Volby do Knesetu 1951

Výsledky

strana hlasů % hlasů křesel na začátku
funkčního období
křesel na konci
funkčního období
Mapaj[p 1]256 45637,34547
Všeobecní sionisté[p 2]111 39416,22022
Mapam[p 1]86 09512,5157
ha-Po'el ha-Mizrachi46 3476,888
Cherut45 6516,688
Maki[p 1]27 3344,057
Progresivní strana22 1713,244
Demokratická kandidátka izraelských Arabů16 3702,033
Agudat Jisra'el13 7992,033
Sefardové a orientální komunity[p 2]12 0021,820
Po'alej Agudat Jisra'el11 1941,622
Mizrachi10 3831,522
Pokrok a práce8 0671,211
Jemenitské sdružení7 9651,211
Zemědělství a rozvoj7 8511,111
Sefardsko-aškenázská jednota4 0380,600
Za nové imigranty a svobodné vojáky3750,100
Celkem687 492100120120
Achdut ha-Avoda - Poalej Cijon[p 3]--04
Si'at smol[p 1]--00
Frakce nezávislá na Achdut ha-avoda][p 1]--00

Druhý Kneset

Prezident Chajim Weizmann u voleb

Politická situace během druhého Knesetu byla značně nestabilní. Došlo během něj k výměně čtyř vlád za dvou ministerských předsedů. Obdobně jako v prvním Knesetu byl jejím předsedou Josef Šprincak.

Třetí vláda

Druhý Kneset začal ustanovením třetí izraelské vlády pod vedením Davida Ben Guriona (během prvního Knesetu byly celkem dvě vlády) dne 8. října 1951. Jeho strana Mapaj vytvořila koaliční vládu se stranami Mizrachi, ha-Po'el ha-Mizrachi, Agudat Jisra'el, Poalej Agudat Jisra'el a třemi stranami izraelských Arabů (Demokratická kandidátka izraelských Arabů, Pokrok a práce a Zemědělství a rozvoj). Počet ministrů byl stejný jako v prvním Knesetu, tj. 15. Vláda rezignovala 19. prosince 1952 v důsledku sporu s náboženskými stranami nad náboženským vzděláním.

Beduínský muž volí

Čtvrtá vláda

Čtvrtou vládu vytvořil Ben Gurion 24. prosince 1952 tak, že ultraortodoxní strany (Agudat Jisra'el a Poalej Agudat Jisra'el) nahradil Všeobecnými sionisty a Progresivní stranou. Nová vláda měla 14 ministrů. Dne 6. prosince 1953 Ben Gurion rezignoval a odstěhoval se do kibucu Sde Boker v Negevu.

Pátá vláda

Pátou vládu vytvořil 26. ledna 1954 Moše Šaret se stejnými koaličními partnery a ministry. Šaret rezignoval 29. ledna 1955, když se Všeobecní sionisté odmítli zdržet hlasování při hlasování o nedůvěře vládě, vyvolaném stranami Cherut a Maki kvůli vládnímu postoji k soudu s Malchielem Gruenwaldem, který obvinil Rudolf Kastnera ze spolupráce s nacisty během druhé světové války.

Šestá vláda

Šestou vládu vytvořil 29. června 1955 opět Šaret. Z vládní koalice vyloučil Všeobecné sionisty a Progresivní strany a snížil tak počet ministrů na 12. Nová vláda však nevládla dlouho, neboť parlamentní volby se konaly již 26. července téhož roku.

Odkazy

Poznámky

  1. Rostam Bastuni, Avraham Berman a Moše Sne opustili Mapam a založili Levou frakci. Bastuni se později vrátil zpět do Mapam, zatímco Berman a Sne vstoupili do Maki. Chana Lamdam a David Livschitz opustili Mapam a založili Frakci za nezávislou Achdut ha-Avoda; posléze vstoupili do strany Mapaj.
  2. Sefardské a orientální komunity se spojily se Všeobecnými sionisty.
  3. Achdut ha-Avoda - Poalej Cijon se oddělila od Mapam, ale nebyla předsedou Knesetu uznána coby samostatná strana.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli legislative election, 1951 na anglické Wikipedii.

Literatura

  • ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9.
  • ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009. 278 s. ISBN 978-80-87029-39-8.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.