrola škůdců a chorob.[3]