Zemská křesťansko-socialistická strana

Šlo o nejsilnější politickou formaci maďarské národnostní menšiny v ČSR. Navazovala na křesťanskosociální stranu, která v Uhersku působila již počátkem 20. století. Byla založena na sjezdu v Košicích 23. listopadu 1919. Prvním předsedou se stal Jenö Lelley. Do parlamentních voleb v roce 1920 šla pod jménem Maďarsko-německá křesťansko-sociální strana, přičemž uzavřela alianci s menší Zemskou stranou zemědělců a malorolníků. V letech 1925–1932 Zemské křesťansko-socialistické straně předsedal Géza Szüllő, v letech 1932–1936 pak János Esterházy. Tiskovým orgánem strany byl deník Népakarat, později Magyar Hírlap.[1]

János Esterhazy

Strana se definovala jako křesťanská a v opozici proti socialistickým ideologiím. Požadovala autonomii Slovenska a národnostní rovnoprávnost Maďarů. První předseda Jenö Lelley zastával smířlivější postoj k československému státu, ale následující vedení od roku 1925 již stranu orientovalo výrazněji výše kriticky k ČSR. Frakce okolo Lelleye pak založila novou stranu nazvanou Západoslovenská křesťansko-sociální strana, která ale v parlamentních volbách v roce 1925 neuspěla, zatímco volební zisk Zemské křesťansko-socialistické strany sice poklesl, ale dále si zachovala výraznou parlamentní reprezentaci. Před parlamentními volbami v roce 1929 strana vytvořila alianci s dalšími dvěma menšinovými politickými formacemi (Maďarská národní strana a Spišská německá strana). Tato koalice pak opětovně úspěšně kandidovala i v parlamentních volbách v roce 1935. Po nich docházelo k dalšímu sbližování Zemské křesťansko-socialistické strany a Maďarské národní strany, které vyústilo v červnu 1936 ve vznik Sjednocené maďarské strany.[2]

Mezi jejími voliči nebyli jen etničtí Maďaři, ale i někteří etničtí Slováci naklonění uherské státní myšlence a maďarské kultuře (maďaróni). Například poslanec Ján Dobránsky projevy v parlamentu přednášel ve slovenštině. Byl ovšem stoupencem samostatného východoslovenského národa (takzvaní Slovjaci) a jako oficiální jazyk prosazoval šarišské nářečí.[3] V komunálních volbách strana pravidelně získávala v některých obcích (Košice) vyšší podíl hlasů, než by odpovídalo národnostnímu podílu maďarského etnika.[4]