Velké zemětřesení v Kantó

Velké zemětřesení v Kantó (japonsky 関東大震災 Kantó daišinsai) v roce 1923 bylo jedno z nejničivějších zemětřesení 20. století. V 11:58:44 (GMT+9) dne 1. září 1923 zasáhlo region Kantó na východě japonského ostrova Honšú. Epicentrum se nacházelo asi 10 kilometrů ve vnitrozemí od severního pobřeží zálivu Sagami (přibližně 35°23′ s. š., 139°15′ v. d.).[1]

Velké zemětřesení v Kantó

Jokohama po zemětřesení
Tokio
Datum	1. září 1923
Síla	7,2–8,3 Mw
Hloubka	23 km
Epicentrum	35°18′ s. š., 139°30′ v. d.
Zasažené země	Japonsko Japonsko
Max. intenzita	XI (katastrofické)
Tsunami	5–13 m
Oběti	140 000

Rjóunkaku v Asakusa – první japonský mrakodrap západního stylu – před a po zemětřesení

Tokio: pohled na zničené čtvrti Nihonbaši a Kjóbaši

Síla zemětřesení je odhadována na 7,9[1] až 8,3[2] stupně Richterovy stupnice. Různé zdroje uvádějí dobu trvání zemětřesení 4 až 10 minut. Protože zemětřesení udeřilo kolem poledne, kdy si lidé vařili oběd v kamínkách, zachvátily oblast rozsáhlé požáry. Téměř celá Jokohama a většina Tokia byly zničeny.[3][2][1] Část Tokia zasáhla ohnivá bouře, která zahubila 38 000 lidí. Těžké škody byly způsobeny v prefekturách Čiba, Kanagawa a Šizuoka. Vlny vyvolaného tsunami dosáhly výšky pěti až třinácti metrů.[2]

Zemětřesení si vyžádalo přes 100 000 obětí. Smith uvádí 110 000,[2] ale většina zdrojů se shoduje na 140 000 mrtvých (i více).[1][3][4] Několik set až několik tisíc převážně Korejců bylo zavražděno při nepokojích po zemětřesení.[2]

Podle Hammera mělo zemětřesení (i přes počáteční pomoc) negativní vliv na americko–japonské vztahy a bylo katalyzátorem, který umožnil vojenským kruhům ujmout se vlády a nasměřovat Japonsko do druhé světové války.[3] Zemětřesení mělo rovněž vliv na rozvoj japonského císařského námořnictva. V Jokosuce byl zemětřesením těžce poškozen trup bitevního křižníku Amagi, který byl přestavován na letadlovou loď a po zemětřesení byl sešrotován.[5] Poškození loděnic a odčerpání finančních prostředků zdrželo stavbu dalších plavidel, například těžkých křižníků třídy Mjókó.[6]

Oblast regionu Kantó v seismicky velmi aktivním Japonsku byla podobně silným zemětřesením o síle 8,1 Richtera zasažena předtím roku 1703 a další velké zemětřesení o síle 7,2 stupně zasáhlo oblast Kantó o sedm let později v roce 1930.[1]

Zemětřesení zažila i česká cestovatelka Barbora Markéta Eliášová, která je popsala v knize V Japonsku v dobách dobrých i zlých.