William Kinnimond Burton

Burton se narodil v Edinburghu Johnu Hill Burtonovi, právníkovi a amatérskému historikovi, který napsal dvě knihy o ekonomii, kterým se v Japonsku dostalo pozornosti. Jeho matkou byla Katherine, dcera Dr. Cosmo Innese, jednoho z předních skotských amatérských fotografů. Byl také přítelem z mládí sira Arthura Conana Doyla, který se na něj obrátil s žádostí o základní informace pro The Engineer's Thumb. Doyl svůj román z roku 1890 The Firm of Girdlestone věnoval Williamu Burtonovi.[2] Když Conan Doyle studoval v Edinburghu, byl ubytovaný u Burtonovy tety Mary.

Burton studoval na Edinburgh Collegiate School, ale místo toho, aby šel na univerzitu, přihlásil se od roku 1873 na pětiletý učební obor u inovativních hydraulických a mechanických inženýrů Brown Brothers & Co. Ltd v železárnách Rosebank Ironworks v Edinburghu. Když se stal hlavním návrhářem, opustil v roce 1879 firmu, aby vstoupil do partnerství se svým strýcem Cosmem Innesem[p 1] v Londýně, který navrhoval vodní systémy. V roce 1881 se stal rezidentním inženýrem London Sanitary Protection Association.[3]

Mrakodrap Rjóunkaku před zemětřeseníma po něm

V květnu 1887 byl vládou Meidži vyzván, aby nastoupil na místo prvního neoficiálního profesora sanitárního inženýrství na Tokijské císařské univerzitě (přednášet jako inženýr), a to v době, kdy se země potýkala s několika závažnými epidemiemi, zejména s cholerou. Jeho jmenování bylo neobvyklé také v tom, že Burton byl převážně samouk a nedisponoval s působivými vzdělávacími nebo profesními pověřeními, která měla mnoho jeho současníků. Není známo, kdo Burtona japonské vládě doporučil nebo co ho inspirovalo k tomu, aby opustil slibnou kariéru v Londýně kvůli tomu, co vypadalo jako dočasný úkol v Japonsku.[3] Ještě v Londýně se setkal s Nagaiem Kyuičirem, důstojníkem sanitárního oddělení japonského ministerstva vnitra a Tokijské císařské univerzity. Byl to Nagai, kdo ho do Japonska pozval.[4]

Burton devět let pomáhal školit řadu prominentních inženýrů vodních systémů a stal se jediným konzultantem pro sanitární oddělení ministerstva vnitra, plánování a správu vodovodních a kanalizačních systémů mnoha měst, včetně Tokia. Jeho úspěchy jsou považovány za výchozí bod japonského environmentálního a sanitárního inženýrství. Systém filtrace písku, který postavil ve městě Šimonoseki, prefektuře Jamaguči, je dodnes funkční a produkuje vodu tak čistou, že je plněna do lahví s Burtonovým portrétem na štítku.[5]

Burton také navrhl první japonský mrakodrap Rjóunkaku v tokijské Asakuse. Tato dvanáctipatrová budova o výšce 68,58 metru byla v době svého otevření v roce 1890 nejvyšší budovou v Tokiu. Tato osmiboká budova získala ikonický status symbolu moderního Japonska a chlubila se prvním japonským elektrickým výtahem. U příležitosti oslav otevření mrakodrapu Rjóunkaku, které se stalo tokijským zábavním centrem, pořídil Kazumasa Ogawa 100 snímků nejatraktivnějších tokijských gejš. V červenci roku 1891 pak uspořádal výstavu 100 albuminových portrétů gejš u příležitosti otevření Rjóunkaku a návštěvníci na výstavě hlasovali o nejoblíbenější gejšu.[6] Roku 1923 však byla budova neopravitelně poškozena při velkém zemětřesení.[3]

Burton byl známým fotografem a významně přispěl k japonské fotografické historii. Publikoval několik technických prací o fotografii a přispěl k propagaci japonské kultury na Západ zasíláním vlastních fotografií do různých londýnských časopisů. Učinil také mnoho pro propagaci děl začínajících japonských fotografů v Británii.[7] Burton spolupracoval se seismologem Johnem Milnem na psaní a společném fotografování knihy, která zaznamenala katastrofické zemětřesení z roku 1891. Kniha ilustrovala nepříjemnou situaci Japonců a dopad zemětřesení na jejich prostředí, a to na dramatických snímcích, které vytiskl Kazumasa Ogawa.[8][9]

Kromě fotografování zemětřesení Mino – Owari v roce 1891 fotografoval Burton také japonské kostýmy a zvyky, Hakone, horu Fudži a scény z každodenního života. Byl blízkým přítelem japonského fotografa a specialisty na světlotisk Kazumase Ogawy. Společně s Ogawou byl Burton zakládajícím členem Japonské fotografické společnosti, první japonské organizace pro amatérské fotografy.[10][11] Mezi další jeho studenty fotografie patřil Kadžima Seibei, který díky němu dovezl z Británie potřebné technické vybavení svého fotografického ateliéru.

V roce 1896, poté, co mu skončilo funkční období na Tokijské císařské univerzitě, odešel Burton jako inženýr do japonské Formosy, kde pod vedením japonského generálního guvernéra Tchaj-wanu významně přispěl ke zlepšení sanitačních systémů v tchajwanských městech.[12] Poté se vrátil do Japonska v roce 1899.

Burton žil společně s Japonkou Orakawou Matsu od roku 1892. Dne 19. května 1894 se s ní oženil při obřadu na britském konzulátu v Tokiu.[3] Dceru Tamako měl Burton s jinou ženou.[13]

Burton měl v úmyslu vrátit se s rodinou do Skotska za svou matkou, ale náhle onemocněl infekcí jater a zemřel 5. srpna 1899 ve věku 43 let.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku W. K. Burton na anglické Wikipedii.

• CHECKLAND, Olive, 2003. Japan and Britain After 1859: Creating Cultural Bridges. [s.l.]: RoutledgeCurzon. ISBN 0-7007-1747-1.
• CORTAZZI, Hugh, 2003. Britain and Japan, Biographical Portraits. [s.l.]: RoutledgeCurzon. ISBN 1-903350-14-X.
• HANNAVY, John, 2008. Encyclopedia of Nineteenth-century Photography. [s.l.]: CRC Press. ISBN 0-415-97235-3.

• Fotografie v Japonsku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu William Kinnimond Burton na Wikimedia Commons