Újezd (zámek, okres Plzeň-jih)

Původním panským sídlem v Újezdu byla tvrz poprvé připomínaná v roce 1513,[2] kdy ji Kateřina z Újezda prodala spolu s vesnicí, částí Horšic a dvěma dvory v těchto vesnicích Janu Steblencovi z Drahkova. Jeho dcera Anna se provdala za Václava Chlumčanského z Přestavlk, který tak Újezd získal věnem a od roku 1527 začal používat přídomek seděním v Újezdě. V roce 1532 tvrz navštívil Jáchym Fremut ze Stropčic a napadl jízdou na koni Annina syna Jindřicha a posléze i samotnou Annu, kterou zranil. Dalším synem Anny a Václava Chlumčanského byl Jan, který je uváděn jako majitel tvrze od roku 1546. Ke konci života koupil roku 1572 panství pustého hradu Skála, které připojil k Újezdu.[3] Oženil se s Annou ze Lhoty, se kterou měli dva syny. Mladší Jindřich zdědil panství Skály, zatímco Újezd dostal starší syn Jan Boreň Říčanský,[3] který je považován za zakladatele dochovaného zámku. Během svého života podnikl a popsal jedenáct cest, při nichž navštívil řadu evropských zemí.[2]

Roku 1614 se na zámku setkali Václav starší Příchovský z Příchovic a Vilém Broum z Miřetic. Václav během setkání Viléma fyzicky napadl a August Sedláček předpokládá, že při příhodě Jan Boreň zemřel. Zanechal po sobě tři dospělé a tři nezletilé syny a množství dluhů, které se dědici pokusili roku 1615 splatit prodejem části svých lesů. Získané peníze však na zaplacení dluhů nestačily, a proto prodali celé panství Bedřichu Švihovskému z Rýzmberka na Příchovicích. Od něj v roce 1628 statek koupila Judita Voršila Vchynská, rozená z Rýzmberka. Po její smrti prodala k tomu účelu zřízená komise roku 1642 panství Janu Karlovi z Kokořova. Jeho potomkům patřilo až do osmnáctého století, na jehož počátku statek koupil hrabě Václav z Klenového. S jeho dcerou Marií Annou se roku 1740 oženil František Václav z Vrtby, který Újezd připojil k žinkovskému panství.[3] Ve druhé polovině dvacátého století zámeckou budovu využívalo jednotné zemědělské družstvo.[2]

Rozlehlá újezdská tvrz bývala až do konce šestnáctého století dřevěná. Jan Boreň Říčanský ji nechal zbořit a na jejím místě založil renesanční jednopatrový zámek se dvěma křídly, jehož některé přízemní místnosti jsou zaklenuté maltovým žebrovím. Barokní přestavba proběhla za Václava z Klenového. Dominantou zámku se po ní stala budova kaple svaté Anny.[2] Kaple má obdélný půdorys s polygonálním závěrem,[2] v jehož ose je připojena pětiboká sakristie. Interiér je zaklenutý třemi poli valené klenby s lunetami oddělenými valenými pásy, zatímco v sakristii byla použita klášterní klenba.[4] Autorem freskové výzdoby s motivy ze života svaté Anny a Panny Marie a iluzivní architektury oltáře ze druhé třetiny osmnáctého století byl František Julius Lux.[2] Před hlavním oltářem stojí rokoková mensa s predelou. Na bočních iluzívních oltářích jsou umístěny novodobé obrazy svaté Anežky a svatého Šebestiána v původních rokokových rámech. Rokokové jsou také kazatelna, zpovědnice a lavice.[4]

K památkově chráněnému areálu patří také pozůstatek parku s ohradní zdí, dvojice chlévů, stodola a sýpka.[5]