Wenzel Jamnitzer

Narodil se jako syn vídeňského zlatníka Hanse Jamnitzera († 1548/1549) a jeho manželky Alžběty († 1549). Původ rodiny dovozují historikové v moravské Jemnici. Pravděpodobně se vyučil zlatníkem v otcově či strýcově dílně, ale není to doloženo písemnými prameny. Zlatníkem byl rovněž Wenzelův strýc Kryštof Jamnitzer I. a vnuk Kryštof II.

Roku 1534 složil mistrovskou zkoušku v Norimberku, byl přijat do zlatnického cechu, 22. června 1534 se oženil s Annou Braunreuchovou († 1575) a současně obdržel v Norimberku městské právo. Žil tam až do smrti a jeho dům v ulici Albrechta Dürera se dochoval. Norimberskými zlatníky byli také jeho starší bratr Albrecht († 1555), synové Wenzel II. a Hans. Dcery Anna a Zuzana se provdaly za zlatníky a třetí, Maria si vzala medailéra a grafika Valentina Malera († 1603),[1], který vytvořil slavnou Jamnitzerovu portrétní medaili.

Byl to myšlenkově i technicky všestranný renesanční umělec, který se věnoval kovolitectví, hutnictví železa, zlatnictví, grafice, matematice, astronomii i přírodopisu. Jako matematik byl portrétován Nicolasem Neufchatelem. Zkonstruoval přenosné sluneční hodiny, dvoje zlatnické váhy, kreslil kompozice geometrických těles, figurální i ornamentální návrhy, které prováděl buď sám technikami mědirytu či leptu, nebo přenechával svému kolegovi Jostu Ammanovi. Sošky modeloval ve vosku.[2] Své realizace málokdy signoval, takže není jisté, zda je prováděl on nebo někdo z jejich rodinného klanu. Historikové umění mu někdy připisují díla hypoteticky podle námětů a stylu. Některá významná díla se dochovala ve dvou variacích nebo i v zásadně odlišném provedení. Například psací kazeta z vídeňského Uměleckohistorického muzea je rozkládací a na bocích i na každé krabičce má plastickou miniaturu živočicha, zatímco kazeta z Grünes Gewölbe v Drážďanech má zásuvky upevněné, na nich reliéfy s alegoriemi Ctností a neřestí, a na horní ploše alegorickou sošku Filozofie. Z kovoliteckých prací se dochoval například zvonek posázený figurkami zvířat, kterým Jamnitzer obdaroval Benvenuta Celliniho.

• Křestní konvice z chrámu Santa Maria dei miracoli v jihoitalském Celsu; Diecézní muzeum v Miláně
• Dafné měnící se ve strom; zlacené stříbro a korál, kolem 1570, 1. verze: zámek Écouen; 2. verze: Grünes Gewölbe, Drážďany
• Psací souprava ve stříbrné kazetě se třemi krabičkami (náčiní: nůž, nůžky, perořízek, 3 násadky na pera); autorství jisté; Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
• Kabinet s reliéfy ctností a neřestí na zásuvkách; (autorství připsáno), Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
• Konvice s mušlí rodu [nautilus] a mořskou pannou; Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
• Perspectiva Corporum Regularium (Perspektiva pravidelných těles) - kniha geometrických konstrukcí těles, lepty (1568); kresby Wenzela Jamnitzera zčásti provedl sám autor, zčásti Jost Amman, který také knihu vydal. Pozoruhodné je vyobrazení skeletu osmistěnu a v něm ježka v kleci.

• 
  Křestní konvice
• 
  Psací souprava
• 
  Dafné se mění ve strom, asi 1570
• 
  Konvice s mořskou pannou
• 
  Sluneční hodiny, asi 1578
• 
  Osmistěn a ježek v kleci