Voroněžská jaderná elektrárna

Voroněžská elektrárna byla navržena tak, aby zásobovala Voroněžskou oblast teplou vodou pro vytápění. Podle projektu mělo zajistit 80 % poptávky města po teplé vodě za předpokladu, že budou postaveny čtyři reaktory.

Nacházet se v ní měly 2, později 4 reaktory AST-500.

Studie proveditelnosti výstavby Voroněžské JE byla vypracována v roce 1978. Pro stavbu stanice bylo vybráno místo, které se nachází 6,5 km jižně od města Voroněž na pravém břehu vodní nádrže Voroněž. Dne 3. března 1983 zahájena samotná výstavba stanice. V prvních letech bylo skutečné tempo výstavby elektrárny nízké a zaostávalo za plánovaným, zejména kvůli nedostatečnému financování a neúplnému personálnímu zajištění stavby. V roce 1986 se kvůli nehodě v Černobylské jaderné elektrárně posunulo datum dokončení výstavby a uvedení do provozu na rok 1990. V srpnu 1988 byly na příkaz Rady ministrů SSSR stanoveny termíny uvedení zařízení Voroněžské JE do provozu: energetický blok 1 – 1990, energetický blok 2 – 1992. Po veřejných diskusích se 18. května 1990 ve Voroněži konalo referendum, v němž bylo 96 % hlasů odevzdáno proti dokončení. V době zastavení stavby byla elektrárna připravena na 65 %. V roce 2016 společnost Rosenergoatom učinila konečné rozhodnutí o ukončení výstavby zařízení. 29. května 2020 byla zahájena demontáž hlavní reaktorové budovy, demolice má být dokončena v roce 2021 a odhaduje se, že bude stát více než 760 milionů rublů.[1][2]