White Star Line

Společnost s původním názvem White Star Line založili v anglickém Liverpoolu John Pilkington a Henry Threlfall Wilson v roce 1845. Měla se zaměřit na lodní dopravu a obchod s Austrálií, který v té době prudce stoupal díky objevu nových nalezišť zlata. Zpočátku provozovala pouze pronajaté lodi. Charterová flotila sestávala z lodí Blue Jacket (později přejmenované na White Star), Red Jacket, Ellen a Iowa. První vlastní lodí se v roce 1863 stala Royal Standard. V roce 1854 se potopila přetížená loď Tayleur a zahynulo 380 lidí. Tato katastrofa měla pro společnost vážné důsledky, málem vedla i k jejímu zániku. Společnost se později sloučila s dvěma menšími společnostmi (Black Ball a Eagle Lines) a vznikla tak společnost Liverpool, Melbourne and Oriental Steam Navigation Company Limited. Ta však neprosperovala a tak z ní White Star Line vystoupila a soustředila se na dopravu mezi Liverpoolem a New Yorkem. Velké investice do stavby nových lodí firma financovala pomocí úvěrů, ale její věřitel Royal Bank of Liverpool zkrachovala v říjnu roku 1867. Hodnota pohledávky firmy byla 527 000 liber, a tak společnost byla nucena čelit bankrotu.

Dne 18. ledna 1868 Thomas Ismay, ředitel společnosti National Line, koupil vlajku a obchodní název White Star Line za pouhých 1 000 liber. Společnost koupil se záměrem vybudovat velké nákladní a osobní lodě, které by sloužily na Transatlantické lince. Za tímto účelem 6. září 1869 založil společnost Oceanic Steam Navigation Company (OSNC), všeobecně známou jako White Star Line.

Při setkání s Gustavem Christianem Schwabem, prominentním Liverpoolským obchodníkem a jeho synovcem, Gustavem Wilhelmem Wolffem, Ismay požádal, jestli by pan Wolff nesouhlasil, aby jeho loděnice Harland & Wolff pro něj nestavěla lodě a Schwabe se nabídl, že jeho společnost to bude financovat. Tak nastalo partnerství mezi Harland & Wolff a White Star Line. Konstruktéři dostali první zakázky pro stavbu nových lodí 30. července 1869. Dohoda byla, že Harland and Wolff bude stavět lodě výhradně pro WSL a oni si na oplátku nenechají postavit loď od jiné loděnice.

Adriatic (3 888 BRT)

První čtyři lodě byly zkonstruovány jako třída Oceanic: Oceanic(I.), Atlantic, Baltic a Republic, a v roce 1871 společnost začala provozovat cesty mezi New Yorkem a Liverpoolem (se zastávkou přes irský Queenstown – dnes Cobh).

Britannic a Germanic (5 000 BRT)

V 19. století White Star Line vlastnila slavné lodě jako jsou Britannic (I.), Germanic, Teutonic a Majestic(I.). Některé z nich získaly Modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí Severního Atlantiku. V roce 1899 nechal Thomas Ismay objednat jednu z nejkrásnějších lodí, které byly postaveny v 19. století – Oceanic (II.). Byla to první loď která převyšovala loď Great Eastern délkou, ne tonáží. Při stavbě této lodi White Star Line se soustředila spíš na komfort, než na rychlost. Koncem roku 1899 Thomas Henry Ismay zemřel a do jeho funkce nastoupil jeho nejstarší syn, Joseph Bruce Ismay. Po smrti T.H. Ismaye také nechal jeho syn Bruce zrušit výstavbu lodi Olympic, která by se stala sestrou velmi oblíbeného Oceanicu a všechny naděje přesunul na stavbu třídy lodí, která by se skládala ze čtyřech obrovských a luxusních plavidel. Veřejnost je přezdívala jako Velká čtyřka. Mezi rokem 1901 a 1907 byla tato třída lodí postavena. Jmenovaly se Celtic, Cedric, Baltic a Adriatic a každá z nich měla kolem 20 000 tun hrubé prostornosti. Tyto lodě byly navrženy k tomu, aby nesly masivní množství pasažérů. Každá loď tedy uvezla 400 cestujících první a druhé třídy a 2 000 cestujících třetí třídy a uvezla až 17 000 tun nákladu.

V roce 1902 byla White Star Line pohlcena International Mercantile Marine Co. (IMM), velkým americkým přepravním trustem, který náležel J. P. Morganovi, kde se Bruce Ismay v roce 1904 stal prezidentem.

