Wu-jüe

Ke konci říše Tchang autorita její vlády klesala a povstání Chuang Čchaoa v letech 874–884 ještě více oslabilo moc ústředních úřadů. V následujících desetiletích regionální vojenští guvernéři ťie-tu-š’ spravovali svěřená území prakticky nezávisle.

V Če-ťiangu byl koncem 9. století nejmocnější Tung Čchang, který od konce 70. let stál v čele místní domobrany zorganizované proti povstalcům a banditům a roku 887 odstranil guvernéra Che-tungu Liou Chan-tunga.[1] Nestačilo mu postavení ťie-tu-š’ Če-tungu, a roku 895 se prohlásil císařem Jüe, ale v tchangském jménu se proti němu postavil jeho generál Čchien Liou, který ho na podzim 896 porazil a zabil.[2] Čchien Liou poté ovládl Če-ťiang jako ťie-tu-š’ oblastí Čen-chaj a Tung-chaj, přičemž sídlil v Chang-čou.[3] S konsolidací své moci začal budovat řádnou státní správu do níž nabíral vzdělané úředníky.[4] Roku 902 byl jmenován knížetem z Jüe (Jüe wang) a roku 904 ještě knížetem z Wu (Wu wang).[5][6] Ču Wen, ovládající většinu severní Číny, zprvu z pozice nejvlivnějšího muže tchangské vlády a od roku 907 císaře říše Pozdní Liang, čelil jak nepřátelům na severu (šatoským knížatům Li Kche-jungovi († 908) a jeho synovi Li Cchun-süovi, ovládajícím Šan-si), tak na jihu (království Wu, rozkládající se severně a západně od Wu-jüe). Loajální, byť nezávislé, Wu-jüe bylo proto pro něj přínosem, jak kvůli protiváze Wu, tak kvůli ekonomickým vztahům.[7] Ve snaze získat Čchien Liouovu podporu, mu roku 907 Ču Wen udělil titul krále Wu-jüe (Wu-jüe wang). I později zasílal dary a uděloval vysoké čestné tituly Čchien Liouovi a jeho příbuzným. Čchien Liou oplátkou uznal Ču Wenovu formální nadřazenost, ale svému území vládl nezávisle.[8] Vyhlásil i vlastní éru vlády, byť ve vztazích s vládci severní Číny používal na znamení formální podřízenosti jejich éry a zasílal jim tribut.[5]

Strategické postavení Wu-jüe se zhoršilo roku 918, kdy Wu dobylo dosud nezávislý kraj Čchien-čou (dnes Kan-čou v jižním Ťiang-si) podporovaný státy Wu-Jüe, Min a Čchu. Přes Čchien-čou totiž procházela vnitrozemská dopravní trasa z Wu-jüe a Min na sever územím států Čchu a Ťing-nan do severočínských říší. Po roce 918 wujüeským poslům a obchodníkům cestujícím na sever nezbylo než používat výrazně kratší, ale nebezpečnější plavbu po Východočínském moři do Šan-tungu.[9] Roku 923 Čchien Liou obdržel od císaře říše Pozdní Liang vyšší titul král země Wu-jüe (Wu-jüe kuo-wang), ojedinělý titul kuo-wang ho stavěl nad ostatní krále (wang). Království Wu protestovalo s tím, že jméno Wu se vztahuje k zemím státu Wu a nikoliv státu Wu-jüe.[10] Čchien Liou poté přejmenoval svůj palác, úředníky i služebnictvo s použitím titulů a označení funkcí používaných v císařstvích, prakticky se choval jako císař ve všem kromě používání samotného titulu císař.[11] Vyvyšování se Čchien Lioua vedlo pozdnětchangský dvůr roku 929 k přerušení diplomatických styků, ale už roku 931 byly vztahy obnoveny.[12]

Wu-jüe mělo napjaté vztahy, které čas od času vyústily ve válečné střety, s Wu a státem Jižní Tchang, nástupcem Wu.[6] Přátelské vztahy udržovalo s jihozápadním sousedem, královstvím Min. Diplomatické styky navázalo též s dalšími jihočínskými státy, Ťing-nan, Čchu a Jižní Chan. Roku 919 Wu požádalo vládu Wu-jüe o uzavření míru, který vydržel dvě desetiletí,[10] a přežil i změnu státu Wu ve stát Jižní Tchang.

Po úmrtí Čchien Lioua se novým králem Wu-jü stal jeho syn Čchien Jüan-kuang, roku 941 následovaný svým synem Čchien Chung-cuoem. Roku 947 nastoupil na trůn Čchien Chung-cuoův bratr Čchien Chung-cung, vzápětí svržený generálem Chu Ťin-s’em, který na trůn dosadil dalšího Čchien Chung-cuova syna, Čchien Chung-čchua.[6] Za vlády rodu Čchien se Wu-jüe těšilo z vnitřního míru, který umožnil ekonomický a kulturní rozvoj.[3] Vláda zorganizovala výstavbu přehrad a kanálů, kterou vedl nově zřízený specializovaný úřad pro vodní díla.[13] Země byla známá výrobou a exportem hedvábí, papíru a porcelánu. Živě se rozvíjel námořní obchod se severovýchodem Číny, Japonskem, i jihovýchodní Asií.[3] Administrativně se dělilo na třináct krajů čou, mělo početné obyvatelstvo, přibližně 550 700 domácností.[14]

Ve 40. letech 10. století se stát Min začal rozpadat ve vnitřních rozbrojích, nakonec roku 945 jeho většinu obsadila jižnětchangská armáda. Minští představitelé ve Fu-čou se však roku 946 se poddali Wu-jüe a požádali jej o pomoc. Wujüeská armáda následně porazila jižnětchangské oddíly, obsadila Fu-čou a připojila jej ke svému území.[15] Roku 956 severočínská říše Pozdní Čou požádala Wu-jüe o podporu ve válce se státem Jižní Tchang. Wujüeská vláda po intenzivní debatě souhlasila, nicméně wujüeská armáda byla tchangskými oddíly odražena. Válka však roku 958 skončila čouským vítězstvím a říše Jižní Tchang byla nezvratně oslabena: ztratila všechna území severně od řeky Jang-c’-ťiang, její panovník se vzdal císařského titulu, a přestala být pro Wu-jüe hrozbou. Naproti tomu zesílení severočínské říše Pozdní Čou (resp. od roku 960 říše Sung) a bližší sousedství s nimi nutilo Wu-jüe k silnějším projevům podřízenosti vůči severu.[16]

Roku 975 říše Sung dobyla sousední stát Jižní Tchang, vláda Wu-jüe viděla odpor jako beznadějný a rozhodla se vzdát Sungům. Kvůli úmrtí sungského císaře Tchaj-cua roku 976 a následném smutku se přechod Wu-jüe pod sungskou správu protáhl a odložil do roku 978.[17] Změna proběhla v klidu, poslední wujüeský panovník Čchien Chung-čchu obdržel titul krále země Chuaj-nan (Chuaj-nan kuo-wang), také členové jeho rodiny a wujüeští hodnostáři si zachovali tituly a hodnosti.[18]