Wilhelm Salomon-Calvi

Wilhelm Salomon-Calvi (15. února 1868 Berlín – 15. července 1941 Ankara) byl německý geolog, prováděl výzkum geofyzikálních vlastností rýnského prolomu, vysokoškolský profesor stratigrafie a paleontologie a objevitel Heidelberského termálního pramene s nejbohatším obsahem solí a radia na světě.[1]

Wilhelm Salomon-Calvi
Narození15. února 1868
Berlín
Úmrtí15. července 1941 (ve věku 73 let)
Ankara
Místo pohřbeníMěstský hřbitov Cebeci v Ankaře.
Povolánípaleontolog a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita Heidelberg
Univerzita v Pavii
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Wilhelm Salomon byl synem továrníka Adolfa Salomona a Huldy, rozené Potocky-Nelken. Po smrti své matky (zemřelé 1892) konvertoval z judaismu na katolickou víru, podle náboženského vyznání své ženy Rosaliny, rozené Calvi (1869–1914). Po svatbě také převzal její dívčí jméno a jmenoval se pak Wilhelm Salomon-Calvi. Jeho manželka Rosalina zemřela v mladém věku a je pochována v rodinném hrobě na hřbitově Bergfriedhof v Heidelbergu. On sám však zemřel v Turecku a byl pochován na hřbitově v Ankaře.

Studium

Salomon-Calvi, studoval na univerzitách v Curychu, Lipsku a Berlíně. V roce 1890 promoval na Univerzitě v Lipsku pod vedením Ferdinanda Zirkela s dizertační prací Geologická a petrografická studia na Monte Aviolo v italské části skupiny Adamello a získal titul PhD.

V roce 1893 se stal soukromým docentem a asistentem na univerzitě v Pavii a v roce 1897 na univerzitě v Heidelbergu a jako asistent u Harryho Rosenbushe s prací Stáří, forma uložení a vznik periadriatického žulového masivu.

V roce 1901 byl v Heidelbergu jmenován mimořádným profesorem stratigrafie a paleontologie. V roce 1908 pak převzal vedení nově zřízeného Geologicko-paleontologického ústavu univerzity, který od roku 1913 řídil jako řádný profesor.

Výzkum geofyzikálních zvláštností rýnského prolomu

Zkoumal zejména tektoniku rýnského prolomu. Podle peřejí na řece Neckar (zvaných Hackteufel) ležících ve výši Karlstors mezi Alter Brücke (starým mostem) a jezem, a podle různých a někdy i velmi vysokých rozdílů teplot pramenů heidelberských fontán usoudil, že někde v blízkosti musí být významný termální pramen. Pod jeho vedením se pak po několika neúspěšných pokusech na obou stranách řeky Neckar podařilo navrtat v městské části Bergheim v hloubce 998 metrů dostatečně silný termální pramen 27 stupňů teplý s obsahem solí a radia (dne 14. srpna 1918).

Sen o lázních Bad Heidelberg

Široká veřejnost v Heidelbergu snila o vzniku lázeňského města Bad Heidelberg. Architekt Franz Sales navrhl lázeňský dům, který byl postaven ve Vangerowstraße. Sídlily v něm však pouze úřady a v letech 2000–2002 byl přestavěn na kancelářský objekt.[2] Vedle zřízené koupaliště se dodnes i po zasypání pramenu jmenuje Thermalbad.[3]

V roce 1957 léčivý pramen zmizel, protože do něj pronikla cizí voda a město Heidelberg se o jeho nové navrtání již nepokusilo.[4]

Odebrání učitelských oprávnění

V průběhu „očisty“ vysokých škol a univerzit od „židovského ducha“ byl Wilhelm Salomon-Calvi správou univerzity v Heidelbergu donucen, aby se svého postavení na katedře stratigrafie a paleontologie vzdal. V roce 1933, po třiceti sedmi letech výuky a výzkumu jako univerzitní profesor na univerzitě v Heidelbergu, Salomon-Calvi své funkce složil. Jeho nástupcem byl národními socialisty jmenován Julius Ludwig Wilser (1888–1949).