Baltic (23 876 BRT)

RMS Oceanic z roku 1899, (17 272 BRT)

Během tohoto období se mnoho tisíc lidí přesunulo z Evropy a Středního východu do Spojených států nebo Kanady. White Star Line byla mezi prvními plavebními společnostmi, které vlastnily lodě s méně drahým ubytováním pro 3. třídu. Parníky třídy Oceanic uvezly 1 000 cestujících 3. třídy a loď Celtic byla postavena tak, aby uvezla 2 350 cestujících 3. třídy. Většina pasažérů přicházela z Velké Británie, Irska, Skandinávie, a Rakouska-Uherska (nyní Rakouska, Maďarska, Slovinska, Chorvatska, Slovenska, určitých oblastí z České republiky, Polska, a několika dalších národů ve východní Evropě). Pasažéři také přicházeli z Jižní Evropy, a později i z Libanonu. Během tohoto období společnost nejen zásluhou imigrántů vydělávala spoustu peněz a řejdařství se jen rozkvétalo.

Cunard a White Star Line mezi sebou soupeřily ve slávě a úspěchu. Cunard nechala postavit Lusitanii a Mauretanii a White Star Line jim odpověděla stavbou lodí třídy OLYMPIC. Tyto lodě nesly název Olympic, Titanic a Gigantic (po potopení Titanicu přejmenovaná na Britannic). Zatímco Lusitania a Mauretania byly postaveny především pro rychlost, lodě třídy OLYMPIC byly navrženy jako nejluxusnější lodě světa. Olympic byl jedinou lodí, která přinesla společnosti zisk. Titanic se potopil na své panenské cestě do New Yorku, když se srazil s ledovcem a Britannic, ještě před službou pro White Star Line, byl zabaven námořnictvem a sloužil jako nemocniční loď v 1. světové válce. Britannic vjel do minového pole, které tam položila německá ponorka U-73, na jednu z min najel a za 55 minut se potopil.

Titanic (vlevo) luxusní parník společnosti White Star Line, který tragicky ztroskotal během své první plavby

V roce 1927 byla White Star Line koupena společností Royal Mail Steam Packet Company (RMSPC), největší přepravní společností na světě.

V roce 1928 začaly práce na výstavbě lodi Oceanic (III.), který se měla stát největší lodí světa a také možnou držitelkou Modré Stuhy. Byl položen jeho kýl, ale loď nebyla kvůli Velké hospodářské krizi nikdy dokončena. Kýl Oceanicu byl tedy rozebrán a ocel, která měla být použita na jeho stavbu byla použita na stavbu dvou menších lodí: Britannicu (III) a Georgicu. Obě z těchto lodí byly v provozu od 30. let a byly to poslední lodě postavené pro společnost White Star Line. Nicméně jejich popularita byla díky moderním tvarům trupu a stylu Art deco, jímž byly vyzdobeny jejich interiéry, vysoká a obě lodě honosně vydělávaly.

V roce 1930 se RMSPC dostalo do finančních potíží, v roce 1932 se společnost rozpustila a společnosti, které byly v RMSPC členy (včetně White Star Line), převzala společnost Royal Mail Lines Limited.

V roce 1933 se White Star Line a Cunard dostaly do vážných finančních potíží kvůli Velké hospodářské krizi. Britská vláda jim souhlasila poskytnout pomoc za podmínky, že se obě společnosti sloučí. Dohoda byla dokončena 30. prosince 1933. Sloučení se uskutečnilo 10. května 1934 a vznikla společnost Cunard White Star Line Limited. White Star Line přispěla 10 loděmi z její flotily a Cunard 15 loděmi (+ rozestavěnou Queen Mary). Proto Cunard vlastnil 62 % akcií a White Star Line 38 %. Rok po sloučení byl Olympic vyřazen z aktivní služby a o 2 roky později byl sešrotován. Interiér jeho salónu 1. třídy byl přemístěn do hotelu White Swan Hotel v Alnwicku, v Anglii a interiér restaurace á la carte se nachází na výletní lodi Celebrity Millenium. V roce 1947 Cunard odkoupil 38 % akcií White Star Line a 31. prosince 1949 společnost Cunard White Star Line začala používat jen jméno Cunard. Ale vlajka společnosti White Star Line vlála pod Cunardovou vlajkou u všech lodí (kromě Britannicu a Georgicu, kde vlajka WSL vlála nad Cunardovou) bývalé sloučené společnosti až do roku 1968.

Kanceláře White Star Line v Londýně pojmenované Oceanic House existují stále ještě dnes. Nachází se jen blok od Trafalgarského náměstí a je zde ještě vidět jméno společnosti nad vchodem do budovy. V budově se dnes nachází restaurace Texas Embassy Cantina.

Zásobovací loď SS Nomadic (1911) pro Titanic a Olympic je poslední loď společnosti WSL, která se dochovala. Tato loď byla prodána v aukci Northern Ireland Department of Social Development v lednu 2006. Dnes se Nomadic nachází v Belfastu, kde bude kompletně zrestaurován.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White Star Line na anglické Wikipedii.

• Gardiner, Robin, History of the White Star Line, Ian Allan Publishing 2002. ISBN 0-7110-2809-5
• Oldham, Wilton J., The Ismay Line: The White Star Line, and the Ismay family story, The Journal of Commerce, Liverpool, 1961

• Obrázky, zvuky či videa k tématu White Star Line na Wikimedia Commons
• Seznam lodí White Star Line
• Historie White Star Line
• White Star Line na Red duster page