Čang Süe-liang

Čang Süe-liang, Zhang Xueliang (tradiční znaky: 張學良; zjednodušené znaky: 张学良; pinyin: Zhāng Xuéliáng) (3. června 1901 - 15. října 2001) byl syn Čang Cuo-lina a severní militarista, který po smrti otce ovládal oblast Mandžuska. V roce 1936 byl iniciátorem Si-anského incidentu.[1][2]

Čang Süe-liang
Narození3. června 1901
Haicheng
Úmrtí15. října 2001 (ve věku 100 let)
Honolulu
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníHavaj
BydlištěWufeng (1949–1990)
Tchaj-wan (1949–1993)
Honolulu (1993–2001)
Alma materŤilinská univerzita
Povolánístátník a politik
Ocenění100 hrdinů a příkladných osobností, které mimořádně přispěly k založení Nové Číny
Politická stranaKuomintang
Nábož. vyznánímetodismus
ChoťYu Fengzhi
Zhao Yidi
RodičeČang Cuo-lin
PříbuzníZhang Xueming, Zhang Xuesi a Zhang Xuesen (sourozenci)
FunkceViceprezident Čínské republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Čang Süe-liang se narodil 3. června 1901 v provincii Fengtchien. V mládí ho otec, Čang Cuo-lin, připravil na vojenskou kariéru. Absolvoval tamní vojenskou akademii a v 19 letech začal sloužit v otcově armádě. Rychle se stal plukovníkem a velitelem otcovy osobní stráže. Jako součást udržování vztahů mezi Mandžuskem a Pekingem se stal asistentem prezidenta Sü Š’-čchanga. Brzy byl povýšen na brigádního generála a rok nato odjel na otcův příkaz do Japonska. Po svém návratu navrhl reformy fengtchienské armády, v krátkém čase vytvořil letectvo, které pak bylo užíváno ve válkách s ostatními militaristy k pozorování i bombardování.[1]

V roce 1922 bojoval ve válce mezi klikou Fengtchien a klikou Č'-li. Po jejím skončení se stal velitelem fengtchienské armády a vojenské akademie. V roce 1924, po druhé válce těchto armád, byl ministrem Tuan Čchi-žuejem pozván do Pekingu, kde se následně stal velitelem pekingské vojenské akademie. Kvůli častým absencím v klice Fengtchien, jmenoval svého blízkého přítele Kuo Sung-linga zastupujícím velitelem. Kuo Sung-ling chtěl této pozice využít a stát se vůdcem Mandžuska, proto se na konci roku 1925 pokusil o revoltu proti Čang Cuo-linovi. Ta byla ale neúspěšná a Kuo Sung-ling byl popraven. Čang Cuo-lin dokonce zvažoval popravu svého syna, Čang Süe-liang.[3]

V červenci 1926 zahájil Čankajšek tzv. Severní pochod, jehož cílem bylo vojenské sjednocení Číny.[4] Proto byl Čang Süe-liang poslán otcem na jih, aby bránil postupu Kuomintangské armády na sever.[5] V květnu 1928 nabídl jeho otec Čankajškovi na radu amerických a britských poradců dohodu o ukončení nepřátelství.[6] Krátce nato byl Čang Cuo-lin zavražděn Japonci.[7]

Militarista

Po smrti svého otce se Čang Süe-liang stal pánem Mandžuska. Jelikož měl pověst lehkomyslného mládence se závislostí na opiu, Japonci předpokládali, že bude snáze manipulovatelný. Čang Süe-liang ale naopak nechal japonské poradce během večeře postřílet a potom proklamoval loajalitu národní vládě, čímž bylo docíleno formální sjednocení Číny.[8][9]

"Na počátku 30. let se v Japonsku postupně dostávaly ke slovu síly, které absolutizovaly hospodářské a diplomatické úspěchy své země a transformovaly je do myšlenky, že je povinností Japonska osvobodit asijské národy od vykořisťování západními mocnostmi. Přirozeným nástupištěm na asijskou pevninu bylo v této situaci Mandžusko, které tak dostalo pro Japonsko význam nejen hospodářský, ale i strategický."[10] Od roku 1905 vlastnilo Japonsko v této oblasti významné koncese, jako Jihomandžuskou železnici, a přístavy Port Arthur a Dalnyj. 18. září 1931 se japonská Kuantungská armáda pod zinscenovanou záminkou posunula za hranice zóny, kterou měla určenou k ochraně. Čínská armáda neodporovala, velitel Mandžuska, Čang Süe-liang, ležel v té době v nemocnici v Pekingu. Japonsko potom celou oblast obsadilo a vytvořilo na tomto území stát Mandžukuo.[11]

Sianský incident
Podrobnější informace naleznete v článku Sianský incident.

12. prosince 1936 přijel Čankajšek do Si-anu na setkání s Čang Süe-liangem a Jen Si-šanem. Byl ale neočekávaně zajat oddíly věrnými Čang Süe-liangovi. Vzbouřenci požadovali ukončení občanské války, vytvoření jednotné fronty s komunistickou stranou, koaliční vládu a propuštění politických vězňů. Čankajšek nakonec s jejich podmínkami souhlasil, ale Čang Süe-lianga nechal uvěznit. V domácím vězení pak Čang Süe-liang strávil více než půl století. Na veřejnosti se objevil až v roce 1988.[12]

Čang Süe-liang zemřel 15. října 2001, ve věku 100 let v Honolulu.[13]

Odkazy

Reference
  1. SHAI, Aron. Zhang Xueliang: the general who never fought. New York: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 0230279066. str. 11
  2. FIDLER, Jiří. Čínské dějiny v datech a souvislostech. Praha: MAGNA ERUDIO, s.r.o., 2016. ISBN 978-80-8816-500-2. str. 201
  3. SHAI, Aron. Zhang Xueliang: the general who never fought. New York: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 0230279066. str. 11-12
  4. FIDLER, Jiří. Čínské dějiny v datech a souvislostech. Praha: MAGNA ERUDIO, s.r.o., 2016. ISBN 978-80-8816-500-2. str. 181
  5. SHAI, Aron. Zhang Xueliang: the general who never fought. New York: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 0230279066. str. 14
  6. FIDLER, Jiří. Čínské dějiny v datech a souvislostech. Praha: MAGNA ERUDIO, s.r.o., 2016. ISBN 978-80-8816-500-2. str. 186
  7. SHAI, Aron. Zhang Xueliang: the general who never fought. New York: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 0230279066. str. 17
  8. LIŠČÁK, Vladimír. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-364-0. str. 457
  9. BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0251-3. str. 48
  10. BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0251-3. str. 59
  11. BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0251-3. str. 59-60
  12. LIŠČÁK, Vladimír. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-364-0. str. 466
  13. KRISTOF, Nicholas D. Zhang Xueliang, 100, Dies; Warlord and Hero of China. The New York Times [online]. 2001-10-19 [cit. 2019-04-22]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2001/10/19/world/zhang-xueliang-100-dies-warlord-and-hero-of-china.html?pagewanted=all

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.