William Bell (fotograf)

Narodil se v roce 1830 v Liverpoolu, ale se svými rodiči během svého dětství emigroval do Spojených států. Poté, co jeho rodiče zemřeli na epidemii cholery odešel ke kvakerské rodině do Abingtonu v Pensylvánii, ven z Philadelphie.[1][2] V roce 1846, po vypuknutí Mexicko-americké války Bell odcestoval do Louisiany a vstoupil do amerického 6. pěšího pluku.[3]

Po skončení války v roce 1848 se Bell vrátil do Filadelfie a vstoupil do daguerreotypického studia svého švagra Johna Keenana.[4] V roce 1852 otevřel vlastní fotografické studio na Chestnut Street a po celý zbytek svého života provozoval nebo společně vedl studio v centru Filadelfie.[1] V roce 1862, hned po vypuknutí Americké občanské války, se Bell zapsal do Prvního pluku pensylvánských dobrovolníků[2] a zúčastnil se bitvy u Antietamu a bitvy u Gettysburgu.[3]

Po válce Bell nastoupil jako šéf fotografického oddělení do armádního muzea medicíny (dnes Národní muzeum zdraví a lékařství) ve Washingtonu.[1] Velkou část roku 1865 strávil fotografickou dokumentací vojáků s různými nemocemi, poraněními a amputacemi, z nichž mnohé byly publikovány v knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Portrétoval také hodnostáře, kteří muzeum navštívili a fotografoval také na bojištích Americké občanské války.[1] V roce 1867 se vrátil do Filadelfie, kde pořídil studio Jamese McCleese.[4]

V roce 1872 se Bell zúčastnil průzkumné expedice George Wheelera, jejíž úkolem bylo mapování americké země na západ od 100. poledníku, jako náhradník za fotografa Timothyho H. O'Sullivana.[1] Během výpravy pořídil celou řadu velkoformátových snímků a stereofotografií krajin v poměrně neprozkoumané oblasti poblíž řeky Colorado ve státech Utah a Arizona.[1] Během expedice experimentoval se suchým želatinovým procesem, na který se stal velkým odborníkem.[3]

Po expedici se Bell vrátil do svého studia ve Filadelfii a v roce 1876 vystavoval své práce na filadelfské světové výstavě . Po této výstavě prodal své studio na Chestnut Street svému zeti Williamu H. Rauovi. V roce 1882 byl Bell najat Námořnictvem Spojených států amerických jako fotograf pro expedici zkoumající přechod Venuše.[1] Během cesty do Patagonie, kde se konalo pozorování tranzitu, Bell zachytil sérii snímků brazilské botanické zahrady v Riu de Janeiro.

Bell trávil většinu pozdějších letech na práci ve studiu a psaní odborných článků pro odborné časopisy, jako byly například Photographic Mosaics nebo Philadelphia Photographer. V roce 1892 odcestoval do Evropy fotografovat malby pro světovou výstavu v Kolumbii v roce 1893.[1] Zemřel 28. ledna 1910 po dlouhé nemoci ve svém domě na Boston Avenue ve Filadelfii.[3]

Společně s jeho zetěm Williamem Rauem, byli zapálenými fotografy také Bellův syn Sargent a jeho dcera Louisa.[3][4] Jeho syn Henry pracoval jako rytec.[3]

Jeho kariéra trvala šest desetiletí, Bell pracoval od raných počátků fotografických procesů – daguerrotypie, mokrého kolodiového procesu, albuminového tisku, stereofotografie až do období počátků klasického fotografického filmu.[1] Je považován za průkopníka suchého želatinového procesu a diapozitivního procesu, experimentoval s noční fotografií, přičemž scénu osvětloval zapálením hořčíkového drátu.[2] Psal odborné články o technice na téma želatinových emulzí[5] využití pyrogallolu k získání zlata z odpadních roztoků,[6] a vyvolávání isochromatických desek.[7]

Ne Wheelerově průzkumné expedici používal Bell dva fotoaparáty – velkoformátový fotoaparát o rozměrech desky 28x20 cm a kameru o rozměrech 20 x 13 cm pro stereofotografie.[1][8] Na svých expedicích využíval jak mokrý, tak i suchý kolodiový proces a jeho fotografie jsou charakteristické tmavým popředím s prvky zvyšujících se světlých tónů se vzrůstající vzdáleností.[1] Krajinářské fotografie v jeho díle zastupují například: Grand Canyon, Marble Canyon, Paria River, Mount Nebo a stará mormonská sídla v Moně v Utahu.[9]

Bellovy práce byly vystaveny na Vídeňské světové výstavě a na průmyslové výstavě v Louisville v roce 1873 a na výstavě Centennial Exposition v roce 1876.[1] Jeho snímky jsou součástí sbírek muzea Smithsonian American Art Museum,[10], National Museum of Health and Medicine[11], Oddělení tisku a fotografie Knihovny Kongresu a také fotografického muzea George Eastmana.[12]

• 
  Pacient s ptózou, 1852
• 
  Zlomená stehenní kost poručíka Goodwina, 7 měsíců po zranění střelou, 1865
• 
  Charles Myer po amputaci nohy, 1865
• 
  Pohled do údolí z hory Canyon de Chelly, Arizona, 1933 – 1942
• 
  Paria Basin, Arizona
• 
  Kanab Canyon, Arizona
• 
  Mount Nebo v Utahu
• 
  Grand Canyon

• Obrázky, zvuky či videa k tématu William Bell na Wikimedia Commons