Vysoká pec Barbora

V oblasti Jinců se těžila železná ruda již od středověku. Tři menší šachty byly v katastru Ohrazenic, další na Ostrém vrchu východně od Felbabky, dále byly dvě šachty na úbočí Plešivce v katastru Rejkovic a tři šachty se nacházely na vrchu Komorsko. Kromě toho existovaly ještě šachty u Jinců pod rybníkem Kopáčov a u Postního (či Půstního) rybníka, později přejmenovaného na Pecovák, v místě, kde stojí huť Barbora. Dvě šachty byly také v místě pozdějšího Budilova mlýna a v Rejkovicích, kde se nyní nachází železniční zastávka. [4]

V roce 1804 říšský hrabě Rudolf z Vrbna a Freudenthalu, který již byl majitelem panství Hořovic, Komárova a Valdeka, koupil od hraběte Františka Adama Vratislava z Mitrovic majorátní panství Jince a Bezdědice. Po obhlídce na místě se rozhodl postavit poblíž Postního rybníka novou železářskou huť.[4]

Základní kámen ke stavbě byl položen 10. června 1805. Kromě řady osobností se slavnosti požehnání základního kamene zúčastnila také manželka ředitele vrbnovských železáren Václava z Resenbaumu Barbora, podle níž byla pak vysoká pec pojmenována. Pec byla dokončena a uvedena do provozu v roce 1810. Kromě samotné huti byly vybudovány i další provozy, jako slévárna nebo drátovna, byla zpevněna hráz rybníka, vybudoval se náhon pro pohon dmychadel a dalších strojů a vznikly také nezbytné přístupové cesty. Celkové náklady na výstavbu nového průmyslového areálu přesáhly 30 000 zlatých.[4] V huti Barbora se část vytaveného železa zkujňovala, z druhé části surového železa se vyráběly různé strojní a obchodní odlitky, roury, kandelábry, litinové trubky, dělové koule a v neposlední řadě také masivní litinové nádobí.[4]

Provoz v železářské huti Barbora byl kvůli problémům s konkurenceschopností ukončen v roce 1874. V roce 1886 byla bývalá huť přeměněna na pilu, která zde byla v provozu až do roku 1951. Poté objekt sloužil jako skladiště, od roku 1973 zůstal prázdný. Bývalou železářskou huť získal po roce 1989 soukromí vlastníci, památkově chráněný objekt však dále chátral.[4] Městys Jince odkoupil historickou vysokou pec v roce 2017 za zhruba 5 miliónů Kč a o dva roky později zahájil její rekonstrukci a přestavbu na regionální muzeum.[2] Předpokládaná investice je odhadována na 40 miliónů korun.[5] Jedním z prvních úkolů byla rekonstrukce střechy, která byla dokončena na podzim roku 2019.[4] V roce 2020 bylo v plánu pokračování rekonstrukce, především vybudování příslušných inženýrských sítí, tj. elektroinstalace, vodovod a kanalizace.[5]

Vlastní objekt hutě a slévárny představuje zděná a kamenná budova čtvercového půdorysu, v jejímž středu je těleso vysoké pece. Věž sloužila k zavážení pece surovinou, pracovní plochy pro odpich surového železa a slévárna byly v přední části budovy.[4]

Na severní straně objektu se uprostřed pětiosého průčelí nachází hlavní vjezd. Vjezd je klenutý, opažený kamenným ostěním. Dochovala se i původní dřevěná vrata, byť značně poškozená. Na tímto vjezdem bývala zasazena litinová deska s pamětním nápisem. Tato deska je nyní uložena ve sbírkách Hornického muzea v Příbrami.[3]

Východní a západní průčelí stavby jsou rovněž petiosá se čtyřmi vysokými, stejně sklenutými okny. Patrová věžovitá nástavba má na severní, západní a jižní straně vždy dvojici obdélných oken. Huť je kryta valbovou střechou, věž pak nízkou čtyřbokou jehlancovou střechou. Pokud jde o přilehlý areál, památkově bezvýznamné menší stavby byly v minulých letech odstraněny, zůstal zachován jen přízemní domek na severovýchodním konci areálu u Litavky, který pochází pravděpodobně z konce 19. století.[3]