Lü-šun-kchou

Na „Západě“ (a v Rusku) byl od druhé poloviny 19. století přístav označován jako Port Arthur na počest kapitána britského královského námořnictva Williama C. Arthura, který v srpnu 1860, během druhé opiové války, připlul do tehdy rybářské vesnice Lü-šun se svou poškozenou fregatou na opravy.

Strategický význam přístavu si uvědomila čchingská vláda v 80. letech 19. století a vybudovala zde vojenskou základnu. V listopadu 1894, během první čínsko-japonské války, přístav i město dobyly japonské síly a podle Šimonosecké mírové smlouvy z dubna 1895 přešel k Japonsku. Pod nátlakem velmocí (Ruska, Francie a Německa – takzvaná Intervence Tří) však Japonci o měsíc později museli Port Arthur vrátit Čchingům.

Roku 1898 Čína pod tlakem Ruska souhlasila s pronájmem Port Arthuru na 25 let. V ruském držení však zůstal jen krátce. Ještě před vyhlášením rusko-japonské války podniklo 8. února 1904 japonské námořnictvo útok na přístav. V srpnu dospěla k přístavu i japonská pozemní vojska, která začala 7. srpna přístav ostřelovat a zahájila obléhání. Obrana obléhané pevnosti, vedená generálem Romanem Kondratenkem, trvala do 2. ledna 1905, kdy ruská vojska kapitulovala.[1] Podle Portsmouthské mírové smlouvy přešla ruská práva na Japonsko. Japonci si ponechali přístav, který za jejich správy nesl název Rjodžun, i po vypršení pronájmu roku 1923 a okupovali ho do roku 1945, kdy byl dobyt vojsky Sovětského svazu. Sovětský svaz si přístav pronajal od Číny na 30 let, později se však dohodl s Čínskou lidovou republikou na dřívějším odchodu a v květnu 1955 předal vojenskou základnu i město Číňanům.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lü-šun-kchou na Wikimedia Commons