Zinka Milanov

Zinka Milanov (17. května 1906, Záhřeb30. května 1989, New York, rodným jménem Zinka Kunc) byla operní pěvkyně – sopranistka, původem z Chorvatska, která působila dlouhá léta na scéně Metropolitní opery v New Yorku.

Zinka Milanov
Základní informace
Rodné jménoZinka Kunc
Narození17. května 1906
Záhřeb
Úmrtí30. května 1989 (ve věku 83 let)
New York
Místo pohřbeníMirogoj
Povolánízpěvačka a operní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěvecká kariéra

Debutovala 29. října 1927 v roli Leonory ve Verdiho opeře Trubadúr ve slovinské Lublani. Její mezinárodní debut byl ve stejné roli v Drážďanech 5. listopadu 1928. Poté byla šest let sólistkou Nového německého divadla v Praze. V té době vystoupila pohostinsky i dvakrát v Národním divadle: 4. prosince 1934 jako Elsa z Brabantu ve Wagnerově opeře Lohengrin a 19. června 1937 jako Lenora ve Verdiho Trubadúrovi.[1] Těsně před druhou světovou válkou odešla do Spojených států amerických a 17. prosince 1937 poprvé vystoupila v Metropolitní opeře (Met) v New Yorku.[2] Přijala umělecké příjmení Milanov podle uměleckého pseudonymu svého druhého manžela. V Met vytvořila řadu rolí především v operách Verdiho, Ponchielliho a Pucciniho. Její zpěv je zaznamenán na řadě gramofonových nahrávek.

Po druhé světové válce se potřetí provdala, jejím manželem se stal jugoslávský generál a diplomat Ljubomir Ilić, se kterým odešla do vlasti. V roce 1950 vystoupila na scéně Teatro alla Scala v Miláně jako Tosca ve stejnojmenné opeře Giacoma Pucciniho. Brzy poté se na pozvání nového generální ředitele Rudolfa Binga vrátila na scénu Metropolitní opery v New Yorku. Naposledy zde vystoupila při posledním představení, které se konalo ve staré budově Met v roce 1966.

Zemřela v nemocnici Lenox Hill Hospital na Manhattanu 30. května 1989. Je pohřbena na hřbitově Mirogoj v Záhřebu.

Odkazy

Reference

  1. Seznam představení v Archivu Národního divadla
  2. Harold C. Schongerg. Zinka Milanov, Soprano, Is Dead at 83. New York Times. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.