Zeravšanský hřbet

Zeravšanský hřbet; Зеравшанский хребет
	Pohled zpod vrcholu Čimtargy
Nejvyšší bod	5489 m n. m. (Čimtarga)
Délka	370 km
Nadřazená jednotka	Pamíro-Alaj
Sousední; jednotky	Hissarský hřbet, Turkestánský hřbet, Alajský hřbet, Pamír
Podřazené; jednotky	Fanské hory
Světadíl	Asie
Stát	Tádžikistán; Uzbekistán
	Čimtarga
Horniny	žula, vápenec, břidlice, pískovec
Povodí	Zeravšan, Amudarja
Souřadnice	39°20′ s. š., 69°40′ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zeravšanský hřbet (rusky Зеравшанский хребет, uzbecky Zarafshon tizmasi, tádžicky Зарафшон, z perského زرافشان, transliterováno zar-afšan, rozprašovač zlata[1]) je horský hřbet ve střední Asii náležící do horské soustavy Pamíro-Alaje. Na východě je v Matčinském horském uzlu propojen s Alajským a Turkestánským hřbetem, ze severu jej od Turkestánského hřbetu odděluje údolí řeky Zeravšan, na západě zaniká v Turanské nížině, z jihu je obklopen Hissarským hřbetem, z jihovýchodu je od horstev Pamíru oddělen údolím řeky Vachš. Tento hřbet je protažen v rovnoběžkovém směru v délce cca 370 km.[2] Nejvyšším vrcholem je hora Čimtarga, která však neleží přímo na hlavním hřbetu, ale na jižní rozsoše ve Fanských horách[3].

Geologie a geomorfologie

Zeravšanský hřbet byl, stejně jako celý Pamiro-Alaj, vyvrásněn již Hercynským vrásněním v paleozoiku. Dalšími horotvornými procesy pak prošel při vrásnění Kimmerském a Alpinském. Pohoří je tektonicky aktivní do současnosti a jsou zde četná zemětřesení.[4]
Hřbet má asymetrickou stavbu, jeho severní svahy jsou silně rozčleněny mnoha příčnými údolími a na několika místech je zcela proříznut přítoky řeky Zeravšan. Nejvýznamnější z těchto průlomových údolí je soutěskovité údolí řeky Jaghnób, která odvodňuje jižní svahy Zeravšanského hřbetu, aby se pak pravoúhle stočila na sever a prorazila horstvo příčným údolím.[5]
Součástí Zeravšanského hřbetu jsou Fanské hory, které se nacházejí v jeho západní části, v horském uzlu s hřbetem Hissarským. Jde o nejznámější a nejnavštěvovanější část pohoří s četnými jezery a pětitisícovými vrcholy.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zarafshan Range na anglické Wikipedii.

SOUCEK, Svat. A History of Inner Asia. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9780521657044. (anglicky)
Atlas sovětských republik střední Asie. Moskva: [s.n.], 1988. (rusky)
Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva: Generální štáb, 1963. 1 mapový list s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-02. (rusky) Archivováno 2. 5. 2013 na Wayback Machine
ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In: ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94–101.
VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie Sovětského svazu. Praha: SPN, 1982. 420 s. S. 300.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zeravšanský hřbet na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] SOUCEK, Svat. A History of Inner Asia. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9780521657044. (anglicky)

[2] Atlas sovětských republik střední Asie. Moskva: [s.n.], 1988. (rusky)

[3] Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva: Generální štáb, 1963. 1 mapový list s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-02. (rusky) Archivováno 2. 5. 2013 na Wayback Machine

[:1-4] ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In: ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94–101.

[5] VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie Sovětského svazu. Praha: SPN, 1982. 420 s. S. 300.