Zikmund Habsburský

Zikmund Habsburský zvaný Bohatý nebo Plný měšec (německy Sigismund der Münzreiche; 26. října 1427, Innsbruck4. března 1496, Innsbruck) byl rakouský arcivévoda, vládce Předních Rakous a Tyrolska.

Zikmund Habsburský
hrabě tyrolský
Narození 26. října 1427
Innsbruck
Úmrtí 4. března 1496
Innsbruck
Pohřben Klášter Stams
Manželka Eleonora Skotská
Kateřina Saská
Potomci Wolfgang
Dynastie Habsburkové
Otec Fridrich IV. Habsburský
Matka Anna Brunšvická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Zikmundův guldiner
Vyobrazení Zikmunda a jeho manželek v habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg

Narodil se z manželství tyrolského hraběte Fridricha IV. s princeznou Annou, dcerou brunšvického vévody Fridricha a Anny Saské. Otec zemřel roku 1439 a poručníkem dvanáctiletého Zikmunda se stal jeho starší bratranec, pozdější císař Fridrich III. Navzdory dohodě s tyrolskými stavy odvezl Fridrich Zikmunda i s obsahem tyrolské klenotnice na výchovu do Štýrska. Jedním z vychovatelů byl i Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Poručenství mělo původně skončit v roce 1443, kdy Zikmund dosáhl věku šestnácti let. Fridrich však tuto dobu svévolně prodloužil o tři roky, což vedlo k vážné krizi mezi ním a tyrolskými stavy.

Zikmund dosáhl samostatné vlády roku 1446, kdy došlo k dohodě. Zatím se mohl ujmout pouze vlády v Tyrolsku a na panstvích ve Vorarlbergu. Fridrich si zároveň zajistil i jisté příjmy plynoucí z Tyrolska. Ostatní země Předních Rakous dostal do správy Fridrichův mladší bratr Albrecht VI. Teprve po jeho smrti v roce 1463 se mohl Zikmund ujmout i těchto držav.

V prvních desetiletích svého panování měl Zikmund spory s brixenským biskupem Mikulášem Kusánským, který se snažil o omezení světské moci tyrolských vládců a návrat ke stavu z doby vrcholného středověku, kdy byli brixenští biskupové faktickými vládci této oblasti. Zikmund své země spravoval úspěšně, svými reformami podpořil jejich hospodářský vývoj. Tyrolsko bývalo nejbohatší rakouskou zemí, a to zejména díky těžbě stříbra a dalších kovů. Zikmund provedl mincovní reformu a nechal přemístit mincovnu z Meranu do Hallu. Díky tomu přestala být mincovna závislá na dováženém kovu. V nové mincovně dal od roku 1486 razit první tolary, v té době ještě zvané guldiner. Tyto velké stříbrné mince měly stejnou hodnotu jako zlatý. Zikmund rovněž podporoval hospodářství a dopravu výstavbou nových silnic. Během jeho vlády také vzkvétalo sídelní město Innsbruck.

Po roce 1480 se však u nadaného vládce začala projevovat senilita,[zdroj?] spojená s bezmeznou rozhazovačností. Hrozilo, že Zikmund, který neměl legitimní potomky, předá vládu bavorskému vévodovi Albrechtu IV. Tomu zabránily zemské stavy a osobní intervence císaře Fridricha III. v roce 1487. V roce 1487 vedl vojenský útok proti Benátkám. V krvavých bitvách u Rovereta a Calliana sice zvítězil, tato vítězství však nepřinesla žádné územní zisky. Válkou navíc značně utrpěla doprava a obchod.

V roce 1490 byl donucen abdikovat ve prospěch Fridrichova syna Maxmiliána I., kterého zároveň přijal za svého syna. Maxmilián mu za to přiznal vysokou doživotní rentu a také se postaral o hmotné zajištění jeho početných nemanželských dětí.

Zikmund zemřel v roce 1496 v Innsbrucku. Pohřben byl v klášteře Stams. Přízvisko Plný měšec se poprvé objevuje v malovaném habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg. Rodokmen byl namalován okolo roku 1506.

Manželství, potomci

Zikmund byl dvakrát ženatý. V prvním manželství s Eleonorou, čtvrtou dcerou/šestým potomkem z osmi dětí skotského krále Jakuba I. a jeho manželky Johany Beaufortové, se až po třiceti letech jeho trvání narodil jediný syn Wolfgang, matka i syn však krátce po porodu 20. listopadu 1480 zemřeli. Čtyři roky po Eleonořině smrti, roku 1484, se Zikmund oženil podruhé, a to s šestnáctiletou Kateřinou Saskou, nejstarším potomkem z osmi dětí saského vévody Albrechta III. zv. Srdnatého a jeho ženy Zdeny, dcery českého krále Jiřího z Poděbrad. Kateřina byla o čtyřicet let mladší než její manžel; toto manželství pak zůstalo vůbec bezdětné. Zikmund však vedl nespoutaný život a třebaže neměl legitimního nástupce, z jeho četných milostných dobrodružství vzešlo údajně až padesát nemanželských potomků. Zikmundovým úmrtím tak vyhasla vedlejší větev Leopoldinské linie habsburského rodu.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Albrecht I. Habsburský
 
 
Albrecht II. Moudrý
 
 
 
 
 
 
Alžběta Goricko-Tyrolská
 
 
Leopold III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Oldřich III. z Pfirtu
 
 
Johana z Pfirtu
 
 
 
 
 
 
Jana Burgundská
 
 
Fridrich IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Stefano Visconti
 
 
Bernabo Visconti
 
 
 
 
 
 
Valentina Doria
 
 
Viridis Visconti
 
 
 
 
 
 
Mastino II. della Scala
 
 
Beatrice Regina della Scala
 
 
 
 
 
 
Tadea z Carrary
 
'Zikmund Habsburský'
 
 
 
 
 
Magnus I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Žofie Braniborská
 
 
Fridrich I. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Bernhard III. Anhaltský
 
 
Kateřina z Anhalt-Bernburgu
 
 
 
 
 
 
Anežka Sasko-Wittenberská
 
 
Anna Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Rudolf I. Saský
 
 
Václav I. Saský
 
 
 
 
 
 
Anežka z Lindowa
 
 
Anna Sasko-Wittenberská
 
 
 
 
 
 
František I. z Carrary
 
 
Cecilie z Cararry
 
 
 
 
 
 
Fina Buzzacarini
 

Odkazy

Literatura

  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 382–383. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
  • VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 184, 200–201.

Externí odkazy

Předchůdce:
Fridrich
Tyrolský regent
14391490
Nástupce:
Ferdinand II.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.