Zikmund Habsburský
Zikmund Habsburský zvaný Bohatý nebo Plný měšec (německy Sigismund der Münzreiche; 26. října 1427, Innsbruck – 4. března 1496, Innsbruck) byl rakouský arcivévoda, vládce Předních Rakous a Tyrolska.
Zikmund Habsburský | |
---|---|
hrabě tyrolský | |
Narození | 26. října 1427 |
Innsbruck | |
Úmrtí | 4. března 1496 |
Innsbruck | |
Pohřben | Klášter Stams |
Manželka | Eleonora Skotská |
Kateřina Saská | |
Potomci | Wolfgang |
Dynastie | Habsburkové |
Otec | Fridrich IV. Habsburský |
Matka | Anna Brunšvická |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se z manželství tyrolského hraběte Fridricha IV. s princeznou Annou, dcerou brunšvického vévody Fridricha a Anny Saské. Otec zemřel roku 1439 a poručníkem dvanáctiletého Zikmunda se stal jeho starší bratranec, pozdější císař Fridrich III. Navzdory dohodě s tyrolskými stavy odvezl Fridrich Zikmunda i s obsahem tyrolské klenotnice na výchovu do Štýrska. Jedním z vychovatelů byl i Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Poručenství mělo původně skončit v roce 1443, kdy Zikmund dosáhl věku šestnácti let. Fridrich však tuto dobu svévolně prodloužil o tři roky, což vedlo k vážné krizi mezi ním a tyrolskými stavy.
Zikmund dosáhl samostatné vlády roku 1446, kdy došlo k dohodě. Zatím se mohl ujmout pouze vlády v Tyrolsku a na panstvích ve Vorarlbergu. Fridrich si zároveň zajistil i jisté příjmy plynoucí z Tyrolska. Ostatní země Předních Rakous dostal do správy Fridrichův mladší bratr Albrecht VI. Teprve po jeho smrti v roce 1463 se mohl Zikmund ujmout i těchto držav.
V prvních desetiletích svého panování měl Zikmund spory s brixenským biskupem Mikulášem Kusánským, který se snažil o omezení světské moci tyrolských vládců a návrat ke stavu z doby vrcholného středověku, kdy byli brixenští biskupové faktickými vládci této oblasti. Zikmund své země spravoval úspěšně, svými reformami podpořil jejich hospodářský vývoj. Tyrolsko bývalo nejbohatší rakouskou zemí, a to zejména díky těžbě stříbra a dalších kovů. Zikmund provedl mincovní reformu a nechal přemístit mincovnu z Meranu do Hallu. Díky tomu přestala být mincovna závislá na dováženém kovu. V nové mincovně dal od roku 1486 razit první tolary, v té době ještě zvané guldiner. Tyto velké stříbrné mince měly stejnou hodnotu jako zlatý. Zikmund rovněž podporoval hospodářství a dopravu výstavbou nových silnic. Během jeho vlády také vzkvétalo sídelní město Innsbruck.
Po roce 1480 se však u nadaného vládce začala projevovat senilita,[zdroj?] spojená s bezmeznou rozhazovačností. Hrozilo, že Zikmund, který neměl legitimní potomky, předá vládu bavorskému vévodovi Albrechtu IV. Tomu zabránily zemské stavy a osobní intervence císaře Fridricha III. v roce 1487. V roce 1487 vedl vojenský útok proti Benátkám. V krvavých bitvách u Rovereta a Calliana sice zvítězil, tato vítězství však nepřinesla žádné územní zisky. Válkou navíc značně utrpěla doprava a obchod.
V roce 1490 byl donucen abdikovat ve prospěch Fridrichova syna Maxmiliána I., kterého zároveň přijal za svého syna. Maxmilián mu za to přiznal vysokou doživotní rentu a také se postaral o hmotné zajištění jeho početných nemanželských dětí.
Zikmund zemřel v roce 1496 v Innsbrucku. Pohřben byl v klášteře Stams. Přízvisko Plný měšec se poprvé objevuje v malovaném habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg. Rodokmen byl namalován okolo roku 1506.
Manželství, potomci
Zikmund byl dvakrát ženatý. V prvním manželství s Eleonorou, čtvrtou dcerou/šestým potomkem z osmi dětí skotského krále Jakuba I. a jeho manželky Johany Beaufortové, se až po třiceti letech jeho trvání narodil jediný syn Wolfgang, matka i syn však krátce po porodu 20. listopadu 1480 zemřeli. Čtyři roky po Eleonořině smrti, roku 1484, se Zikmund oženil podruhé, a to s šestnáctiletou Kateřinou Saskou, nejstarším potomkem z osmi dětí saského vévody Albrechta III. zv. Srdnatého a jeho ženy Zdeny, dcery českého krále Jiřího z Poděbrad. Kateřina byla o čtyřicet let mladší než její manžel; toto manželství pak zůstalo vůbec bezdětné. Zikmund však vedl nespoutaný život a třebaže neměl legitimního nástupce, z jeho četných milostných dobrodružství vzešlo údajně až padesát nemanželských potomků. Zikmundovým úmrtím tak vyhasla vedlejší větev Leopoldinské linie habsburského rodu.
Vývod z předků
Albrecht I. Habsburský | ||||||||||||
Albrecht II. Moudrý | ||||||||||||
Alžběta Goricko-Tyrolská | ||||||||||||
Leopold III. Habsburský | ||||||||||||
Oldřich III. z Pfirtu | ||||||||||||
Johana z Pfirtu | ||||||||||||
Jana Burgundská | ||||||||||||
Fridrich IV. Habsburský | ||||||||||||
Stefano Visconti | ||||||||||||
Bernabo Visconti | ||||||||||||
Valentina Doria | ||||||||||||
Viridis Visconti | ||||||||||||
Mastino II. della Scala | ||||||||||||
Beatrice Regina della Scala | ||||||||||||
Tadea z Carrary | ||||||||||||
'Zikmund Habsburský' | ||||||||||||
Magnus I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský | ||||||||||||
Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský | ||||||||||||
Žofie Braniborská | ||||||||||||
Fridrich I. Brunšvicko-Lüneburský | ||||||||||||
Bernhard III. Anhaltský | ||||||||||||
Kateřina z Anhalt-Bernburgu | ||||||||||||
Anežka Sasko-Wittenberská | ||||||||||||
Anna Brunšvická | ||||||||||||
Rudolf I. Saský | ||||||||||||
Václav I. Saský | ||||||||||||
Anežka z Lindowa | ||||||||||||
Anna Sasko-Wittenberská | ||||||||||||
František I. z Carrary | ||||||||||||
Cecilie z Cararry | ||||||||||||
Fina Buzzacarini | ||||||||||||
Odkazy
Literatura
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 382–383. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
- VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 184, 200–201.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund Habsburský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Fridrich |
Tyrolský regent 1439 – 1490 |
Nástupce: Ferdinand II. |
Předchůdce: Fridrich V. |
Regent Předních Rakous 1439 – 1490 |
Nástupce: Albrecht VI. |