Zběhovec trojklaný

Původní areál zběhovce trojklaného zabírá, vyjma Skandinávie, téměř celou Evropu a na východě pokrývá Blízký východ, Kavkaz, pobřeží Černého moře a sahá až do Střední Asie. Na jižní straně Středozemního moře zasahuje i na severovýchod Afrického kontinentu.

V České republice zběhovec trojklaný roste v několika arelách na teplých a relativně suchých územích, jedna je na jižní Moravě, druhá v severozápadních a středních Čechách, další je na vápencích mezi Sušicí a Strakonicemi a také v okolí Českého Krumlova (zde druh již vyhynul). Výskyt je omezen na planární a kolinní stupeň, nejvýše roste u Českého Krumlova v 560 m n. m.[1][3][4][5]

Jednoletá rostlina klíčící poměrně pozdě, až v teplém období jara, hlavní doba jejího rozvoje spadá do poloviny léta. Kvete od konce května do září a v mírné zimě někdy přežívá do následného roku, stává se rostlinou krátce vytrvalou. Ploidie druhu je 2n = 28. Vyhledává sušší, teplé půdy s černozemí, spraší a písčitá stanoviště, obvykle bohaté vápnem. Rostliny jsou velice proměnlivé v celkovém vzrůstu, vyskytují se v toleranci od drobných, nevětvených jedinců až po statné byliny od báze bohatě větvené.

Byl dlouho hodnocen jako úporný plevel polí a vinic, který také často rostl na úhorech a rumištích. Ještě koncem 20. století byl zběhovec trojklaný považován za význačný, rychle se šířící plevel hlavně v teplých, viničních a kukuřičných oblastech, který zapleveluje i vytrvalé pícniny a rychle se rozrůstá, zvláště po žních na strništích. Druh je znám i v lidovém léčitelství, kde se využívá jako diuretikum a lék na tišení dny a revmatismu.[1][3][6][7][8]

Jednoletá bylina hustě porostlá bělavými chlupy, která bývá vysoká 5 až 20 cm a vyrůstá z rozvětveného kořene. Lodyha je přímá, poléhavá či vystoupavá, tupě čtyřhranná, odstále huňatá a většinou větvená. Přízemní listy v malé růžici jsou dlouze řapíkaté, úzce obvejčité nebo obkopinaté, celokrajné nebo se třemi až pěti nestejně dlouhými úkrojky. Lodyžní listy jsou husté, krátce řapíkaté, jednoduché, podlouhle sbíhavé a někdy zpeřené. Čepel je dlouhá 1 až 5 cm a široká do 1 cm, má tvar kopinatý až obvejčitý, bývá celokrajná nebo oddáleně mělce zubatá s jedním až třemi zuby, na svrchní straně má tři výrazné žilky, na spodní vyniklou střední žilku a je oboustranně chlupatá.

Lichopřesleny žlutých květů bývají poměrně chudé, jen dvou až čtyřkvěté, listeny podpírající květenství jsou úzké až čárkovité a bělavě chlupaté. Květy jsou oboupohlavné, vonné, souměrné a mají krátké stopky. Kalich je trubkovitý, slabě dvoupyský a má pět nestejně dlouhých cípů, střední cíp horního pysku je kratší než jeho postranní cípy, oba cípy dolního pysku jsou delší než postranní cípy horního pysku. Koruna je také dvoupyská, 5 až 15 mm dlouhá, dvoj až třínásobně delší než kalich, citrónově žlutá až světle oranžová, na dolním pysku má purpurové skvrny, horní pysk koruny je krátký, dvouklaný, dolní je třílaločný a rozprostřený, nejširší střední lalok je srdčitě vykrojený. Tyčinky s dlouhými nitkami jsou čtyři, vnější jsou delší než vnitřní. Horní semeník vznikl srůstem dvou plodolistů, nese čnělku s bliznou se dvěma rameny. Podsemeníkový val má jeden lalok ve funkci nektaria. Květy jsou opylovány hlavně létajícím hmyzem, pozdní květy se občas opylí kleistogamicky.

Plod je zelenohnědá, v obryse úzce vejčitá, čtyř nebo pětiboká, asi 3,0 mm dlouhá a na hřbetní straně síťovitě jamkovitá tvrdka. Rozpadá se na plůdky, semena, která mají přívěsek s masíčkem a jsou rozšiřována větrem a mravenci. Klíčivost si podržují po několik let.[1][2][3][6][7][8][9]

S přelomem tisíciletí se jeho pravidelná místa výskytu a početní stavy začaly rapidně snižovat a v druhé dekádě 21. století již není považován za významný plevel, ale za rostlinu ohroženou vymizením. V "Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky" z roku 2017 je považován dokonce za kriticky ohrožený druh (C1t), který z české krajiny rychle ustupuje. Vytrácí se zřejmě následkem masivní chemizace zemědělských půd a hluboké orby.

V české přírodě se v minulosti kromě nominátního poddruhu vyskytoval i druhý poddruh zběhovec trojklaný olysalý Ajuga chamaepitys subsp. chia (Schreb.) Arcang. Rostl za stejných podmínek i na obdobných místech, pouze byl rostlinou celkově statnější. Nyní se v české květeně nevyskytuje a je považován za taxon v české přírodě vyhynulý nebo nezvěstný (A3).[1][2][3][7][9][10]