Země moravskoslezská (1782–1850)

Země moravskoslezská byl správní celek vytvořený v roce 1782 sloučením Moravy a Rakouského Slezska v jednu správní jednotku v rámci habsburské monarchie. Správní institucí Země moravskoslezské bylo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně. Morava a Slezsko však i nadále měly samostatné stavovské orgány.

Moravsko-Slezsko Mähren-Schlesien ↓ 1782–1850 1860–1861 ↓
geografie
hlavní město:	Brno
nejvyšší bod:	Praděd (1492 m n. m.)
nejdelší řeka:	Morava
obyvatelstvo
počet obyvatel:	asi 2 500 000
národnostní složení:	zemské národy Moravanů a Slezanů, Češi, Němci, Poláci
jazyky:	moravština, slezština, čeština, němčina, polština, slovenština
náboženství:	převážně římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	správní celek
mateřská země:	Habsburská monarchie Habsburská monarchie (1782–1804) Rakouské císařství Rakouské císařství (1804–1850, 1860–1861) Svatá říše římská Svatá říše římská (od vzniku do roku 1806)
vznik:	1782 – rozhodnutím císaře
zánik:	1850 – zrušením Moravskoslezského gubernia
závislá území:	Moravské markrabství Moravské markrabství Vévodství Horní a Dolní Slezsko
státní útvary a území
předcházející: Moravské markrabství Vévodství Horní a Dolní Slezsko následující: Moravské markrabství Vévodství Horní a Dolní Slezsko

Země moravskoslezská byla rozčleněna na osm krajů: Brněnský, Olomoucký, Znojemský, Jihlavský, Hradišťský, Přerovský, Opavský a Těšínský kraj. Správním střediskem bylo Brno. V roce 1850 byla tato země zrušena a rozdělena na korunní země Moravské markrabství a Slezsko („Vévodství Horní a Dolní Slezsko“). Ty pak byly na krátký čas (od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861) opětovně spojeny v jeden celek.[1]