Údolí Jizery

Vznik údolí souvisí se zvedáním terénu od období třetihor[5], zejména neogénu. Když začalo toto zvedání terénů, Jizera se rychle zahlubovala do hornin a vytvořila tak impozantní údolí. Protože řeka Jizera má zde spád 10 promile a sílu, hloubí údolí dál.[5] Každým dnem se 130 metrů hluboké údolí prohloubí až o desetiny milimetru.[5]

Údolí je zahloubeno v metamorfovaných horninách, zejména v metadiabasech a v zelené břidlici.[6] Místy jsou prostoupené albitickým metaryolitem či metatrachitem. Pruh u soutěsky je tvořen přeměněnou albitickou žulou.[6] Po hranicích rezervace se objevuje čedič se sloupcovitou odlučností. Z geologického hlediska jsou skály nad Jizerou pozoruhodnou ukázkou kontaktu deformovaných magmatitů v železnobrodském krystaliniku.[7]

Ledňáček říční

Z flóry převažují původní květnaté bučiny,[12] je však ovlivněna výsadbou smrku ztepilého. Původní skladba je zachována především na strmých svazích, kde převažuje buk lesní, javor klen, bříza bělokorá, lípa malolistá, jedle bělokorá, borovice lesní a kam je místy vtroušen i habr obecný.[12] Mimo tyto rostliny nachází se v údolí také lomikámen trsnatý vlnatý (endemická rostlina, roste zde na skalách nad říčním korytem, je kriticky ohrožený druh[13]), violka dvoukvětá (obvykle v horách, vzácnější druh naší květeny[14]), mázdřinec rakouský (obvykle v horách, silně ohrožený[15]) či svízel horský (vzácný).

Z fauny jsou na vlastní tok Jizery vázáni mlok skvrnitý (silně ohrožený[16]), skorec vodní, ledňáček říční (silně ohrožený[17]) a konipas horský[18]. Lesní porosty obývají holub doupňák (silně ohrožený[16]), brhlík lesní aj.[18]

Ledopád

Při zimním a předjarním tání vzniká na Riegrově stezce nedaleko tunýlku pro pěší pozoruhodný ledopád. Je široký zhruba 20 metrů a vysoký 10 metrů.[19] Překrývá skalní převis a tvoří jakousi jeskyňku, dole se zamrzlým jezírkem. Jeho tvar závisí především na teplotě, při které vzniká.

Dvanáct metrů dlouhý tunýlek na Riegrově stezce byl vystřílen za šest týdnů roku 1909.[19] Na jeho proražení v odolných sopečných horninách bylo třeba 1086 dynamitových patron.[19]

Nejstarším lidským dílem v údolí jsou 4 železniční říkovské tunely, uvedené do provozu roku 1859[20], na jejichž výstavbu bylo spotřebováno přes 50 tun střelného prachu[20]. Z tunelů bylo vyvezeno asi 1340 vagónů horniny. Jejich celková délka činí 743 metrů.

Technickou památkou z dvacátých let 20. století je vodní elektrárna Spálov. Začíná jezem, dále voda proudí tunely až do Spálova, kde je samotná turbína. Objem vylámané skály činil 470 vagónů. Staveniště navštívil dne 17. září 1922 i T. G. Masaryk (první československý prezident).

Galerie

Směrem proti proudu na pravém břehu řeky navazuje na údolí Jizery u Semil a Bítouchova přírodní památka Galerie,[21] která se nachází pouze na pravém břehu Jizery. Na obou stranách soutěsky se zdvihají strmé skalní stěny a pilíře z přeměněné albitické žuly[22] až do výše 40 metrů. Zajímavostí je, že soutěska, která je dnes 10 metrů široká, byla v 19. století velmi úzká (pouhý jeden metr!).[23] V soutěsce se na jaře však zachytávaly ledové kry a městu Semily často hrozilo zatopení. Továrník Schmitt dal proto rozšířit soutěsku pomocí výbušnin. Nad hladinou řeky byla roku 1909 postavena 77 metrů dlouhá visutá železná galerie na pro pěší (Riegrova stezka), která je zapuštěna na 20 konzolích 70 centimetrů do skály.[22]

Právě zde se nachází lomikámen trsnatý vlnatý, kriticky ohrožená a endemická rostlina, která roste v ČR pouze zde a na levém břehu Labe, jižně od Ústí nad Labem.[24]