Zdeněk Chotěnovský

Zdeněk Chotěnovský se narodil ve Vysokém Mýtě, kde také navštěvoval reálné gymnázium. Poté krátce studoval na Masarykově zemské průmyslové škole v Litomyšli a na Vyšší průmyslové škole strojnické v Děčíně. Roku 1951 byl přijat ke studiu architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ale již roku 1952 přestoupil na studium užité grafiky a malby u profesora Františka Muziky, které dokončil roku 1956.[1]

Po studiích několik let působil v Děčíně, natrvalo se přestěhoval do Prahy roku 1961, kde roku 1962 založil pětičlennou uměleckou skupinu Plakát se zaměřením na válečná témata a společenskou kritiku. Protože se roku 1968 stal signatářem výzvy Dva tisíce slov, bylo roku 1969 působení skupiny ukončeno.[1]

Ve své tvorbě se Chotěnovký věnoval užité grafice, malířství, knižním ilustracím a televizní scénografii. Vynikl především jako autor plakátů (této tvorby musel po roce 1968 zanechat), k jeho velkým tématům patřil také ženský akt. Roku 1978 se oženil s výtvarnicí Jitkou Hanicovou, se kterou pracoval na řadě televizních inscenací. V souvislosti s politickými změnami v Evropě v 80. a 90. letech vytvořil cykly obrazů – například Memento, Kati, Vyšetřování nebo Nestvůry.[1]

• Hana Bělohradská: Bez krásy, bez límce (1964).
• Rudolf Luskač: Hlas pralesa (1971).
• Karlludwig Opitz: Muzikanti třetí říše (1963) – frontispice.
• Romain Rolland: Okouzlená duše (1978).
• Václav Švarc: Na vlnách moří a oceánů (1977).
• Volodymir Vladko: Potomci Skytů (1963).
• Marie Voříšková: Makaphovy dary (1963).
• Sapfó: Z písní lásky (1968).