Zeja (řeka)

Pramení v horském hřbetě Tokinskij Stanovik, který je součástí Stanového hřbetu. Od pramene až k ústí řeky Kupuri má horský charakter. Teče v úzké a hluboké dolině. Níže pak v délce 300 km protéká přes Hornozejskou rovinu v širokém údolí. Protéká skrze hřbety Tukuringra a Soktachan a vytváří přitom skalnatou soutěsku Zejská vrata. Níže na Amursko-zejské planině se údolí místy rozšiřuje na 10 až 20 km. Pod ústím řeky Selemdža pokračuje tok přes Zejsko-burejskou nížinu v široké dolině s vypracovanými terasami. Říční údolí je zde silně bažinaté. V povodí řeky se rozkládají dlouhodobě zmrzlé půdy (permafrostu). Zeja je levostranný přítok Amuru.

Zdroj vody je převážně dešťový (69 %). Na vodu z tajícího sněhu a ledu připadá 26 % a na podzemní vodu 5 %. Průměrný průtok vody v ústí činí 1910 m³/s. Letní průtok je znatelně větší než jarní. Deště způsobují bouřlivé povodně. Zamrzá v první dekádě listopadu a rozmrzá v první dekádě května.

V souvislosti s bojem proti povodním bylo vyprojektováno několik přehradních nádrží. U Zejských vrat byla vybudována Zejská vodní elektrárna. Za její hrází vznikla Zejská přehradní nádrž, která umožnila zlepšení podmínek pro vodní dopravu a zemědělství. Vodní doprava je možná do města Zeja a za vysoké vody až do přístavu Bomnak. Na řece leží města Zeja, Svobodnyj a na soutoku s Amurem Blagoveščensk.

• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Зея“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zeja na Wikimedia Commons