Zuvačov

Archeologické nálezy z bývalého hradu v Památníku J. A. Komenského v Komni

Doba výstavby hradu není přesně známa, ovšem podle archeologických nálezů vznikl krátce po polovině 13. století. Vzhledem k jeho mohutnosti lze předpokládat, že šlo o hrad královský, který byl součástí sítě zeměpanských opěrných bodů v této části Moravy. Ve 14. století se pak stal za dnes neznámých okolností součástí světlovského panství, které vlastnili Šternberkové. První písemná zmínka pochází z roku 1448, kdy dle dohody v majetkoprávním sporu prodává Zdeněk ze Šternberka ves Komňu s „tvrzištěm“ Miroslavovi z Cimburka. Ze zmínky současně vyplývá, že v té době již byl hrad rozbořen a nevyužíván. To potvrzují i archeologické výzkumy, podle nichž život na hradě ustal v první polovině 15. století, tedy v době husitských válek,[1] a někteří historikové tak jeho zánik spojují s tažením vojsk sirotčího svazu do Uher roku 1431.[2] Roku 1481 pak Kunka z Cimburka prodala ves i pustý hrad zpět majiteli světlovského panství, kterým tehdy byl Ctibor z Landštejna. Poslední historická zmínka o hradu, která současně jako jediná obsahuje jeho jméno, je z roku 1517 a nachází se ve výčtu statků, které byly spolu s celým panstvím převedeny na Buriana z Vlčnova. Následně pustý hrad zřejmě zcela upadá v zapomnění, neboť v dalších převodech světlovského panství již zmiňován není.[1][2]

Kořeny javoru vyrůstajícího na zbytcích hradní věže

Hrad Zuvačov se nachází asi 1 km jihozápadně od obce Komňa[4] v nadmořské výšce 501 m na ostrožně Hrádek, vybíhající z horského hřebene táhnoucího se od Mikulčina vrchu v centrálním pásmu Bílých Karpat k Bojkovicím. Ostrožna představovala strategický bod, z něhož bylo možné ovládat údolí, jehož ústí směřuje na Bojkovice a na které se také napojuje cesta na Starohrozénkovský průsmyk.[5]

Ostrožna Hrádek

Hrad byl postaven převážně z lomového kamene. Hradní jádro leží na nejzazším konci ostrožny a má tvar poměrně pravidelného oválu o průměru více než 90 m. V jeho západní části se nachází vyvýšený okrouhlý pahorek, na němž stávala mohutná okrouhlá (možná břitová) kamenná věž, jejíž vnější průměr byl cca 12,5 m a vnitřní cca 6,1 m,[p 1] takže jde o třetí nejrozměrnější věž své doby na Moravě. Věž byla součástí nezachovaného hradního paláce, který byl hrázděné konstrukce s cihlami.[5] Toto místo je z celého hradu jediné, na němž se dochovaly pozůstatky někdejšího zdiva. Celé jádro je obehnáno téměř 12 m širokým a více než 3 m hlubokým příkopem,[7] v minulosti zde také stávala celokamenná obvodní hradba.[5] Kolem příkopu je z jeho vnější strany nahozen val, který má dnes v severovýchodní části podobu pouhého terénního stupně, ovšem v jihozápadní části dosahuje výšky téměř 3,5 m.[7] Do hradu se vstupovalo nezachovanou branou severně od věže.[5]

Vyvýšený pahorek

Na západ od hradního jádra vybíhá malé předhradí lichoběžníkovitého půdorysu, jehož delší osa je orientována západo-východním směrem.[7] Přesná podoba jeho opevnění není známá, ovšem pravděpodobně nebylo příliš důkladné. Je možné, že kolem stála kamenná hradba nebo alespoň jednoduchá kamenná zeď vystavěná bez použití malty. V severní části stávala 7 m široká budova a další stavby ze dřeva a hlíny byly v jihozápadní části.[5] Zachoval se příkop, který ho obklopoval, a to nejlépe na severozápadní straně. Ve směru přístupu se asi 30 m před valem předhradí zachovaly pozůstatky okrouhlého předsunutého opevnění se zbytky příkopu na západní straně. Opevnění je však značně poškozené nedávnou těžbou kamene, takže se dochovala pouze západní a jihozápadní část. V minulosti krček výběžku před předhradím přetínal ještě 18 metrů široký a 3,5 m hluboký šíjový příkop.[7]

V roce 2010 probíhaly na hradě restaurátorské práce, během nichž byly odstraněny náletové křoviny, zpřístupněn terén a očištěn povrch zdiva. Původní zdivo věže bylo opatřeno ochrannou nadezdívkou a celá plocha byla zakonzervována. Přístup k hradu byl usnadněn jednoduchými dřevěnými schody z kuláčů a kolem chodníku byly osazeny kameny.[6]

• JANIŠ, Dalibor; VRLA, Radim. Hrad Komňa (Zuvačov) – jeho historie a stavební podoba. Castellologica Bohemica. 2010, roč. 12, s. 359–368. ISSN 1211-6831.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zuvačov na Wikimedia Commons