Wilhelm Wostry

Wilhelm Wostry (14. srpna 1877 Žatec[1]8. dubna 1951 Helfta, Sasko-Anhaltsko) byl německo-český historik a vysokoškolský pedagog.

Wilhelm Wostry
Narození14. srpna 1877
Žatec
Úmrtí8. dubna 1951 (ve věku 73 let)
Helfta
Alma materFilozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Lékařská fakulta Německé univerzity v Praze
Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povoláníhistorik a vysokoškolský učitel
Politické stranyNárodně socialistická německá dělnická strana
Sudetoněmecká strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Otec Wostrého Engelbert byl syn obuvníka z Tábora, matka pocházela z rodiny žateckého sedláře. Engelbert zastával v polovině 60. let místo policejního revizora,[2] později se stal tajemníkem žateckého městského úřadu.[3] Rodina bydlela ve stávající Dlouhé ulici čp. 121, kde se také Wilhelm Wostry narodil.

V roce 1896 maturoval Wostry na gymnáziu v Žatci. Pak vystudoval na Německé univerzitě v Praze zeměpis a historii. Studia zakončil v roce 1904 dizertací o Albrechtovi II. V letech 1904–1913 pracoval v c. k. Veřejné a universitní knihovně v Praze, dnešní Národní knihovně. V pracovním zařazení zde postupoval od praktikanta 7. třídy po bibliotékáře II. třídy. Rok po nástupu do knihovny se oženil s Friede Danzerovou,[4] dcerou obchodníka s chmelem z Pramenů. Koncem roku 1910 si manželé zakoupili novou výstavnou vilu v Praze-Bubenči, dílo architekta Adolfa Foehra. Vila na adrese Na Zátorce 339/10 je majetkem státu a užívá ji Diplomatický servis.[5] Ještě před válkou, v roce 1912, se na Německé univerzitě habilitoval pro obor dějiny rakouské říše. Po vypuknutí První světové války narukoval jako dobrovolník. Hned v roce 1914 byl ale zajat a teprve v roce 1920 se z ruského zajetí vrátil.[6]

Wostrého rodný dům

Po válce se už výhradně věnoval akademické kariéře. V roce 1922 byl jmenovaný mimořádným a o pět let později už řádným profesorem československých dějin na německé univerzitě. V letech 1933–1935 zde působil jako děkan a proděkan filosofické fakulty.[7] Hlavním Wostrého badatelským zájmem byly dějiny Němců v Čechách. Proto se také v roce 1922 stal redaktorem časopisu Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen (Zprávy Spolku pro dějiny Němců v Čechách) a v letech 1925–1927 ho řídil. Roku 1925 byl zvolený předsedou Spolku pro dějiny Němců v Čechách, který tento časopis vydával. V roce 1937 se stal šéfredaktorem dalšího historického časopisu, věnujícího se historii Sudet, a to Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte (Časopis pro sudetoněmecké dějiny). Respekt, kterému se Wostry v odborných kruzích těšil, se projevil i v jeho předsednictví Německé společnosti věd a umění pro republiku Československou, jmenováním za mimořádného člena Královské české společnosti nauk, dopisujícího člena Akademie věd v Göttingenu a v roce 1942 Bavorské akademie věd.

To už bylo v době, kdy se Wostry angažoval pro nacistický režim. V dubnu 1938 vstoupil do Sudetoněmecké strany a o rok později do NSDAP. Byl členem několika celostátních národně-socialistických organizací a zapojil se do činnosti Nadace Reinharda Heydricha. Tyto jeho aktivity došly roku 1942 ocenění v podobě "Ackermannovy medaile za bojovou vědu".[4] Poté se musel v důsledku vážné nemoci z veřejného života stáhnout.

Dne 20. dubna 1945 opustil Wostry Prahu a přijel do Žatce, kde prožil konec války. Spolu s dalšími Němci z města byl odvedený do Postoloprt. Vzhledem ke svému pokročilému věku unikl osudu, který na mnohé z nich čekal.[8] Wostry byl spolu s manželkou a sourozenci ze Žatce odsunut hned jedním z prvních transportů 22. června 1945.[9] Útočiště našla rodina na evangelické faře v Helftě, dnes předměstí Eislebenu. Zde také Wostry v roce 1951 zemřel.

Dílo

Wostry byl odpůrcem teorie Bertolda Bretholze, který tvrdil, že Němci nepřišli do Čech až v době kolonizace ve 13. století, nýbrž zde žili kontinuálně od svého příchodu v době římské. Vyvrátil tuto teorii ve studii Das Kolonisationsproblem, která vyšla v roce 1922.[10] Po roce 1939 ale Wostry často publikoval nacionálně tendenční články s historickou tematikou v časopisu Böhmen und Mähren. Blatt des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren (Čechy a Morava. List říšského protektora v Čechách a na Moravě).

