Zlatý křížek

Thérèse je oblečena v šatech nevěsty a září radostí, Christine je oblečena skromně a je zasmušilá. Děvčata oslavují němestu (sbor Rosmarin mit bunten Bändern). Christine dosud žila s bratrem, Thérèsiným ženichem, a nyní lituje, že jejich idyla končí (romance Die Eltern starben frühe). Christine má navíc obavu, že Colas bude odveden na vojnu. A vskutku přichází rekrutující seržant Bombardon (píseňa duet Halt, Front, Gewehr bei Fuß!) v rozhovoru se šlechticem Gontranem, jehož cesta vede rovněž přes ves. Oba se usadí v hospodě, kde je obsluhuje Thérèse. Ta jim povídá o své svatbě, Gontran však na lásku nevěří, neboť se v ní zklamal (romance Was ist Leben ohne Liebe).

Když odejde, přichází Colas ve vojenské uniformě a s plačící sestrou: skutečně byl odveden. K nářkům se připojuje Thérèse, naopak Bombardon se je snaží uklidnit; Gontram zatím z okna pozoruje Christine a nepozorován se do ní bezhlavě zamiluje (duet, pak tercet, pak kvintet Courage! Kind, such dich zu fassen). Bombardon má dodává odvahy vojenskou písní (Bombombom, trarara). Christina si ví rady: tolik chlapců se o ni v posledním roce ucházelo, jistě se kvůli ní někdo přihlásí na vojnu místo Colase. Slibuje tedy ruku tomu, kdo se nechá naverbovat a za dva roky jí přinese zlatý křížek po matce, který mu hodlá dát jako zástavu. Houf mladíků se sice Christině dvoří, tato podmínka však každého odradí (sbor O seht die kummervolle Miene... Was wünschen Sie, Mamsell Christine? a ansámbl Dies goldne Kreuz, der Mutter teures Pfand). Colas se tedy chytá odejít, ale Bombardon je informuje, že to již není třeba: dobrovolník se našel a seržant mu předá onen zlatý křížek (finále Ist's möglich! O Himmel se sborem vojáků Auf zum Kampf! Auf zum Sieg!).

Colas a Thérèse žijí v rozšafném manželství (duet Schau, schau, mein Männchen ruht sich aus). Přesněji řečeno, Thérèse drží Colase pěkně pod pantoflem (árie Die Männer muß man sich dressier'n). Christine se zatím stará o neznámého vojáka, který se k ní dostal těžce zraněn a teprve nyní se po dlouhé době vyléčil. Zjevně se s Christine do sebe zamilovali, ale Christine dala kdysi své slovo, a i když není pravděpodobné, že se její dobrodinec vrátí, vyléčený voják — a je to ovšem ve skutečnosti Gontran — nechce využít situace a nutit ji, aby své slovo porušila (romance Nein, nein, ich will ihr Herz nicht zwingen). Na oslavu vyléčení ale všichni čtyři zasednou ke stolu (kvartet Da ist sie! Zu Tische! Das Mahl ist bereit!). Gontran se ale nyní hodlá rozloučit; v duetu si s Christine konečně vyznávají lásku (Darf ich's glauben, wenn ich scheide). Přesto Christine chce dále čekat, ale v té chvíli se jí Gontran dá poznat — a současně přizná, že její zlatý křížek již nemá. Christine bez důkazu nechce uvěřit jeho historce; Gontran se cítí uražen na cti a odchází.

Do vesnice přichází Bombardon se svými vojáky — nebo spíše s tím, co z nich po ruské kampani zbylo, jak popisuje v árii Wie anders war es, als vor wenig Jahren. Ale ještě něco: přináší Christine její zlatý křížek. Christine si jej tedy hodlá vzít, ale Bombardon jí vysvětluje, že jí ten křížek přináší jako poslední pozdrav umírajícího vojáka (1. část finále Es ist das Kreuz, das Pfand, das ich gegeben). Pak ale Bombardon slyší hlas odcházejícího Gontrana zpívajícího svou píseň Liebesglück, Liebestraum a poznává v něm onoho vojáka. Gontran je povolán zpět, Christine se mu omluví, oba si padnou do náručí a všichni se připojují k Bombardonově písni Bombombom, trarara.