Libouchec (zámek)

Vstupní průčelí

Předchůdcem zámku byla gotická tvrz. Písemné zprávy o ní se nedochovaly, ale předpokládá se, že byla postavena ve čtrnáctém století, kdy patřila Vartenberkům. Poté, co byl Libouchec připojen k děčínskému panství, přestala sloužit jako panské sídlo, a zpustla.[2] Stávala na místě domu čp. 175 a tvrziště, které se po ní zachovalo, zaniklo až v sedmdesátých letech dvacátého století.[3]

Renesanční zámek založil po roce 1579 Günter z Bünau poté, co libouchecké panství zdědil po svém otci. Jeho potomkům vesnice patřila do roku 1628, kdy Rudolf starší z Bünau kvůli obnovenému zřízení zemskému prodal svůj majetek Kryštofu Šimonovi z Thunu za 73 tisíc rýnských zlatých[3] a odešel ze země. Libouchec byl opět připojen k Děčínu, a v zámku od té doby sídlili úředníci.[2] V roce 1631 se zámku na krátký čas zmocnili páni z Bünau během vpádu saských vojsk, ale o rok později při jejich ústupu Libouchec opět opustili.[3]

Roku 1872 zámek vyhořel a po rekonstrukci byl využíván k obytným a hospodářským účelům. Ve druhé polovině dvacátého století v zámeckém areálu hospodařil státní statek.[2] Od roku 2003 je majitelem zámku společnost Polesí Střekov, která objekt postupně opravuje, umožňuje prohlídky a konání společenských událostí.^[zdroj?]

Dvoukřídlý jednopatrový zámek byl postaven v severozápadním nároží poplužního dvora. Obě křídla byla v prvním patře spojena pavlačí, po které se zachovaly dvě ozdobné konzole. Sklepní prostory jižního křídla jsou zaklenuté valenými klenbami. Místnosti v přízemí obou křídel mají křížové klenby a místnosti v prvním patře jsou plochostropé. Pokoje v patře zpřístupňovala chodba, do které na jednom konci ústila pavlač a na druhém schodiště z mladší osmiboké věže.[3]