Wacław Sieroszewski

Vyrůstal v péči širšího příbuzenstva, protože jeho otec byl uvězněn za podíl na Lednovém povstání (Powstanie styczniowe) v roce 1863 a jeho matka zemřela. Za účast v tajných studentských spolcích byl ruskou správou vyloučen z gymnázia. Učil se zámečníkem a studoval na železniční technické škole. Aktivně se zapojuje do sociálně demokratického hnutí v dělnickém prostředí. V roce 1878 byl uvězněn a příštího roku byl poslán do vyhnanství na Sibiř.

Jeho hrob ve Varšavě

Od roku 1880 pobýval ve Verchojansku, od roku 1882 v Irkutsku. Za své etnografické práce o Jakutsku získal ocenění ruské Zeměpisné společnosti a v roce 1898 mu bylo povoleno vrátit se na území Polského království (tzv. „Kongresové království“ 1815–1916). V roce 1900 byl opět uvězněn za účast na manifestaci při příležitosti druhého výročí odhalení pomníku Adama Mickiewicze ve Varšavě.

Vyhnán z Polského království odjíždí na vědeckou expedici do Japonska. Na ostrově Hokkaidó studuje život menšiny Ainu. V roce 1904 se přes Koreu, Čínu, Cejlon a Egypt vrátil do Varšavy. V období revoluce v roce 1905 byl opět vězněn. Přesídlil do Haliče (Rakousko-Uhersko) a žil v Krakově a v Zakopaném.

V letech 1910–1914 žil v Paříži. V době 1. světové války vstoupil do polských legií. V roce 1918 působil jako ministr informací a propagandy v Prozatímní lidové radě polské republiky (Tymczasowy Rząd Ludowy Republiki Polskiej, 6.11.1918 – 17.11.1918) v Lublinu. V období druhé polské republiky byl senátorem, v letech 1927–1930 byl prezidentem Svazu polských spisovatelů (Związek Zawodowy Literatów Polskich) a v letech 1933–1939 prezidentem Polské akademie literatury (Polska Akademia Literatury).

Je pochován na hřbitově „Cmentarz Powązkowski” ve Varšavě.

Pamětní deska na domě, v kterém žil (ulica Górnośląska 16, Varšava)

Je znám jako autor románů a především povídek, ve kterých popisuje život na Sibiři a Dálném východě. Mimo to psal i práce etnografické.