Z Bobří hráze

Jaroslav Foglar začal psát různé rady a zkušenosti z činnosti oddílu již v rubrice „Skautská stezka“ ve 2. čísle I. ročníku tehdy Malého hlasatele v září 1935. Rubrika byla však později redakcí zrušena. Tuto rubriku Foglar obnovil znovu až v 7. čísle V. ročníku již Mladého hlasatele v říjnu 1939 pod názvem „Junácká stezka“. Od prosince 1940, po zákazu Junáka v Protektorátu Čechy a Morava, nesla rubrika již název „Z Bobří hráze“ a to až do ukončení vydávání Mladého hlasatele v květnu 1941. K rubrice „Z Bobří hráze“ se Foglar vrátil po válce, v dubnu 1946 v 18. čísle časopisu Vpřed. Zde se také poprvé objevilo legendární vyzvání „Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré...“ Rubrika existovala v Vpředu až do 45. čísla III. ročníku (prázdniny 1948). Následně byl Vpřed sloučen s časopisem Junák, ale již bez Jaroslava Foglara. [2]

Jaroslav Foglar obnovil rubriku v roce 1968 v nultém čísle časopisu Skaut-Junák. Spolu s Foglarem rubriku tvořil Zdeněk Pírek-Mirek, později i Miloš Zapletal. Vycházela až do října 1969. Bobří hráz se objevila v roce 1990 v časopise Junák (byla přejmenována na "Jestřábník") a pod původním názvem i v časopisech Tramp (v roce 1990) a Hlasatel (1991). [3]

Kniha zahrnuje stovky drobných rad a návodů pro činnost a život oddílu. Mnohé z nich dříve vycházely v rubrice „Z Bobří hráze“ v časopisech Malý hlasatel resp. Mladý hlasatel, Vpřed a Junák. Jsou zde také texty z kronik pražské Dvojky a jejího časopisu Čigoligo resp.Pomalago.

Kniha je rozdělena na měsíce a týdny a zahrnuje tak jeden kalendářní rok (od 1. září do 31. srpna). Příslušné měsíce se zabývají vždy tématy, odpovídajícími danému ročnímu období. V úvodu ke každému měsíci je pak souvislejší čtení, např. o táboře na Sinovíru, o Svojsíkově závodu nebo o táborech ve Sluneční zátoce.

Rady v knize pojednávají např. o jídle na výpravách, o soutěžích, o správném tábořišti, o kronice, o denících, o oddílovém časopisu, o oddílových signálech, o zálesáctví na sněhu, o stopování, o uzlování, o stavbě ohniště, o skautském kroji, o zvyklostech a nepsaných zákonech, o tom co si vzít s sebou na tábor, o táborové službě, táborovém ohni, o stravování na táboře, atd.

Když se Hoši od Bobří řeky rozhodli, že se budou scházet i za špatného počasí a v zimě, začali hledat klubovnu. V opuštěné zahradě objevili altán, který po úpravách pojmenovali Bobří hráz. A tam pak trávili volné chvíle, hráli nové hry, učili se, zpívali, věnovali se užitečné zábavě, tam přicházeli na nové nápady...V této knize jsem shromáždil záznamy a články o tom, co všechno jsme v Bobří hrázi dělali, čím jsme se bavili, o čem jsme si povídali

—Jaroslav Foglar[4]

Říká se, a také někdy píše, že Jestřáb nepsal pro děvčata, ale Bobří hráz je jednoznačně určena i jim. Foglar přímo v Bobří hrázi (tedy v rubrice pro kluby chlapecké i dívčí) sám zdůrazňuje, že když oslovuje chlpace, myslí tím i na děvčata, protože ta do svých patnácti let a často i později mají mnoho společných zájmů. Však také existovala řada dívčích klubů. Stejně jako chlapci i děvčata s nadšením četla foglarovky a čerpala z nich náměty.

— Václav Nosek-Windy[5]

• 1999 1. vydání, Olympia, jako 24. svazek Sebraných spisů Jaroslava Foglara
• 2002 dotisk 1. vydání, Olympia
• 2007 2. vydání, Olympia