Vzdělanostní nerovnost

V rodině se žák učí přizpůsobovat se sociálnímu životu, osvojuje si jak základní návyky, tak sociální role (otec/matka, žena/muž apod.) Rodina ovlivňuje především budoucnost dítěte, neboť má nastavené určité hodnoty, které mají velký vliv na rozhodování se v několika ohledech a v tomto případě zejména na využití finančních prostředků na vzdělání [4].

Důležitou roli hraje také to, zda je rodina úplná či neúplná. V případě úplné rodiny je větší pravděpodobnost, že dítě získá lepší hodnoty do života. V úplné rodině má dítě kvalitní sociální vzory a je zde větší šance, že v takovéto rodině bude kladen větší důraz na vzdělání [4]. Více se již ale setkáme s neúplnou rodinou, kde chybí otec nebo matka. Ani jeden rodič nedokáže zastat funkci obou rodičů a dítě má vzor tedy pouze v jednom rodiči. Neúplná rodina je jistě větší příčinou vzdělanostní nerovnosti než rodina úplná, a to především kvůli tomu, že bývá často v těžké finanční situaci, která dopadá především na vzdělání dětí, neboť dětem matka či otec nemohou poskytnout finanční prostředky na různé zájmové kroužky, dojíždění do školy, pobyt na internátu apod. Pokud jsou děti takto materiálně deprimované již v dětství, je zde předpoklad k tomu, že dítě bude v dospělosti na stejné životní úrovni jako jeho rodiče [5].

Profese rodičů do jisté míry formuje jejich hodnoty nebo sociální postavení a vše poté určuje, jakým způsobem budou vychovávat jejich děti. Rodiče předávají svým dětem hodnoty, které jsou spjaty také s jejich profesí a to má vliv na to, jakou profesi si děti vyberou – děti tedy inklinují spíše k výběru stejné nebo podobné profese jako rodiče. Pokud tedy např. budou rodiče vykonávat profesi, která vyžaduje samostatnost, budou ji vyžadovat i u svých dětí a budou je k samostatnosti více vést. Rozdíly v předávání hodnot mohou být znatelné i mezi dvěma profesními statusy – dělnickou třídou a střední třídou. U dělnické třídy jsou budovány hodnoty jako poslušnost nebo dodržování pravidel a u střední třídy se naopak budují hodnoty spojené s vlastním rozhodováním a rodiče své děti pouze ke správnému chování motivují. Rozdílný je i pohled obou těchto tříd na školu a vzdělávání. Nelze ale tvrdit, že rodiče z dělnické třídy své děti nepodporují k tomu, aby se úspěšně vzdělávaly, ale spíše chtějí, aby jejich děti měly lepší a vyšší vzdělání než mají oni [6].

Pokud je člověk zaměstnán, formují se jeho sociální vztahy a člověk si připadá potřebný. Pokud ale dojde ke ztrátě zaměstnání, najednou se člověk nachází téměř až na okraji společnosti a ztrácí tak patřičnou životní úroveň, na kterou byl zvyklý. Jestliže je člověk již dlouhodobě nezaměstnaný, může si na nový způsob života velmi rychle zvyknout. Především pak dlouhodobá nezaměstnanost rodičů má vliv na jejich děti, které ztratily vzor a motivaci k tomu dále studovat nebo mít dobrou práci. Děti nevidí to, že jejich rodiče chodí každý den do práce a budou spíše chtít žít v budoucnu stejně jako oni [2].

Zde lze vidět příčiny vzdělávací nerovnosti v podmínkách ke studiu, v přístupu ke škole (někteří žáci mají ke škole dobrý vztah a rádi se učí, někteří naopak do školy neradi chodí, neučí se rádi) nebo v kvalitě pedagogických pracovníků. Důležitou roli hraje také to, jak se škola postaví ke kurikulu a do jaké míry se chce specializovat. Mnoho škol toto začalo brát jako výzvu, aby nalákalo více rodičů svou pestrou nabídkou rozšířeného vyučování, ale zde se jedná spíše o konkurenci mezi školami a dochází tak k propastným rozdílům mezi nimi a také k rozdílné kvalitě výchovy, která se podepisuje na výsledcích žáků [2].

I přesto ČR ve Strategiích vzdělávací politiky upřednostňuje snižování nerovností, neurčuje žádné ukazatele, které by sledovali diferenciaci ve školním systému a tímto tedy neustále ke vzdělanostním nerovnostem dochází [2].

Víceletá gymnázia nepřispívají k většímu rozvoji základních oborů vzdělávání, jako je mateřský jazyk a matematika než jak je tomu na základních školách. Na víceletých gymnáziích jde tedy spíše o jakousi prestiž, jelikož je navštěvují děti z rodin s vyšším socioekonomickým statusem. Děti, které absolvují víceleté gymnázium, sice nemají větší úspěšnost u přijímacích zkoušek na vysoké školy, ale je zde pravděpodobnost, že si spíše budou hlásit na prestižní obory, jako jsou práva [2].

Příjmy ekonomicky aktivních osob závisí na jejich dosaženém vzdělání. Znamená to tedy, že pokud má osoba základní vzdělání, její platové ohodnocení se bude pohybovat na pomezí minimální mzdy [7].

Sociální mobilita úzce souvisí s ekonomickými důsledky, neboť se týká třídního statusu, který se reprodukuje z generace na generaci. To tedy znamená, že pokud mají rodiče dítěte vysokoškolské vzdělání, a tím pádem lepší plat, jejich děti se mohou dostat na mnohem prestižnější školy a mít tak kvalitnější vzdělání, lépe ohodnocenou práci a kvalitnější životní úroveň než děti rodičů, kteří mají nižší vzdělání a nižší plat [8].