Zeď demokracie

Dva roky po smrti Mao Ce-tunga v období od listopadu 1978 do prosince 1979 započalo první prodemokratické hnutí, kdy tisíce lidí vylepovali své publikace ve formě plakátů na dlouhou cihlovou zeď v Xidanu ve městě Peking zvaná Zeď demokracie (Xidan minzhu qiang, 西单民主墙), aby tak i protestovali proti politickým a sociálním problémům Číny. Tomuto období se též přezdívá „Pekingské jaro“, název je odvozen od Pražského jara.

Zeď demokracie v Xidanu, 1979

Během 80. let se stále více nastolovaly otázky politických reforem nad rámec čtyř základních principů (socialistická cesta, diktatura proletariátu, vedoucí úloha komunistické strany a marxismus-leninismus-Mao Zedongovo myšlení), které formuloval v roce 1979 Deng Xiaoping za účelem zajištění permanentní kontroly KS Číny. Deng Xiaoping se snažil o několik politických reforem mezi které patřilo i otevření se vnějšímu světu, což způsobilo velký příval demokratických myšlenek.[1]

Plakáty obsahovaly politické názory a komentáře aktivistů s texty nezávislých myšlenek různých společenství. Tyto plakáty či nástěnné noviny byly napsané velkými znaky, tehdy výslovně povolené zákonem, v nichž se otevřeně diskutovalo o politice. Během roku se na Zdi demokracie denně objevovaly plakáty psané nejrůznějšími autory, ba dokonce i z řad akademických kruhů. Tyto projevy neměly podporu od KS Číny, proto i později  Wei Jingsheng, význačná osobnost demokratického hnutí obhajující demokracii jakožto „pátou modernizaci“, byl v následujícím roce zatčen, odsouzen k 15 letům vězení pro výstrahu ostatním a začalo ostré pronásledování a zatýkání dalších účastníků hnutí. Taktéž přístup ke zdi a publikování textů bylo zakázáno, ačkoliv přístup do parku Yuetan a publikování textů na tomto místě bylo možné i nadále, proto o měsíc později Deng Xiaoping zakázal jakoukoliv neoficiální publikaci. [1][2]