Humno

Humno je původně mlat, tedy prostor k mlácení obilí, zpevněný udusanou hlínou. Nejdříve se jako humna používala místa pod širým nebem, později mlat ve střední části stodoly, na Moravě a jižním a západním Slovensku se slovem humno označuje celá stodola.[1] Podle Rejzkova etymologického slovníku není původ tohoto prastarého slova (pův. gumno) zcela zřejmý, avšak nejčastěji je vykládán jako složenina ze slov označujících dobytek (hovada) a mačkání či šlapání (srovnej mnout), vzhledem k původní slovanské technologii výmlatu, kdy se po obilí nechal šlapat dobytek.[2] Označuje se tak též místnost ke skladování ječmene (nebo sladu) v pivovaru[3][4] či sladovně.

Jan van Goyen: Za humny, Holandsko, 1628

Nekrytý mlat v Řecku

Cesta podél lesa za humny v Bítově na Znojemsku

Výraz „humna“ či „za humny“, převážně v pomnožném tvaru, přešel na přírodní prostředí vesnice za stodolami, přechod mezi zastavěným územím a volnou krajinou, kde byl pás sadů a zahrad nebo polní cesta a polnosti.[1] Někdy tak byl označován prostor mezi domem a sadem,[3] jindy až prostor za zahradami.[5] Při ulicovém typu vsi tvoří humna jednotlivých usedlostí ucelený pás.[3] Humna byla často využívána k pasení hus a kachen, ohrazená humna („rajčůr“) i k chovu koz, ovcí, či telat.[5] Humna byla také oblíbeným místem pobytu a setkávání vesnických dětí a mládeže.[5]

Slovo se promítlo do mnoha místních a pomístních názvů, například Humny, Humňany, Humenné, v řadě obcí je ulice s názvem Za humny, Pod humny, Do humen, Na humnech, V humnech, Humno, Obecní humno, Humna a podobně.