Zachariáš (kněz)

Příběh podle evangelia svatého Lukáše (L 1,5–25,57–80) je podle apokryfního Jakubova protoevangelia velmi obdobný osudu rodičů Panny Marie, Svatého Jáchyma a svaté Anny. Rovněž nemohli po dlouhou dobu mít děti.

Když třída Abiášova byla v Jeruzalémě k vykonávání svých kněžských povinností, padl los na Zachariáše, aby položil zápal a obětoval kadidlo. V chrámu se mu zjevil archanděl Gabriel a oznámil narození syna. Na žádost o znamení, aby mohl uvěřit, oněměl Zachariáš až do doby, než narozené dítě při obřízce pojmenovali.

Dítě dostalo jméno Jan, což znamená „Hospodin je milostivý“. Jan se pak stal jedním z proroků, kteří připravovali lid na příchod Ježíše Krista. Sám Kristus se na začátku své pouti od něj nechal pokřtít. O dalších osudech jeho rodičů není nic známo.

Panna Marie v domě Zachariáše a Alžběty pobývala tři měsíce. (L 1,39-56)[1]

Archanděl Gabriel oznamuje Zachariášovi narození syna, ilustrace z francouzského pozdně gotického rukopisu Přebohaté hodinky vévody z Berry, Bratři z Limburka, 1410-1416

Apokryfní tradice ohledně kněze Zacharjáše vychází často z Ježíšových výroků, kde Kristus promlouvá k farizeům (v Bibli zapsáno dle Matouše[2] a Lukáše[3]). Podle obou textů byl tento "Ježíšův" Zacharjáš zabit farizeji v prostoru mezi oltářem a svatyní (chrámem).

Mnohé prameny ztotožňují tohoto Zachariáše se Zachariášem, který byl ukamenován na chrámovém nádvoří [2Pa 24,20],[4] synem velekněze Jojady.[5] Matoušovo evangelium by naopak ukazovalo na proroka Zacharjáše, syna Berekjáše, proroka z knihy Zachariáš. Badatelé většinou soudí, že Matoušova vložka ("syn Berekášův") je omyl a že zmíněným Zacharjášem je kněz z doby krále Joáše, zmíněný v 2. Knize Paralipomenon.[6]

Rovněž islám věří v existenci Zachariáše jako otce Jana Křtitele a řadí jej mezi své proroky.[7] Pojednávají o něm 4 súry - 19 (Marie), 21 (Proroci), 6 (Dobytek) a 3 (Rod Imránův).

Připomenutí o milosrdenství Pána tvého nad Zachariášem, služebníkem jeho. Hle, Zachariáš zavolal k Pánu svému voláním tajným řka: „Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný; však obávám se příbuzných, kteří po mně přijdou. Má žena sice neplodná je, leč z moci své mi následníka daruj, jenž dědicem mým i dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se zalíbil, Pane můj!“

—Korán 19:2-6

Islámská verze úcty k proroku Zachariášovi přejímá některé prvky z apokryfního Jakubova evangelia. Zachariáš je například v sůře 3 vypodobněn jako opatrovník nezletilé Panny Marie, bydlící v jeruzalémském Chrámu. Rozdíl mezi koránským a biblickým příběhem se týká především detailů - například v Bibli je Zachariáš němý po dobu 9 měsíců (až do obřízky a pojmenování dítěte), ale v Koránu je to jen po dobu 3 dní a 3 nocí.

Zachariášův hrob na oltáři v kostele San Zaccaria, Benátky

„Zachariáši, zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce, jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali jmenovce žádného!“ Pravil: „Pane můj, jak mohl bych chlapce míti, když žena má je neplodná a já sám jsem již dosáhl slabosti věku vysokého?“ I řekl: „Staniž se takto, neb Pán tvůj praví: Toto je pro Mne snadné, vždyť stvořil jsem tě již dříve, když ještě ničíms nebyl.“ Pravil Zachariáš: „Pane můj, učiň mi znamení!“ - „Znamením tvým budiž,“ pravil, „že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému ses těšil.“ I vyšel Zachariáš ze svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl: „Slavte za jitra i za večera Pána svého!“

—Korán 19:7-11

• Zachariášův dům ve Svaté zemi – trosky kamenné stavby s jeskyní, navštěvované od středověku při cestě do Jeruzaléma jak křesťanskými, tak islámskými poutníky.
• Zachariášův oltář a hrob - obraz Nanebevzetí Zachariáše a prosklená rakevs jeho údajnými ostatky jsou na oltáři v kostele San Zaccaria v Benátkách od 15. století (spodní rakev patří sv. Athanasiovi)