Město Heidelberg univerzitnímu profesorovi, badateli a objeviteli radiového termálního pramenu odebralo v roce 1933 čestné občanství. Salomon-Calvi tím ztratil všechna související práva a výsady.

Emigrace

V roce 1934,se již v pokročilém věku 67 let, rozhodl emigrovat do Ankary v Turecku. V exilu vytvořil pro mladé, pod Kemalem Atatürkem nově založené, hlavní město Ankara, moderní centrální zásobování vodou a také založil Geologický institut.[5]

Místo posledního odpočinku a uctění památky
Náhrobek Wilhelma Solomona-Calviho na hřbitově Bergfriedhof v Heidelbergu s nápisem, že jeho tělo spočívá na městském hřbitově Cebeci v Ankaře

Wilhelm Salomon-Calvi, zemřel ve věku 73 let v Ankaře. Turecká vláda ocenila jeho velké zásluhy a práci pro stát, město a obyvatelstvo a vypravila mu státní pohřeb. Jeho tělo spočívá na městském hřbitově Cebeci v Ankaře.

Na hřbitově Bergdriedhof v Heidelbergu se v oddělení Y nachází hrobka Salomon-Calvi. Jako náhrobek pro svou ženu Rosalinu Salomon, rozenou Calvi, která roku 1918 zemřela ve věku čtyřiceti pěti let,vybral tehdy Wilhelm Salomon-Calvi velký menhir, vyrobený z šedé žuly. Prostým písmem jsou do něj vytesána životní data manželky a dalších členů rodiny zde pohřbených. Jako vzpomínku na Wilhelma Salomona-Calvi, nechala rodina na náhrobek vytesat jeho životní data s poznámkou, že byl pochován daleko od své vlasti, v Ankaře.

Na bývalém Geologickém ústavu, Hauptstraße číslo 52, (Haus zum Riesen) v Heidelbergu, je umístěna pamětní deska jako vzpomínka na Salomona-Calviho,

Ocenění
  • 1912: udělen titul Geheimer Hofrat (tajný rada)
  • 1916: člen Akademie věd v Heidelbergu.[6]
  • 1919: zvolen členem korespondentem bavorské Akademie věd.[7]
  • 7. dubna 1926: čestný člen hornorýnské Geologické asociace.[8]
  • 1. května 1926: čestný občan města Heidelberg pro rozvoj lázní Radium-Sole-Therme v Heidelbergu, městské části Bergheim.
  • 1932: podle Salomona-Calviho byla pojmenována mušle z období triasu, Prospondylus salomoni . Prostřednictvím Antona Grubera.[9]

Písemnosti
  • Geologische und palaeontologische Studien über die Marmolata. Palaeontographica, 42: 1. bis 3. Lfg, S. 1 – 210, Taf. I – VIII, Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart 1895
  • Ueber Pseudomonotis und Pleuronectites. Zeitschrift der Deutschen geologischen Gesellschaft, 52, 348 – 359, Tafel XIV, Berlin, 1900.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Salomon - Calvi na německé Wikipedii.

