Vyšehradské sady

Vyšehradské sady jsou veřejný park v jižní části pražského Vyšehradu. V 15. století se zde nacházely vinice, současnou podobu místo získalo až v 19. století. Sady jsou ohraničeny různými budovami, např. starým purkrabstvím, starým děkanstvím, nebo bazilikou svatého Petra a Pavla. Z největší části je ovšem park lemován hradbami, od nichž jsou krásné výhledy na Prahu, zejména na její západní část. V parku se nachází několik soch, zobrazují zejména osobnosti z české historie.

Vyšehradské sady
Vyšehradský park
LokalitaVyšehrad, Praha, Česko Česko
Zeměpisné souřadnice50°3′48,9″ s. š., 14°25′4,64″ v. d.
Rozlohaasi 2,8 ha
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kromě Vyšehradských sadů jsou ve vyšehradské pevnosti ještě Karlachovy sady s tzv. Čertovým sloupem a Štulcovy sady s barokní jezdeckou sochou svatého Václava.

Sochy

V parku jsou umístěna čtyři sousoší Josefa Václava Myslbeka, která původně stála na Palackého mostě nedaleko pod Vyšehradem. Myslbek vyhrál soutěž na výzdobu mostu v roce 1881, v následujících letech na sousoších pracoval a ta byla v letech 1887–1897 postupně osazena na čtyři budky pro výběr mostného na obou koncích mostu. Most však byl při bombardování Prahy v roce 1945 silně poškozen, sochy pak byly roku 1947 umístěny na Vyšehrad a budky při rozšiřování mostu odstraněny.[1]

Každé sousoší v nadživotní velikosti představuje dvojici postav z bájného českého dávnověku, dvě sousoší podle klasických českých pověstí a dvě inspirovaná skladbou z Rukopisu královédvorského, považovaného za falzum ze začátku 19. století.

  • Libuše a Přemysl (1890) – bájní čeští vládci sídlící na Vyšehradě, kněžna ve věšteckém gestu upomíná na závěr Smetanovy Libuše; tesaná kopie sousoší, které bylo náletem nejvíc poškozeno
  • Ctirad a Šárka (1895) – hrdinové pověsti o dívčí válce, kdy si ženy po smrti Libuše postavily hrad Děvín ležící proti Vyšehradu; Ctirad s rohem v milostném vzplanutí před svou smrtí
  • Lumír a Píseň (1888) – Lumír měl být dle zmínky básně o Zábojovi v Rukopise královédvorském bájný pěvec, který odmítl po ukončení dívčích válek zazpívat vítězným mužům oslavnou píseň a namísto toho zazpíval o slavném Vyšehradu; pěvec je dán do kontrastu s alegorií písně v podobě mladé nahé dívky s varytem (strunný nástroj)
  • Záboj a Slavoj (1892) – vůdci povstání Čechů proti německým vojskům Luděka z básně Rukopisu královédvorského
  • Libuše a Přemysl
  • Ctirad a Šárka
  • Lumír a Píseň
  • Záboj a Slavoj

Reference
  1. Baťková, Růžena et al.: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad. S. 175, 789

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.