Wu (Deset říší)

Ke konci říše Tchang autorita její vlády klesala a povstání Chuang Čchaoa v letech 874–884 ještě více oslabilo moc ústředních úřadů. V následujících desetiletích regionální vojenští guvernéři ťie-tu-š’ spravovali svěřená území prakticky nezávisle.

Oblast dolního dolního toku Jang-c’-ťiang ovládal Kao Pchien, od roku 879 ťie-tu-š’ Chuaj-nanu se sídlem v Kuang-lingu (dnešní Jang-čou), nedokázal však udržet regionální stabilitu a roku 887 prohrál v bojích s konkurenty a zahynul. Z nastalých bojů o moc vyšel vítězně vojevůdce Jang Sing-mi, začínající jako vůdce jedné z mnoha malých lupičských band.[1] Roku 892 Jang Sing-miho pozici uznala tchangská vláda udělením titulu ťie-tu-š’ Chuaj-nanu. Roku 902 navíc obdržel titul knížete z Wu (吳王).[2] Jang Sing-mi uhájil a rozšířil svá území v bojích s Ču Wenem ovládajícím většinu severní Číny, Čchien Liouem, kontrolujícím dnešní Če-ťiang, jihovýchodně od domény Jang Sing-miho a dalšími menšími regionálními pány. Území Wu pak zahrnovalo střed a jih moderní provincie An-chuej, střední a jižní část Ťiang-si, východ Chu-peje a většinu provincie Ťiang-su (jejíž dobývání se protáhlo do roku 618).[3] Hlavním městem panství bylo Kuang-ling.

Jang Sing-mi roku 905 zemřel, jeho syn a nástupce Jang Wo neuznal Ču Wenův převrat roku 907, kterým byl svržen poslední císař říše Tchang a na místě tchangského státu založena říše Pozdní Liang. Od roku 907 tak Jang Wo stál v čele zcela nezávislého království Wu. Jang Wo závisel na vlivných generálech svého otce, především Sü Wenovi a Čang Chaovi, když se začal vymykat jejich vlivu, zavraždili ho a na trůn dosadili jeho mladšího bratra Jang Lung-jena. Sü Wen poté zabil i Čang Chaoa[2] a fakticky vládl státu Wu ze svého sídla v Ťin-lingu (dnešní Nanking). Loutkového panovníka Jang Lung-jena a každodenní provoz vlády v hlavním městě kontroloval Sü Wenův syn Sü Č’-sün a po jeho zavraždění znepřáteleným dvořanem roku 618 Sü Wenův adoptivní syn Sü Č’-kao.[4]

S utichnutím bojů, v nichž vznikl stát Wu, a stabilizací politické situace se pod vedením Sü Wena i Sü Č’-kaoa jeho původně vojenská správa posouvala k civilnějšímu rázu, namísto důstojníků získali váhu konfuciánští úředníci a roku 909 byly obnoveny úřednické zkoušky, jako v prvním post-tchangském státu.[5]

Jang Lung-jen roku 620 onemocněl a zemřel, Sü Wen na trůn dosadil jeho mladšího bratra Jang Pchua. Roku 927 Sü Wen zemřel a jeho postavení v říši převzal Sü Č’-kao, který koncem téhož roku nechal Jang Pchua povýšit na císaře. Po čtyřech letech, v nichž nahradil staré stoupence Sü Wena spolehlivě loajálními hodnostáři, po Sü Wenově vzoru přesídlil do Ťin-lingu a dění v hlavním městě ponechal pod řízením svého syna, Sü Ťing-tchunga.[6] Roku 937 se Sü Č’-kao rozhodl převzít moc i formálně, sesadil Jang Pchua, prohlásil se císařem a stát přejmenoval na Čchi. Po dvou letech se rozhodl využít prestiže zaniklé tchangské říše a přisvojit si nárok na její dědictví; stát přejmenoval na Tchang (kvůli odlišení od svého vzoru je historiky nazýván Jižní Tchang) a sám se prohlásil za potomka tchangských císařů a změnil si jméno na Li Pien.[6]