XII (pracovní tábor)

Tábor byl zřízen v září 1951 a zrušen v srpnu 1954. Kvůli utajení mu bylo přiděleno krycí označení X.[1] Tábor XII byl součástí systému pracovních táborů na Hornoslavkovsku, které bylo třetím významným místem těžby uranu na území Československa po druhé světové válce.[2] V září 1951 bylo v táboře XII drženo 1500 vězňů a v březnu 1953 to bylo dokonce 1987 vězňů.[3] Velitelem tábora byl po celou dobu Jiří Machota.[3]

Poloha tábora XII vyznačená na současné mapě města

Dne 15. října 1950 na táboře XII došlo ke zřejmě nejkrvavějšímu útěku vězňů. Z  tábora uteklo 11 vězňů. Při útěku byl vězni zabit jeden strážný. Při nočním pronásledování bylo zastřeleno pět uprchlíků (Ferdinand Combel, František Petrů, Jan Úlehla, Vladislav Roubal a Jan Trn), František Čermák byl zastřelen při pokusu o přechod státní hranice a Miroslav Hasil spáchal sebevraždu. Vězni Ladislav Plšek s Borisem Volkem byli chyceni a v procesu „Karolík a spol.“ odsouzeni k trestu smrti. V souvislosti s útěkem byl k trestu smrti odsouzen také dozorce Karolík, který však s útěkem neměl nic společného.[4] Ze všech uprchlíků tak přežili pouze Karel Kukal a Zdeněk Štich.[4] O útěcích z jáchymovských lágrů později Kukal napsal knihu Deset křížů.

Oběti hromadného útěku připomíná symbolický hrob na hřbitově v Horním Slavkově.[2][5]