Čigoligo

Jaroslav Foglar, vedoucí Dvojky v letech 1927 až 1987, uvádí v knize Náš oddíl toto vysvětlení: „Slovo Čigoligo přivezl kdysi dávno jeden náš bývalý člen z Afriky, kde je slyšel od domorodců. Co to slovo znamená, dodnes nevíme a ani se po tom nepídíme. Pro nás je to pojem už ryze oddílový, který se za celá desetiletí tak vžil, že se mu nedivíme a ani si nelámeme jazyk při jeho vyslovování. Máme ho i v oddílovém pokřiku.“ [4]

Sama Dvojka na svém webu v roce 2004 upřesňuje původ slova v názvu časopisu takto: „V roce 1922 měla Stará Dvojka tábor pod zříceninou hradu Příběnice u Bechyně na Lužnicí. Jako host byl na táboře vedoucí dánských skautů bratr Jorgen a právě on naučil tehdejší Dvojkaře oddílový pokřik „Čigoligo, Čigoligo...atd.“, slova prý znal od jednoho černošského kmene, s kterým se setkal na cestě Afrikou.“ [5]

Spisovatel a bývalý člen Dvojky Jiří Zachariáš potvrzuje ve své knize "Stoletý hoch od Bobří řeky" informaci o původu jména časopisu takto: "Vypůjčil si jej z oddílového pokřiku užívaného ještě předfoglarovskou Dvojkou. Ví se, že pokřik naučil členy Dvojky dánský skautský vůdce, který přijel do Československa na výměnnou návštěvu. Jmenoval se Aage Jörgensen a v roce 1922 s Dvojkou tábořil u Příběnic na Lužnici." [2]

Čigoligo navázalo na předchozí časopis Dvojky, který Jestřáb vydával v jediném výtisku pod názvem Originál Váša a jehož první číslo o šestnácti stránkách vyšlo v Táboře na Bobří řece dne 6. července 1929. [6] Týdenní věstník oddílu, označovaný též jako oběžník nebo časopis, Čigoligo, psal původně Jestřáb sám, jako vedoucí oddílu, na rozdíl od Kompasu, což byl v určitou dobu časopis Dvojky, do kterého mohli přispívat všichni chlapci oddílu. Jestřáb psal Čigoligo na stroji, jednostranně na listy formátu A4, jako zprávy z oddílu a doplňoval je kresbami. V horní části listu na pravé straně byl v oválku či rámečku název Čigoligo, číslo výtisku a datum vydání. Záhlaví se každoročně mírně měnilo, aby šlo ročníky snadněji odlišit. Celkově se namnožilo na cyklostylu okolo 70 kusů (výtisků) každý týden a všichni členové oddílu obdrželi po jednom výtisku věstníku. Okolo patnácti výtisků bylo předáno jiným oddílům a zbytek byl uložen v klubovně pro nové budoucí členy. O Vánocích, když oddíl pořádal besídku, které se účastnili i bývalí členové, dostali tito poslední ročník Čigoliga sešitý do tuhých desek. [7] Poslední číslo připravené Jestřábem vyšlo v roce 1988. V období od 13. března 1938 do roku 1940 vycházel časopis s obrázkem hlavy indiána na titulní straně a říkalo se mu tak Indiánské Čigoligo. Takto vyšlo celkem 19 čísel časopisu. [8] [1]

Ve válečných letech 1942/1943 byl věstník pojmenován jako Pomalago (vycházel jako měsíčník, poprvé v září 1942, až do července 1943). [9] Od května 1945, téměř do konce roku 1948, vycházelo Čigoligo jako týdenní zpravodaj, rozmnožovaný cyklostylem. [10]

Později vychází časopis jako Gonio (od 21. září 1954 do roku 1966). Od ročníku 1966/1967 opět jako Čigoligo, jednostránkový, Foglarem připravovaný měsíčník a to až do roku 1988, i když ke konci již Foglar Dvojku aktivně nevedl. [11] [1] [12] [13]

Většina chlapců uchovává své časopisy v tvrdých deskách, aby se jednotlivé listy nepomačkaly při listování a občasném opětovném pročítání. Přitom si připomenou nejen prožité události z oddílových výprav, ale zároveň si i osvěží různé rady a jiné potřebné věcičky, o nichž se v Čigoligu píše…Rodiče většinou Čigoligo pilně čtou, netrpělivě náš věstník očekávají a od svého syna ho vymáhají. Dozvídají se tak prakticky všechno o oddíle a jeho činnosti i o našich trampotách a potřebách, a mohou tak lépe pomoci.

—Jaroslav Foglar[14]

Slovo "Čigoligo" se také vyskytuje v oddílovém pokřiku Dvojky:

Hurarara hury rahy, junáci jsme, skauti z Prahy.

Čigoligo, čigoligo, čau, čau, čau,

pomalago, pomalago, pau, pau, pau.

Čigoligo, pomalago, vis pom pej,

druhý oddíl ra ro rej. Ahoj! [15]

Miloš Zapletal

• Na Čigoligu je zajímavé, že vycházelo rozmnožované i v době, kdy přechovávat doma cyklostyl bylo pro Jestřába velice nebezpečné....Ale co všechno by Jestřáb neudělal pro svou milovanou Dvojku! Čigoligo se stalo pevnou oddílovou tradicí, kterou bylo nutné udržovat! A ještě jedna groteskní podrobnost. Aby zametl stopy, že jeho "skupina Klubu českých turistů" je 2. skautský oddíl skrytý pod novou firmou, změnil za války v roce 1942 název. Místo Čigoliga tiskl Pomalago...Stejná historie se opakovala po roce 1948, kdy se Dvojka skrývala v tělovýchovné jednotě jako tábornický oddíl. V době, kdy bylo Foglarovi na stopě StB a hrozilo akutní nebezpečí, že vůdce ilegálního skautského oddílu zavřou a Dvojku rozpustí, název Čigoligo znovu změnil, tentokrát časopis přejmenoval na Gonio. Pod tímto názvem však vyšlo jen pět ročníků, a sotva se poměry v šedesátých letech trochu uvolnily, Jestřáb se vrátil k tradičnímu jménu Čigologo.[16]