  1. Salomon, Wilhelm: Die Erbohrung der Heidelberger Radium-Sol-Therme und ihre geologischen Verhältnisse. In: Abhandlungen der Heidelberger Akademie der Wissenschaften. Mathematisch Naturwissenschaftliche Klasse. Berlin 1927, S. 13
  2. Ehem. Radium-Solbad » Objektansicht » Datenbank Bauforschung/ Restaurierung. www.bauforschung-bw.de [online]. [cit. 2018-09-19]. Dostupné online. (německy)
  3. Stadtwerke Heidelberg, Dauerausstellung zur Geschichte des Thermalbads, Erste Tafel; abgerufen am 2. September 2018.
  4. Julia Scialpi: Das Heidelberger Thermalbad. In: Jahrbuch zur Geschichte der Stadt Heidelberg 2014, S. 143–146. Hrsg.Heidelberger Geschichtsverein.
  5. Heidelberger Geschichtsverein. www.s197410804.online.de [online]. [cit. 2018-09-20]. Dostupné online.
  6. DAFFERNER, Andreas. Member of HAdW. www.haw.uni-heidelberg.de [online]. [cit. 2018-09-19]. Dostupné online.
  7. Mitgliedseintrag von Prof. Dr. Wilhelm Salomon-Calvi (mit Bild) bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, abgerufen am 9. Februar 2016.
  8. E.V., Oberrheinischer Geologischer Verein. Oberrheinischer Geologischer Verein e.V.. www.ogv-online.de [online]. 2012-09-10 [cit. 2018-09-19]. Dostupné online. (německy)
  9. Anton Gruber: Eine Fauna mit erhaltenen Schalen aus dem oberen Muschelkalk (Trochitenkalk) von Wiesloch bei Heidelberg. Verhandlungen des naturhistorisch-medizinischen Vereins zu Heidelberg, Neue Folge 17, 1932, S. 243–325

Literatura
  • Porträts vertriebener Ordinarii der Ruperto Carola 1933–1945 Vertriebene Hochschullehrer (Portréty vysídlených profesorů z Ruprecht-Karls-University, 1933-1945. Vysídlení vysokoškolští profesoři.)
  • Dorothee Mussgnug: Die vertriebenen Heidelberger Dozenten. Zur Geschichte der Ruprecht-Karls-Universität nach 1933. Heidelberg 1988, S. 73–75, 143 f. (Dorothea Mussgnug: Vysídlení Heidelberští docenti. K historii Ruprecht-Karls-University, po roce1933. Heidelberg 1988, str. 73-75, 143 f.)
  • H. Bagusche: Erinnerung an Professor Salomon-Calvi. In: Heidelberger Fremdenblatt 3 (1958), S. 8. (H. Bagusche: Vzpomínka na Profesora Salomona-Calvi. V časopisu Heidelberger Fremdenblatt List 3 (1958), P. 8.)
  • Joseph Walk (Hrsg.), Kurzbiographien zur Geschichte der Juden 1918–1945. hrsg. vom Leo Baeck Institute, Jerusalem. München: Saur, 1988 ISBN 3-598-10477-4. (Joseph Walk (Hrsg.), Krátké životopisy k dějinám Židů, 1918-1945. vydal Institut Leo Baeck, Jeruzalém. Mnichov: Saur, 1988 ISBN 3-598-10477-4.)
  • Salomon Wininger: Große jüdische National-Biographie. (Nachdruck der Ausgabe Czernowitz 1925). Kraus Reprint, Nendeln 1979, ISBN 3-262-01204-1 (Salomon Wininger: Velká židovská národní biografie. (Dotisk Černovického vydání Czernowitzi, 1925)., vydal Kraus Nendeln, 1979, ISBN 3-262-01204-1)
  • Heidelberger Köpfe. Die Professorenporträts von Dénes v. Szebeny. Ausstellung im Universitätsmuseum Heidelberg, 28. Oktober 2004 – 23. Januar 2005. Texte von Carsten Juwig und Reinhard Düchting. Heidelberg 2004. S. 62. (Heidelberské hlavy. Portréty profesorů von Dénes von Szebeny. Výstava v Univerzitním muzeu, Heidelberg, 28. říjen 2004 – 23. leden 2005. Texty Carsten Juwig a Reinhard Düchting. Heidelberg 2004. s. 62.)
  • Dagmar Drüll: Heidelberger Gelehrtenlexikon 1803-1932. (Hrsg.): Rektorat der Ruprecht-Karls-Universität-Heidelberg. Springer Berlin Heidelberg Tokio. 2012. 324 S. ISBN 978-3642707612 (Dagmar Drüll: Lexikon Heidelberských učenců 1803-1932. (EDS.): Rektorát Ruprecht-Karls-University Heidelberg. Springer, Berlin Heidelberg Tokio. 2012. 324 s. ISBN 978-3642707612)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.