William Jones (filolog)

Sir William Jones se věnoval klasickým jazykům, arabštině, perštině a sanskrtu (údajně ovládal desítky jazyků). Objevil, že indický jazyk sanskrt je spřízněn s latinou a řečtinou – traduje se (nesprávně), že jako první postuloval existenci indoevropských jazyků a položil tím základ dalšímu bádání. Jones se věnoval překládání indické literatury a položil také základy studia íránských jazyků v Evropě. Roku 1786 proslovil slavnou přednášku, z níž bývá citován zejména tento úryvek: ^[zdroj?]

„The Sanscrit language, whatever be its antiquity, is of a wonderful structure; more perfect than the Greek, more copious than the Latin, and more exquisitely refined than either, yet bearing to both of them a stronger affinity, both in the roots of verbs and the forms of grammar, than could possibly have been produced by accident; so strong indeed, that no philologer could examine them all three, without believing them to have sprung from some common source, which, perhaps, no longer exists.“

Jones nebyl jen filologem, ale také šachovým historikem a básníkem. Byl zastáncem teorie o vzniku šachu v Indii a ve svých didaktických básních Advertisement to Caissa a Caissa, or the Game of Chess zpodobnil postavu dryády Caissy,[3] která je dnes považována za múzu nebo bohyni šachu.[4] Básně jsou napsány podle latinské básně Scacchia, Ludus z roku 1527 o vynalezení šachů olympskými bohy od italského básníka a pozdějšího biskupa z Alby Marca Hieronyma Vidy (asi 1485 – 1566), ve které se píše, že šachy byly vynalezeny proto, aby jejich předvedení pomohlo nešťastně zamilovanému bohovi Martovi získat dryádinu přízeň.[5]

• The Sanscrit Language (1786) – v tomto díle formuloval hypotézu, že sanskrt, řečtina a latina jsou příbuzné jazyky a že se vyvinuly ze společného prajazyka
• On the Indian Game of Chess (1790, O indické hře v šachy) - historická studie, ve které je Jones zastáncem teorie o vzniku šachů v Indii v 5.-6 století.

• Caissa
• Marcus Hieronymus Vida