František Gellner
František Gellner (* 19. jún 1881, Mladá Boleslav – † 13. september 1914, vyhlásený za nezvestného na haličskom fronte) bol český básnik, prozaik, kresliar, karikaturista a ilustrátor, predstaviteľ takzvanej generácie anarchistických buričov.
| František Gellner | |||
 Autoportrét Františka Gellnera s podpisom | |||
| Narodenie | 19. jún 1881 Mladá Boleslav, Rakúsko-Uhorsko | ||
|---|---|---|---|
| Úmrtie | 13. september 1914 (33 rokov) | ||
| Odkazy | |||
| Commons |  | ||
| |||
Život
František Gellner sa narodil v Mladej Boleslave v rodine nie príliš zámožného židovského obchodníka. V rodnom meste navštevoval gymnázium. Po maturite v roku 1899 dva roky študoval techniku vo Viedni. Od roku 1901 študoval na banskej akadémii v Příbrame. Roku 1905 odišiel študovať maliarstvo do Mníchova a Paríža. V roku 1909 začal štúdium na maliarskej akadémii v Drážďanoch, o rok neskôr však znovu odišiel do Paríža.
Od roku 1911 žil v Brne, pracoval ako karikaturista v redakcii Lidových novin a neskôr sa stal známym aj ako fejtonista a prozaik. Zúčastňoval sa aj na politickom živote.
Po vypuknutí 1. svetovej vojny v auguste 1914 narukoval do rakúsko-uhorskej armády. Z Mladej Boleslavi ho odvelili na haličský front. 13. septembra v tom istom roku ho vyhlásili za nezvestného. Presný dátum a miesto jeho úmrtia nie je známe.
Dielo
Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“
Gellnerove verše sú prosté, majú pravidelný verš a rým a blížia sa k prozaickému odkazu. Sú napísané formou popevku alebo piesne. Gellner vo svojej básnickej tvorbe hojne využíval dobové formy ľudovej zábavy (kuplety, šansóny).
Otvorenosť odkazu je až šokujúca. Zdanlivo autor sám seba v očiach čitateľov znižuje. Píše o sebe kriticky a s cynizmom, ale nie je cynik, len sa pokúša sám seba moralizovať. Zastiera pritom túžbu po skutočnom cite a svoju bolesť a sklamanie.
Jeho dielo bolo výrazne ovplyvnené anarchizmom.
Do značnej miery je aj ideálom básnika podľa F. X. Šaldu. Preto, že sa oslobodzuje od „všetkých zbytočných poetizmov“ a píše poéziu veľmi priamu s minimom zložitých obrazov známych napríklad od takzvaných francúzskych prekliatych básnikov (lartpourlartistov), by sa jeho štýl dal nazvať „expresionizmom v poezii“ – dôležité je vyjadriť myšlienku, presne a neskreslene, opisy sú zbytočné.
Umelecké prostriedky
Gellner v svojich básňach často približoval rytmus ľudovému popevku. Používal banálne rýmy, nepoetické slová, často sa vyjadroval aj bez použitia metafor.
Zbierky
- Po nás ať přijde potopa (1901, prevažne subjektívna lyrika, osobná cynická spoveď, prvky anarchizmu)
- Radosti života (1903, 35 básni rôznych tém a žánrov) Reagujú na falošnú dobovú morálku, na dobové pokrytecké malomeštiactvo. Gellner zámerne zdôrazňoval protiliterárnosť a protidekadenciu.
- Nové verše (1919, posmrtne vydaný súbor básni). Isté upokojenie.
- Don Juan (v časopise 1914, knižne 1924, román vo veršoch)
Ukážky z diela
„Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Jenž čeká, zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje,
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje.
Jenž čeká, zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi.
Jenž čeká, zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká.“
(báseň Přetékající pohár zo zbierky Po nás ať příjde potopa!)
„Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.“
(báseň Perspektiva ze sbírky Po nás ať příjde potopa!)
„Má řeč je hrubá jako můj smích
a jako moji známí.
A alkohol (to myslil bych!)
jemnosti nepřidá mi.“
(z básne Což, páni spisovatelé zo zbierky Radosti života)
„Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
(...)
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.“
(z básne Všichni mi lhali zo zbierky Radosti života)
František Gellner v českej hudbe
Niektoré jeho básne sú zhudobnené a hrané, poprípade vydávané na CD. Jaromír Nohavica hrával Radosti života. Punk-rocková skupina Visací zámek mala v repertoári postupne tri básne Františka Gellnera: Všichni mi lhali, Perspektiva a Buď matko Boží pomocna.Už rozpadnutá punková skupina Malomocnost prázdnoty hrala pieseň Nečekám nic od reforem (časť cyklu Radosti života). Pepa Nos zhudobnil a hrá básne To je teď celá moudrost moje, Všichni mi lhali a Perspektiva.