Bibliografie (výběr)

  • König Albrecht II., Praha 1906, 179 s.
  • Ein deutschfeindliches Pamphlet aus Böhmen aus den 14. Jahrhundert, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 53, 1914/1915, s. 193–238.
  • Das Kolonisationsproblem. Eine Überprüfung der Theorien über die Herkunft der Deutschen in Böhmen, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 60, 1922, s. 1–168.
  • Drei St. Wenzel-Studien, Praha 1933, 86 s.
  • Der Herzog von Friedland, Frýdland 1938, 47 s.
  • Die römische Krone gehört auf die böhmische, in: Gesamtdeutsche Vergangenheit. Festgabe für Heinrich Ritter von Srbik zum 60. Geburtstag am 10. November 1938, München 1938, s. 83–89.
  • Germania, Teutonia, Alemannia, Bohemia, Liberec 1943, 52 s.
  • Die Ursprünge der Primisliden, Zeitschrift für Sudetendeutsche Geschichte 7, 1944, s. 156–253.
  • Saaz zur Zeit des Ackermann-Dichters, München 1951.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození [online]. Státní oblastní archiv Litoměřice [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
  2. SEIFERT, Adolf. Geschichte der königlichen Stadt Saaz. Žatec: vlastním nákladem, 1894. 841 s. S. 742.
  3. WOSTRY, Wilhelm. Saaz zur Zeit des Ackermannsdichters. München: Robert Lerche, 1951. 138 s. Kapitola Vorwort, s. 7.
  4. Wostry, Wilhelm [online]. Praha: Národní knihovna České republiky [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
  5. Na Zátorce 339/10 [online]. Diplomatický servis [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
  6. LÖNNECKER, Harald. Von „Ghibellinia geht, Germania kommt!“ bis „Volk will zu Volk!“ Mentalitäten, Strukturen und Organisationen in der Prager deutschen Studentenschaft 1866–1914. Jahrbuch für sudetendeutsche Museen und Archive [online]. Sudetendeutsches Archiv München [cit. 29.1.2021]. Roč. 1995–2001. Dostupné online.
  7. MATYÁŠ, Jiří. Dějiny žateckého gymnázia. Schola zatecensis. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka, 2009. 394 s. ISBN 978-80-86971-85-8. S. 100.
  8. WOSTRY, Wilhelm. Saaz zur Zeit des Ackermann-Dichter. München: Robert Lerche, 1951. 138 s. Kapitola Rudolf Schreiber: Nachwort, s. 135.
  9. Státní okresní archiv Louny, databáze odsunutých Němců, str. 11.
  10. KUTNAR, František. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 501 s. S. 441.

Literatura

  • Ernstberger, Anton (ed.), Heimat und Volk: Forschungsbeiträge zur sudetendeutsche Geschichte. Festschrift für Univ. Prof. Dr. Wilhelm Wostry zum 60. Geburtstage, Brno, Praha 1937
  • Sturm, Heribert, Geschichtsforcher des böhmischen Raums, Die Zeit: Sudetendeutsches Tagblatt Liberec, 13. 10. 1942.
  • Hruza, Karel, Wilhelm Wostry a Wilhelm Weizsäcker: vzorní mužové, řádní učenci a věrní vlasti synové?, in: Německá medievistika v českých zemích do roku 1945, Praha 2004, s. 305-352, ISBN 80-7007-201-6.
  • Hruza, Karel, Wissenschaftliches Rüstzeug für aktuelle politische Fragen. Kritische Anmerkungen zu Werk und Wirken der Historiker Wilhelm Weizsäcker und Wilhelm Wostry, in: Zeitschrift für Ostmitteleuropaforschung 54, 2005, s. 494–521.
  • Hruza, Karel, Wilhelm Wostry, in: Ingo Haar, Michael Fahlbusch (eds.), 'Handbuch der völkischen Wissenschaften. Personen – Institutionen – Forschungsprogramme – Stiftungen, München 2008, s. 772–776, ISBN 978-3-598-11778-7.
  • Lohmann, Nina, Wilhelm Wostry und die "sudetendeutsche" Geschichtsschreibung bis 1938, in: Acta Universitatis Carolinae: Historia Universitatis Carolinae Pragensis: Příspěvky k dějinám Univerzity Karlovy, Praha 2004, s. 45–145, ISBN 80-246-1119-8.
  • Lohmann, Nina, Heimat und Volk. Der Historiker Wilhelm Wostry zwischen deutschböhmischer und sudetendeutscher Geschichtsschreibung, in: Die "sudetendeutsche Geschichtsschreibung" 1918-1960, München 2008, s. 127–149, ISBN 978-3-486-58374-8.
  • Šafařík, Petr, List říšského protektora Böhmen und Mähren v kontextu nacistické propagandy a soudobé sudetoněmecké historiografie, in: Acta Universitatis Carolinae: Historia Universitatis Carolinae Pragensis: Příspěvky k dějinám Univerzity Karlovy, Praha 2004, s. 147–211, ISBN 80-246-1119-8.
  • Konrád, Ota, Dějepisectví, germanistika a slavistika na Německé univerzitě v Praze 1918–1945, Praha 2011, 360 s., ISBN 978-80-246-1949-1.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.