Willi Stoph

Začátek Stophovy politické kariéry v roce 1951

Návštěva Brandta v roce 1970

Jeho otec padl v první světové válce. Mladý Stoph se stal roku 1928 členem KJVD, mládežnické odnože německých komunistů. Zde se mu zalíbilo, a proto o tři roky později vstoupil do KPD.

Do druhé světové války se zapojil v roce 1940 a bojoval v ní až do pádu Třetí Říše. Za dobu služby v řadách Wehrmachtu získal Železný kříž druhé třídy.

Po válce, v dobách formování NDR, se stal členem ústředního výboru SED, členství ve Volkskammer získal roku 1950. V letech 1952–1955 byl ministrem vnitra, v rozmezí 1956–1960 ministrem obrany. V těchto funkcích získal řadu významných ocenění.

Od roku 1964 do léta 1973 by předsedou rady ministrů a po smrti Waltera Ulbrichta předsedou Státní rady NDR, dokud tento post nezískal Erich Honecker.

V těchto dobách také začínaly první pokusy o kontakt a usmíření se se Západním Německem, které vyvrcholilo návštěvou Willyho Brandta v roce 1970.

Po politických změnách v roce 1989, a pádu Honeckera, Stoph i dalších 44 komunistických činitelů opustilo na veřejný nátlak své funkce. 8. listopadu byl na Stophovo místo dosazen Hans Modrow a Stoph byl následně zatčen za korupci v prosinci téhož roku. Trestní stíhání bylo ovšem ukončeno pro špatný zdravotní stav.

V roce 1994 zemský soud v Berlíně prohlásil, že Stophovi nebude vráceno 200 tisíc německých marek, které mu byly zabaveny po převratu.