Édouard Philippe

Édouard Philippe se narodil v Rouenu v Normandii. Oba jeho rodiče pracovali jako učitelé francouzštiny a byli levicového politického zaměření. Maturitu složil v německém městě Bonnu, kde jeho otec působil několik let jako ředitel Francouzského gymnázia (Lycée Français). Ovládá proto perfektně němčinu.[1] Poté studoval na institutu Sciences Po, který absolvoval v roce 1992. V letech 1995 až 1997 dokončil svá studia na prestižní École nationale d'administration.

Při studiích na Sciences Po byl ovlivněn politickým směrem bývalého premiéra Michela Rocarda. Hlásil se k jeho sociálně-demokratickému křídlu v Socialistické straně. Když ale byl Rocard sesazen z vedení strany, odvrátil se Philippe od socialistů. 

Po absolvování ENA v roce 1997 nastoupil zaměstnání jako spolupracovník Státní rady,[2][3] přičemž se specializoval na právo veřejných zakázek.[4]

V roce 2001 Philippe se stal náměstkem primátora Le Havre Antoinea Rufenachta a měl na starost právní věci.[5] Rufenacht sloužil ve funkci starosty v letech 1995 až 2010, řídil také kampaň Jacqua Chiraca pro prezidentské volby v roce 2002. Když si Philippe uvědomil názorovou spřízněnost mezi Michelem Rocardem a Alainem Juppém, podporoval Juppého v době vzniku Unie pro lidové hnutí (UMP) v roce 2002. Ve stejném roce kandidoval v parlamentních volbách, ale neuspěl. Následně pracoval generální ředitel UMP pod Juppého vedením až do roku 2004, kdy byl Juppé odsouzen v případě fiktivních zaměstnanců. Philippe pak získal práci v soukromém sektoru a začal pracovat s americkou právní firmou Debevoise & Plimpton LLP. V roce 2004 byl také zvolen do rady regionu Horní Normandie.

Po vítězství Nicolase Sarkozyho v prezidentských volbách v roce 2007 krátce sloužil jako ministr životního prostředí v Juppého vládě. Následně byl jmenován ředitelem pro vztahy s veřejností ve společnosti Areva, kde pracoval od roku 2007 do roku 2010. V roce 2008 byl zvolen do generální rady departementu Seine-Maritime[6] a v roce 2010 se stal po rezignaci Rufenachta starostou města Le Havre a také předsedou zastupitelstva aglomerace Le Havre. V roce 2012 po smrti Jeana-Yvese Besselata nastoupil jako jeho náhradník na místo poslance Národního shromáždění[7] a obhájil ho úspěšně ještě v témže roce v parlamentních volbách. V roce 2014 v komunálních volbách obhájil i svůj mandát starosty Le Havre, když hned v prvním kole získal 52 % hlasů.

V roce 2016 se zúčastnil zasedání mezinárodního uskupení Bilderberg v Drážďanech.[8]

V pravicových prezidentských primárkách v roce 2016 pracoval pro kampaň Alaina Juppého jako jeho mluvčí.[9] Následně se připojil ke kampani Françoise Fillona, ale opustil ho, když byl Fillon předvolán před soud 2. března kvůli své aféře s nelegálními zaměstnanci.[10] Vzhledem k červnovým parlamentním volbám vyhlásil, že už nebude kandidovat, aby neporušil zákon o kumulaci funkcí.

Dne 15. května 2017 nový prezident Emmanuel Macron jmenoval Philippa předsedou vlády; v té době byl prvním předsedou vlády z jiné strany (či hnutí) než samotný prezident od doby, kdy v roce 2002 skončilo společné vládnutí socialistického premiéra Lionela Jospina a republikánského prezidenta Jacqua Chiraca.. Dne 3. července 2020 podal z důvodu neúspěchu vládní strany v komunálních volbách demisi.

Jeho žena Edith Chabreová je pedagožka na Sciences Po, spolu mají tři děti.[11][12]

• PHILIPPE, Edouard; BOYER, Gilles. L'Heure de vérité. [s.l.]: Flammarion ISBN 2081237725.
• PHILIPPE, Edouard; BOYER, Gilles. Dans l'ombre. [s.l.]: JC Lattès, 2011. ISBN 9782709637558.