Nadané dítě

• Renzulliho třífaktorový model: u nadaného jedince se prolínají tři soubory vlastností: nadprůměrné schopnosti, angažovanost v úkolu a tvořivost (kreativita). Jako nadprůměrnou schopnost označuje obecnou schopnost získávat informace, následkem čehož vznikají odpovídající adaptivní reakce jedince na nové situace. Angažovanost v úkolu představuje formu motivace zaměřenou na problém. Posledním faktorem je tvořivost, která zahrnuje originální, divergentní myšlení.[3] Tento model je dosud tím nejznámějším a nejvýznamnějším.
• Mönksův vícefaktorový model: rozvinul Renzulliho třífaktorový model, kdy ke třem faktorům nadání (nadprůměrné schopnosti, angažovanost v úkolu, tvořivost) přidal další faktory sociálního prostředí (vliv rodin či vrstevníků).[4]
• Gagného diferenciovaný model talentu a nadání: klade důraz na rozlišení mezi talentem a nadáním. Tento model předpokládá, že nadání zahrnuje nesystematicky rozvíjené schopnosti, zatímco talent představuje systematicky rozvíjené schopnosti.[4]

Mezi typické projevy, podle kterých můžeme poznat nadané dítě, patří vysoká inteligence (IQ dítěte převyšující hodnotu 110), většina dětí ovšem vykazuje mimořádný talent pouze v jedné oblasti, udává se proto doporučení neopírat se o celkové skóre IQ, ale naopak se zaměřit na dílčí složky inteligence.[5]

Mezi typické projevy v oblasti poznávání patří:

• bohatá slovní zásoba: tuto charakteristiku můžeme pozorovat již od 1. roku dítěte. Děti jsou brzy schopné konstruovat složité věty i používat gramatická pravidla. Často dochází k paradoxu, kdy dítě není schopno komunikovat se svými vrstevníky z důvodu, že ti ještě nedosáhli jeho komunikační úrovně a je pro ně problém nadanému dítěti porozumět.
• čtení již od raného věku: schopnost číst před 4. rokem často značí výjimečné rozumové nadání.
• řada zájmů: zájmy nadaných dětí se často významně odlišují od zájmů jejich vrstevníků. U nadaných dětí můžeme pozorovat zájmy jako čtení encyklopedií a knih, prohlížení atlasů, zájem o vesmír, o historii atd.
• spojování zdánlivě nesmysluplných věcí do smysluplného celku: tato schopnost může mít různé projevy, dítě například může konstruovat stavby pomocí neobvyklých předmětů, či psát své vlastní příběhy a vytvářet si svůj vlastní časopis.
• čas rádi tráví se staršími kamarády či s dospělými: nadané dítě si většinou nerozumí se svými vrstevníky, a proto si hledá kamarády mezi staršími lidmi.
• výborná schopnost koncentrace pozornosti.[6]

Je ovšem nutné říci, že ne všechny nadané děti poznáme dle výše jmenovaných charakteristik. Každé dítě je individuální a u některého jeho schopnosti například ještě nemusí být plně rozvinuty.

K odhalení nadání většinou slouží psychometrický test (nebo testy) administrovaný kvalifikovaným psychologem. Výsledky testu dítěte jsou porovnány s výsledky jemu odpovídající skupiny dětí (věkem, pohlavím atd.). Správná identifikace nadaného dítěte je sice poměrně složitá, ale zároveň velice důležitá. Méně zkušený učitel totiž může mít problémy s rozpoznáním nadaného dítěte a toto dítě se poté ve škole může vlivem podhodnocených nároků nudit a vyrušovat ve třídě.[7]

Výjimečné nadání dítěte nemusí být patrné na první pohled. Často se naopak skrývá za tzv. dvojí výjimečností, která značí spojení nadání a handicapu.[8] Nejčastěji se jedná o ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou, autismus, dyslexii apod.[5] Tyto poruchy jsou problémem zejména proto, že zkreslují školní výsledky dítěte, a proto je pak často problémem nadané dítě rozpoznat. U těchto dětí, kteří bývají také označováni jako „paradoxní žáci“,[9] je tedy nutná cílená psychologická diagnostika a školní opatření, aby se tak umožnila odpovídající náprava handicapu a optimální rozvoj schopností.[6]

Dané problematice se ve svém výzkumu věnuje také Heider, z jehož výsledků vyplývá, že téměř u třetiny nadaných chlapců byly pozorovány znaky nerovnoměrného vývoje, což je výrazně více oproti nadaným děvčatům.[8]

Jako důležitý předpoklad pro rozvoj dítěte považujeme rovněž sociální dimenzi. Studie Šafářové a Širůčka ukazuje, že nadané děti vykazují nadprůměrnou citlivost, samostatnost a nekonformnost, tedy vlastnosti, které mohou implikovat sníženou dovednost hladce navazovat vztahy s vrstevníky. Heider ve výsledcích svého výzkumu uvádí, že nadaní chlapci jsou přijímání kolektivem méně než nadaná děvčata. Chlapci jsou v kolektivu také mnohem méně spokojení.[8] Mnohé nadané děti mají tendenci opakovaně a intenzivně organizovat lidi a věci. Často také vymýšlejí vlastní hry a pokouší se organizovat ostatní spoluhráče. Častým důsledkem tohoto chování nadaných dětí jsou tenze mezi nimi a vrstevníky a neoblíbenost nadaných dětí v širším kolektivu.[6]

Rodinné zázemí představuje jeden z klíčových vlivů na život dítěte. Nadané děti pocházejí častěji z rodin, kde se již nadání v určité podobě vyskytlo, zároveň ale nelze tento jev s jistotou přisoudit jen biologickým nebo jen sociálním souvislostem. Průměrný věk, kdy dochází ke zjištění nadání, jsou necelé 3 roky. Rodina, v níž se vyskytoval jedinec s nadprůměrnými schopnostmi, má dříve tendenci tento jev identifikovat také u svých potomků.[10]

Rodiny ve vztahu k nadanému dítěti můžeme dělit na dva typy:

1. Rodina akcentující nadání dítěte (cca dvě třetiny)

• většinou má zkušenost s nadaným jedincem v širší rodině
• identifikuje nadání dítěte dříve prostřednictvím členů rodiny
• je orientována na poznání a dobré vztahy v rodině
• přijímá nadání dítěte a hodlá je rozvíjet

2. Rodina bez vyhraněného vztahu k poznání (cca jedna třetina)

• většinou nemá zkušenost s nadaným jedincem v širší rodině
• identifikuje nadání dítěte později, často prostřednictvím pedagogických a poradenských pracovníků
• je orientována více na úspěch a kariéru („praktické" dovednosti)
• k nadání dítěte nemá vyhraněný postoj [10]

Kromě výše zmíněného problému týkající se zapadnutí do kolektivu vrstevníku mohou nadané dítě potkat i další potíže. Jednou z nich může být vnitřní asynchronie, kdy dítě přesně ví, co chce například nakreslit, jeho motorické schopnosti ale ještě nejsou dostatečně vyvinuty, a proto mu danou věc neumožňují. U nadaných dětí bývá často pozorován rovněž zvýšený sebekritismus a perfekcionismus.[6]