Zjevení Panny Marie v La Salettě

Maxim na statku Pierra Selma působil od 14. září 1846[2] jako dočasná náhrada za zdejšího nemocného pasáka krav. S Melánií se poprvé setkal o tři dny později (17. září) a již nazítří spolu hnali stádo na svah hory Planeau. Dalšího dne, tedy 19. září, šli znovu na stejné místo obklopeni čtyřmi kravami, kozou a psem.[2] Nad vysoko položenými pastvinami se začalo z mraků prodírat slunce.[3]

Poutní bazilika "Notre-Dame de La Salette", s místem zjevení

Kolem poledne děti přišly ke „studánce lidí“, kde se usadily. Přišli k nim i další mladí pasáčci, kteří se svým stádem byli o něco níže. Společně se najedli a poté se Maxim a Mélanie vydali k „malému prameni“.[2] Poblíž něj si udělali malý dvojposchoďový domek z kamení, jehož druhému poschodí říkali „ráj,“ protože bylo okrášleno květinami nejrůznějšího druhu. Unavením ulehli hned vedle domečku a usnuli. Po probuzení šli hledat své krávy, ale když zjistili, že skot zůstal na stejném místě, kde jej ráno zanechali, otočila se Mélanie zpět a začala se vracet pro baťůžek, který si u pramene odložila. Nejednou však uviděla ohnivý kotouč, jak se objevil nad místem („rájem“), odkud před chvílí s Maximem odešla. Zavolala na Maxima, zda ho také vidí. Maxim přitakal a spolu se vrátili k „malému prameni“.[3] Kotouč prý rotoval, nakonec se zvětšil a otevřel. Uvnitř seděla krásná paní (do doby těsně po zjevení nevěděly děti o "faktu", že se jim zjevila[2] Panna Marie[2], takže o ni zpočátku hovořily jako o "krásné paní") v poloze vzbuzující dojem velkého smutku. Měla totiž lokty položené na kolenou a tvář si zakrývala dlaněmi. Na sobě měla prosté šaty včetně zástěry spolu se šátkem položeným přes ramena a zauzlovaným na zádech (stejně tak se tehdy oblékaly i místní ženy). Oděv doplňoval výrazný věnec z růží položený na hlavě. Růžemi měla taktéž vyzdobené boty a okraje šátku. Jako diadém vypadalo světlo zářící nad jejím čelem.[2]

Proroctví

Socha Panny Marie Lasalettské

V prvních okamžicích na výjev obě děti zareagovaly rozpačitě. Maxim se dokonce chtěl bránit svou pastýřskou holí a nabádal k tomu i Mélanii. Když na ně ale žena promluvila, jejich strach opadl. V první části rozhovoru paní hovořila k oběma dětem a varovala, že pokud budou lidé neustále urážet Boha, pak se bude kazit úroda a následkem toho nastane takový hlad, že děti budou umírat v náručích svým matek. Pokud se ale lidé obrátí k Bohu, promění se skály a kamení v  osivo a zasadí se do půdy a ony vzkvetou a vydají úrodu. Vyzvala je, aby tuto zprávu sdělily všem lidem.[2] Následně každé z dětí vyslechlo osobní tajemství (resp. obsah slov slyšelo pouze to dítě, ke kterému paní mluvila).

Melánii bylo povoleno od Panny Marie zveřejnit poselství, které ji svěřila, až v roce 1858. Je v něm obsažena silná kritika tehdejší církevní i světské společnosti, varování před válkami, hladem, morem, nemocemi a příchodem antikristů.[3] Nakonec však zvítězí dobro. Vše podrobně Melanie Calvatová uvedla ve své knize. V České republice byla tato kniha vydána pod názvem: „Zjevení přesvaté Panny na hoře Lasalettské, 19. září L. P. 1846.“[4]

„	Melánie, co ti hodlám teď říci, nebude tajemstvím navždy: budeš je moci uveřejnit r. 1858. Kněží, sluhové mého Syna, kněží svým špatným životem, veškerou svou neuctivostí a svou bezbožností v slavení svatých tajemství, láskou k penězům, láskou k poctám a rozkošem, kněží se stali stokami nečistoty. Ano, kněží volají po pomstě, a pomsta je zavěšena nad jejich hlavami. Běda kněžím a osobám Bohu zasvěceným, které svým špatným životem křižují znovu mého Syna. Hříchy osob Bohu zasvěcených křičí k nebi a svolávají pomstu; a hle, kterak říká pomsta za jejich dveřmi, neboť nelze již nikoho nalézt, kdo by snažně prosil za milosrdenství a odpuštění pro národy; není již duší šlechetných; není již nikoho, kdo by byl hoden obětovati Beránka bez poskvrny Věčnému ve prospěch světa. Bůh hodlá uhodit způsobem bezpříkladným. Běda obyvatelům země! Bůh hodlá vyčerpat svůj hněv, a nikdo se nebude moci vyhnout tolika sjednoceným zlům. Hlavy, vůdcové lidu Božího, zanedbali modlitbu a pokání a démon zatemnil jejich inteligenci; stali se těmi bludnými hvězdami, jež starý ďábel strhne svým ohonem, aby je přivedl ve zkázu. Bůh dovolí tomu starému hadovi, aby vrhl rozbroj mezi panující ve všech společnostech a ve všech rodinách. Lidé budou trpět mukami fyzickými i mravními.	“
— Panna Marie Lasalettská[3]

Informace o mariánské události uskutečněné v La Salettě se vzápětí rozšířily. Věřící i nevěřící přicházeli na místo zjevení, kde z „malého pramene“, jenž byl převážnou část roku vyschlý, najednou vyvěrala voda (dodnes pramen ani na chvíli nevyschl). Došlo dokonce ke zřízení komise, která měla rozhodnout, zda děti vypovídají o všem pravdu. Dne 19. září 1851[5] zveřejnil místní biskup Mons. Philibert de Bruillard ve svém pastýřském listu informaci o pravosti těchto událostí a za necelý rok také inicioval zahájení stavby svatyně na místě zjevení. Dokončena byla roku 1865[5] a posvěcena roku 1879[5] (od té doby mohla užívat označení „bazilika“). Nejdříve se zde vytvořila řeholní komunita, jenž se později transformovala na misijní kongregaci papežského práva, užívající název Misionáři Matky Boží z La Saletty (v září roku 2004 měla po celém světě 926 členů).[5] Obdobné, ale ženské společenství působí pod názvem Kongregace sester Misionářek Matky Boží z La Saletty.[5]

• 
  Plačící Panna Marie Lasalettská
• 
  Pohled na místo zjevení v La Salettě
• 
  Panorama v La Salettě
• 
  „Malý pramen“
• 
  Socha Panny Marie Lasalettské s dětmi