Třída Hjúga

Třída Hjúga (japonsky: ひゅうが型護衛艦, Hjúgagata Goeikan) je třída vrtulníkových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. V podstatě se jedná o nosiče helikoptér, popřípadě lehké letadlové lodě, označované jako vrtulníkové torpédoborce z politických důvodů. Ve službě nahradila 7 000tunové torpédoborce třídy Haruna.[1] Nové lodě byly největšími válečnými loděmi provozovanými Japonskem od doby, kdy bylo po prohrané druhé světové válce Japonské císařské námořnictvo rozpuštěno a nahrazeno JMSDF. Rovněž to jsou první plavidla v řadách JNSS s výtlakem větším než 10 000 tun.[2] Ve službě jsou od roku 2015 ještě výrazně větší vrtulníkové torpédoborce třídy Izumo.

Třída Hjúga
Hjúga (DDH-181)
Obecné informace
Uživatelé Japonské námořní síly sebeobrany
Typnosič vrtulníků
Lodě2
Osudaktivní (2020)
Nástupcetřída Izumo
Technické údaje
Výtlak13 950 t (standardní)
18 000 t (plný)
Délka197 m
Šířka33 m
Ponor7 m
PohonCOGAG
Rychlost30+ uzlů
Posádka340 námořníků
Výzbroj16× RIM-162
12× RUM-139
2× 20mm Phalanx
7× 12,7mm M2 Browning
6× 324mm torpédomet (2×III)
Letadla11 vrtulníků

Hlavním úkolem těchto lodí je protiponorkový boj s využitím palubních vrtulníků. Mohou být ale nasazeny též v případě živelních pohrom a humanitárních misí.[1] Rovněž budou jako vlajkové lodě JMSDF plnit i funkce velící a řídící.[3] Konstrukce plavidel třídy Hjúga připomíná lehké letadlové lodě nebo obojživelné útočné lodě jako jsou italská 13 850tunová Giuseppe Garibaldi, španělská 17 000tunová Principe de Asturias nebo britské 21 000tunové lodě třídy Invincible.[4]

Koncepce
Nákres paluby Hjúgy s rozmístěním vrtulníků
Konvertoplán Osprey je ukládán do hangáru torpédoborce Hjúga
Ise (DDH-182)

Lodě třídy Hjúga mají přímou letovou palubu, která poskytuje maximum prostoru pro vzlety a přistání palubních vrtulníků. V důsledku toho plavidla silně připomínají lehké letadlové lodě. Na druhou stranu ale nejsou vybaveny „skokanským můstkem“ ani jiným zařízením potřebným pro provozování letadel s pevnými křídly. Důvodem je, že japonská ústava zakazuje JSDF vlastnictví ofenzivních zbraní a letadlová loď, z níž operují letadla s pevnými křídly, právě takovou ofenzivní zbraní je.[5] Analytici ovšem předpokládají, že pokud bude japonská ústava v budoucnu změněna, bude možné lodě třídy Hjúga snadno přeměnit v plnohodnotné lehké letadlové lodě nesoucí proudové letouny s kolmým (či zkráceným) startem (např. F-35B nebo Harrier).[4]

Hlavní výzbroj tvoří až 11 protiponorkových vrtulníků — obvykle typu SH-60J. Ty jsou z podpalubního hangáru vyváženy dvojicí výtahů. Lodi dále nesou šestnáctinásobné vertikální vypouštěcí silo řízených střel. Nesou řízené střely moře-vzduch RIM-162 ESSM (Evolved Sea Sparrow Missile), raketová torpéda ASROC, dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS a dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety.[1]

Velící systém je typu ATECS. Jsou vybaveny radary typu FCS-3, OPS-20 a sonarem OQS-XX. Pohonný systém koncepce COGAG tvoří čtyři plynové turbíny typu General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Rychlost je přes 30 uzlů.[1]

Jednotky třídy

Stavba první lodě (Hjúga) začala v roce 2006. Spuštěna na vodu byla 23. srpna 2007 a do služby vstoupila 18. března 2009. Nyní je vlajkovou lodí 1. eskortní flotily. Kýl druhého plavidla Ise byl založen roku 2008, do služby loď vstoupila 16. března 2012.

Jednotky třídy Hjúga:

NázevZahájení stavbySpuštěna na voduUvedena do službyDomovský přístav
Hjúga (DDH-181)11. května 200623. srpna 200718. březen 2009Jokosuka
Ise (DDH-182)30. květen 200821. srpen 200916. března 2011Sasebo

Kódové názvy jednotlivých lodí, 16DDH, resp. 18DDH, jsou odvozeny z japonského kalendáře a roku, ve kterém byly objednány – Hjúga v 16. roce éry Heisei (2004), druhá loď v 18. roce éry Heisei (2006).

Hangár s výtahem na palubě torpédoborce Hjúga (DDH-181)

První loď třídy byla pojmenována Hjúga na počest bitevní lodě Hjúga Japonského císařského námořnictva, která v něm sloužila od roku 1918 až do konce druhé světové války. Po bitvě u Midway byla Hjúga v roce 1943 přestavěna na hybridní bitevní-letadlovou loď. Její zadní dělostřelecké věže byly odstraněny a na jejich místě byl postaven hangár a malá letová paluba, ze které mohlo vzlétat jejích 22 letounů.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hyūga class helicopter destroyer na anglické Wikipedii.

  1. Hyuga Class Destroyer, Japan [online]. Naval-technology.com [cit. 2010-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Yu Yong-weon. After 40 Years, Japan Achieves Warship Dream. The Chosun Ilbo [online]. 2007-08-27 [cit. 2007-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-23. (anglicky)
  3. MINNICK, Wendell. Japan’s New Ship: Destroyer or Carrier?. DefenseNews.com [online]. 2007-09-03 [cit. 2007-12-29]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  4. HUTCHISON, Harold C. Japan's Secret Aircraft Carriers [online]. StrategyWorld.com, 2007-08-25 [cit. 2007-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
  5. YOSHIHARA; HOLMES. 16DDH "13,500 ton" ton Class [online]. GlobalSecurity.org, 2006 [cit. 2007-12-29]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.