Pszczyna (zámek)

Kronikář Henryk Schaeffer (žil v první polovině 19. stol.), uvádí v kronice Svobodného státu Pszczyna, že zámek byl postaven v 11. nebo 12. stol. piastovskými knížaty na ochranu obchodní cesty spojující Moravu s Kyjevskou Rusí. Zámek plnil rovněž funkci loveckého zámku a tuto funkci si zachoval až do 20. stol. Země Pszczyna patřila pod Malopolsko, částí Slezska se stala v roce 1178, kdy ji krakovský kníže Kazimír II. Spravedlivý daroval knížeti Mieszkowi I. Platonogiemu, ratibořskému knížeti, a od roku 1202 byl součásti knížectví opolsko-ratibořského. V roce 1327 se ratibořský kníže Leszek musel podrobit českému králi Janu Lucemburskému a země se stala součástí Čech. V roce 1336, po smrti Leszka, knížectví přešlo na jeho švagra, knížete Mikuláše II. Opavského z dynastie Přemyslovců.

První písemné zmínky, které hovoří o zděném zámku, pocházejí z 1. poloviny 15. stol. a uvádějí, že zde žila Helena Korybutówna (1424–1449), dcera litevského knížete Korybuta Dymitra, která se v roce 1407 stala manželkou knížete ratibořského Jana II. Železného, který ji po svatbě daroval území, na kterém se nacházely města Pszczyna, Mikolów, Bieruń a Myslowice. Helena na místě stojícího loveckého zámečku v Pszczynie postavila dvě zděné budovy v gotickém slohu (dnešní východní a západní křídlo), které spojila dvěma rovnoběžnými zdmi, postavila dvě obranné věže z jižní strany, celý komplex opevnila obrannými valy a vodním příkopem, přes který vedl padací most. Do dneška se pod části zámku zachovaly gotické sklepy a hrubé zdi gotické bašty, která byla pozdějšími majiteli používána jako tajné schodiště. Přesné datum dokončení stavby není známo, muselo k tomu však dojít dříve než v roce 1433, protože v tomto roce zámek odolal nájezdu husitů.

Do konce 14. stol. byli majiteli zámku piastovská knížata z větve opolsko-ratibořské, od roku 1480 zámek patřil pod české Přemyslovce z Opavy, ty vystřídali knížata těšínská, a v roce 1517 byl zámek Pszczyna a pszczynské země z finančních důvodů prodány těšínským knížetem Kazimírem II za částku 40 000 zlatých maďarskému šlechtici Alexis Thurzo, který pak zámek prodal svému bratru Ján Thurzo. Pszczyna se stala hlavním městem Svobodného státu, který zahrnoval Pszyczynu, Mikolów, Bieruń a do roku 1536 i Myslowice a dalších 77 vesnic.[1]

V roce 1548 zemi se zámkem koupil vratislavský biskup Baltazar von Promnitz, který ji pak převedl na svoji rodinu, která zde panovala skoro dvě století (1548–1765), a která postupně zámek modernizovala a přestavěla v renesančním stylu. V letech 1765–1847 zámek patřil knížatům Anthalt-Köthen-Pless a od roku 1874 knížatům Hochberg von Pless z Książa, kteří v letech 1870–1876 zámek přestavěli ve stylu neobaroka.

Prvním majitelem zámku z rodu knížat Hochbergů z Książa byl Hans Heinrich X., který v roce 1850 obdržel od pruského krále Fridricha Viléma IV. titul knížete na Pszczynie (něm. Fürst von Pleß), který se dědil po linii nejstaršího syna. Po jeho smrti na zámku panoval jeho syn Hans Heinrich XI. (1833–1907), který byl nejdéle panujícím na zámku, a za jeho panování došlo k největšímu rozkvětu knížectví. Zasloužil se o vybudování přírodní zahrady, která dosahovala až k loveckému zámečku v Promnicích u Tych. V té době byl zámek často navštěvován pruskými králi, později německými císaři a jejich královskými hosty z celé Evropy. Kníže Hans Heinrich X.I u příležitosti 50. narozenin obdržel od císaře titul vévody (něm. Herzog).[2]

Další majitel zámku Hans Heinrich XV. se v roce 1891 v Londýně oženil s Angličankou Maria Terezie Oliva Cornwallis - West, zvaná Daisy, též anglická růže. Daisy byla označována jako jedna z nejhezčích žen své doby.

Za první světové války sídlil v zámku Hlavní štáb německé armády. Císař Vilém II. Pruský, maršálek Paul von Hindenburg a generál Erich Ludendorff zde tvořili strategická vojenská rozhodnutí, která rozhodovala o osudech Evropy,

Za II. světové války zde sídlily organizace civilní i německého hitlerovského vojska. Po osvobození města Pszczyny sovětskou armádou (9. února 1945) byla v zámku zřízená vojenská nemocnice, která zde pracovala do 18. srpna 1945.

Dne 9. května 1946 bylo v zámku otevřeno muzeum. Zámek se dochoval v téměř intaktní podobě z přelomu století, 80 % itineráře je původní a interiéry jsou instalovány podle dochovaných dobových fotografií a dalších pramenů. Zámek byl v roce 1996 oceněn prestižní cenou Europa Nostra za počin v oblasti památkové péče.